Publikováno 9. 9. 2026
Rotvajler (Rottweiler) je velké německé plemeno zařazené do FCI skupiny 2 mezi molossoidní typy psů (standard č. 147). Pes v kohoutku měří 61–68 cm a váží kolem 50 kg, fena je nižší a lehčí – 56–63 cm a přibližně 42 kg. Srst má krátkou, hrubší a přiléhavou, péče o ni je nenáročná, línání je střední. Charakteristický je jeho klidný, sebevědomý projev a silná vazba na rodinu – potřeba společnosti je u něj vysoká a nesnáší dlouhodobou izolaci.
Jde o psa s vysokými nároky na pohyb i mentální stimulaci, výcvik zvládá na střední úrovni náročnosti, ale vyžaduje důslednost a zkušenějšího vedení. K dětem bývá spíše vhodný, k neznámým lidem i jiným zvířatům se staví neutrálně až obezřetně. Do bytu se hodí spíše méně a pro první psí zkušenost není ideální volbou – ocení ho spíše aktivní majitelé, kteří mu dokážou nabídnout dostatek zátěže a jasná pravidla.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Rotvajler?
Rotvajler je velké molossoidní plemeno pocházející z Německa, patřící do FCI skupiny 2. Psi dosahují výšky 61–68 cm, feny jsou o něco menší, 56–63 cm, přičemž dospělý pes váží kolem 50 kg a fena zhruba 42 kg. Jde o silného, kompaktně stavěného psa s krátkou, hrubší srstí, který působí sebejistě a klidně, ale zároveň potřebuje dostatek pohybu i duševního vytížení.
Povahově je vyrovnaný, ostražitý a vázaný na rodinu – potřeba společnosti je u něj vysoká, samotu tedy nese špatně. K dětem se řadí jako spíše vhodný, ovšem díky své síle a velikosti vyžaduje důsledné vedení už od štěněte. Výcvik zvládá na středně náročné úrovni, jde o učenlivého psa, který ale ocení jasná pravidla a zkušenějšího vedení.
Rotvajler se hodí spíše pro aktivní majitele s domem a zahradou než do bytu, a spíše ne pro úplné začátečníky nebo seniory. Ke kočkám se chová neutrálně, štěká i línání má na střední úrovni, péče o srst je díky krátké délce nenáročná.
Původ a historie Rotvajlera
Rotvajler pochází z jihoněmeckého města Rottweil ve Švábsku a jeho kořeny sahají hluboko do dob římské říše. Předpokládá se, že plemeno se vyvinulo z mohutných dobytkářských psů, které si římské legie brávaly s sebou při taženích přes Alpy – tato zvířata sloužila k hlídání stád a ochraně proviantu. Po usazení v oblasti dnešního Rottweilu se tito psi křížili s místními honáckými plemeny a postupně vznikl silný, vytrvalý pes uzpůsobený k práci s dobytkem.
Ve středověku a raném novověku byl rotvajler nepostradatelným pomocníkem místních řezníků a obchodníků s dobytkem – hnal stáda na trh a na zpáteční cestě nosil na obojku zavěšený váček s penězi, protože se považoval za spolehlivou ochranu proti lupičům. Odtud pochází i přezdívka „Rottweiler Metzgerhund“, tedy řeznický pes z Rottweilu. S rozvojem železniční dopravy ve druhé polovině 19. století honačství dobytka postupně zaniklo a spolu s ním i praktické využití plemene, které se na přelomu století ocitlo na pokraji zániku.
Obrat nastal počátkem 20. století, kdy nadšenci ocenili jeho sílu, inteligenci a poslušnost pro účely služební a strážní kynologie. Německo pro plemeno postupně zformovalo první chovatelské kluby a ustálilo standard, na jehož základě je dnes rotvajler veden i v mezinárodní kynologické organizaci FCI jako německé plemeno zařazené mezi molossoidní typy psů. Z původního honáckého psa se tak stalo všestranné pracovní plemeno používané jako služební, obranářský i společenský pes.
Vzhled a velikost
Rotvajler je mohutný, kompaktně stavěný pes s výraznou svalovinou a robustní kostrou, který na první pohled působí silovým dojmem. Pes dosahuje v kohoutku 61–68 cm a váží kolem 50 kg, fena je štíhlejší a nižší – 56–63 cm při hmotnosti okolo 42 kg. Tělo je delší než vysoké, hrudník hluboký a široký, záda pevná a rovná.
Hlava je masivní, se širokým lebečním čelem a výrazně vyvinutými lícními svaly, čenich je široký s dobře vyvinutým chrupem. Uši jsou středně velké, trojúhelníkovité, nasazené vysoko a visící těsně u tváří, čímž zvýrazňují šířku hlavy. Oči jsou mandlového tvaru, tmavé, s pevným a sebejistým výrazem.
Srst je krátká, hrubší a přiléhavá k tělu, s podsadou, která je patrná zejména na krku a stehnech. Barevné varianty a typické znaky zbarvení popisujeme v samostatné sekci věnované srsti a barvám.
Ocas je nasazen v úrovni hřbetu a nese se přirozeně, bez zalomení. Charakteristickým znakem plemene je i pevný, sebevědomý postoj a vyrovnaný pohyb s dobrým odpichem zadních končetin, který dokládá funkční stavbu těla stavěnou na vytrvalost a sílu.
Barvy Rotvajlera
Standardem uznaná barva rotvajlera je černá se zřetelně ohraničenými pálenými (hnědočervenými až mahagonovými) znaky. Pálení se objevuje na typických místech – nad očima, na tlamě, hrdle, hrudníku, končetinách a pod ocasem, přičemž černá barva tvoří základní, dominantní odstín srsti.
Standardní znaky
- Základní barva: černá
- Znaky: pálené, jasně ohraničené
- Umístění znaků: obočí, tlama, hrdlo, hruď, běhy a spodní strana ocasu
Nestandardní zbarvení
Mimo standard se u rotvajlera občas objevují jedinci s odlišným zbarvením, například s nevýrazným nebo rozmazaným pálením, s nadměrným množstvím bílé srsti na hrudi, případně s celkově jiným základním odstínem srsti než černým. Takoví psi se nemohou účastnit výstav ani chovu podle standardu FCI/ČMKU, samotná odlišná barva ale sama o sobě neznamená zdravotní problém – pokud pes pochází z odpovědného chovu, je jeho zdravotní stav dán zejména genetickým pozadím rodičů, nikoli barvou srsti.
Povaha Rotvajlera
Rotvajler je klidný, sebevědomý a velmi vyrovnaný pes, který si k rodině vytváří silné pouto a projevuje výraznou potřebu společnosti. Vůči cizím lidem bývá rezervovaný a ostražitý, což společně s přirozenou nedůvěřivostí k neznámým podnětům podporuje jeho výrazné hlídací sklony – bez vyzvání dá jasně najevo, že se v okolí něco děje.
Jde o inteligentní plemeno, které se rychle učí a dobře čte i drobné signály od majitele. Tato bystrost se ale pojí s jistou dávkou samostatnosti a sebevědomí – rotvajler má tendenci vyhodnocovat situace vlastním úsudkem, a pokud necítí jasné a konzistentní vedení, může se projevit i tvrdohlavost. Nejde o agresivitu, spíš o silnou osobnost, která potřebuje srozumitelné hranice.
Energie je u tohoto plemene vysoká a projevuje se hlavně potřebou mít smysluplný program – fyzický i psychický. Nudící se rotvajler si práci často najde sám, a to bývá ve výsledku problém spíš pro majitele než pro psa samotného. Naopak dostatečně vytížený jedinec je klidný, soustředěný a snadno zvladatelný i v běžných domácích situacích.
Typické projevy chování
- Silná vazba na rodinu a potřeba být součástí každodenního dění.
- Ostražitost a přirozené hlídání teritoria bez nutnosti speciálního tréninku.
- Rychlé učení nových povelů, ale i schopnost „testovat" hranice, pokud vedení chybí.
- Potřeba pravidelné mentální i fyzické zátěže, jinak hledá vlastní zábavu.
- Střední štěkavost – ozve se hlavně na podnět, ne bezdůvodně.
Rotvajler a děti
Rotvajler je se svým rodinným zázemím obvykle spolehlivý a klidný, k dětem se řadí spíše mezi vhodná plemena – rozhodující je ale důsledná socializace od štěněte, promyšlená výchova a trvalý dohled dospělého člověka. Jde o silného a mohutného psa, takže i bez zlého úmyslu dokáže menší dítě při hře snadno srazit nebo strhnout vodítko, a s tím je třeba počítat.
Vysoká potřeba společnosti znamená, že rotvajler bere rodinu včetně dětí jako svou smečku a bývá k nim ochranitelský. Tato ostražitost se ale musí od útlého věku správně nasměrovat – nedostatečně socializovaný nebo zanedbaný jedinec může být vůči cizím dětem či jejich kamarádům nedůvěřivý.
Co usnadní soužití s dětmi
- Včasná a průběžná socializace se situacemi, které děti přinášejí – hluk, náhlé pohyby, návštěvy kamarádů.
- Důsledná výchova od štěněte, ideálně s pomocí zkušeného kynologa – výcvik plemene vyžaduje trpělivost a systematičnost.
- Trvalý dohled dospělého při každém kontaktu psa s malými dětmi, bez výjimek.
- Naučit děti základním pravidlům chování ke psovi – respektovat jeho klid při jídle a odpočinku.
- Dostatek pohybu a mentální zátěže, aby pes nebyl frustrovaný a přebytečnou energii nevybíjel nevhodným způsobem v domácnosti.
S rostoucími dětmi, které rotvajlera respektují a znají pravidla vzájemného soužití, bývá vztah pevný a dlouhodobě stabilní.
Rotvajler a další psi a domácí zvířata
Vztah rotvajlera k jiným zvířatům vychází z jeho historického uplatnění jako honáckého a strážního psa, který byl zvyklý pracovat samostatně a rozhodovat o situaci podle vlastního úsudku. Vůči jiným psům bývá sebevědomý a spíše dominantní, proto je vhodná postupná a řízená socializace už od štěněte.
S kočkami a drobnými zvířaty v domácnosti se rotvajler snáší neutrálně – jasně vyhraněný lovecký pud u tohoto plemene doložen není, ale jde o mohutného a silného psa, jehož reakce na neznámé menší zvíře je vždy lepší nenechávat na náhodě. Osvědčuje se seznamovat ho s kočkou nebo jiným zvířetem postupně a pod kontrolou, ideálně v raném věku.
- Vztah k ostatním psům: sebevědomý, může být dominantní, vyžaduje socializaci
- Vztah ke kočkám a drobným zvířatům: neutrální, doporučuje se řízené seznamování
- Vhodné doplnit důsledným výcvikem, který zvládání soužití s dalšími zvířaty podpoří
Je Rotvajler vhodný do bytu?
Spíše ne. Rotvajler je velké a silné plemeno s vysokou potřebou pohybu i mentální stimulace, takže čistě bytový chov mu nevyhovuje – potřebuje dostatek prostoru k odpočinku i pravidelný přístup na zahradu nebo do přírody, kde může svou energii smysluplně vybít.
Klíčové je zejména množství pohybu, které mu majitel dokáže nabídnout. Bez dostatečné aktivity a psychického vytížení může být frustrovaný a méně vyrovnaný. Vhodnější je proto dům se zahradou nebo alespoň bydlení, které umožňuje dlouhé venčení a pravidelný výcvik.
- Potřebuje prostor pro odpočinek i pohyb – malý byt bez možnosti kompenzovat to venku není ideální.
- Štěkavost je na střední úrovni, takže v hustě obydleném prostředí s tenkými stěnami může být hlasitější reakce na cizí zvuky problémem pro sousedy.
- Vyžaduje dostatek klidu a stability v domácnosti – časté rušení nebo nedostatek soukromí mu nevyhovuje.
- Denní pohyb by měl zahrnovat nejen procházky, ale i aktivity zapojující hlavu, jinak hrozí nežádoucí projevy nudy.
Kolik pohybu potřebuje?
Rotvajler potřebuje pohyb v řádu hodin denně, rozdělený do více vycházek – jde o vysoce aktivní plemeno, které se nespokojí s krátkým obcházením bloku. Vedle fyzické zátěže je pro něj stejně důležitá i práce s hlavou, protože potřeba mentální stimulace je u tohoto plemene vysoká a nudící se pes bez úkolů si často najde vlastní, méně žádoucí náplň dne.
Vhodné aktivity
- Delší vycházky a pochodové výlety v terénu
- Poslušnost a základy sportovní kynologie
- Obranné a výkonnostní sporty typu IGP/IPO pod vedením zkušeného trenéra
- Tažení zátěže či vozíku, které využívá jeho fyzickou sílu
- Hledačské a čichové hry jako forma mentální práce
Výcvik zvládá rotvajler dobře, i když se řadí spíše ke středně náročným plemenům – potřebuje důsledného a konzistentního vedoucího, se kterým si vybuduje pracovní vztah. Díky tomu se hodí i pro náročnější kynologické disciplíny, ne jen pro běžné procházky.
Vzhledem ke krátké srsti a mohutné stavbě těla je vhodné vyhýbat se intenzivní zátěži ve velkém horku a raději aktivity plánovat na chladnější části dne.
Výcvik a výchova
Rotvajler je inteligentní pes, který se učí rychle, pokud výcvik vede zkušenější majitel schopný nabídnout jasná pravidla a důslednost. Zvládnutí základní poslušnosti mu obvykle nedělá potíže, náročnější je spíše dlouhodobé vedení a udržení konzistentního přístupu ze strany celé rodiny.
Motivuje ho především spolupráce s člověkem a možnost něco společně řešit – oceňuje krátké, smysluplné úkoly, kde vidí jasný cíl a rychlou odezvu. Pozitivně vedený výcvik založený na pochvale a odměně funguje spolehlivěji než tvrdé metody, které mohou vést k nežádoucí tvrdohlavosti nebo nedůvěře.
Doporučený přístup
- Krátké tréninkové bloky, raději častěji a s jasnou strukturou než dlouhé a únavné lekce.
- Důslednost a stejná pravidla u všech členů domácnosti – rotvajler rychle rozpozná nejednotnost a využije ji.
- Dostatek mentální zátěže formou poslušnosti, hledání předmětů nebo jednoduchých úkolových her, aby se nenudil.
- Klidné, sebejisté vedení bez zbytečného tlaku – reaguje lépe na respekt než na dominanci.
Zásadní roli hraje včasná a široká socializace v raném věku – kontakt s různými lidmi, prostředími a situacemi pomáhá formovat vyrovnaného a předvídatelného psa. Vzhledem k jeho síle a vysoké potřebě lidské společnosti se výcvik nevyplácí podceňovat ani odkládat na pozdější věk.
Péče o srst a hygienu
Krátká, hrubší a přiléhavá srst rotvajlera patří k nejméně náročným na údržbu ze všech velkých plemen. Stačí ji pročesávat jednou týdně gumovým kartáčem nebo rukavicí, čímž se odstraní odumřelé chlupy a podpoří prokrvení kůže. Koupání se doporučuje jen v případě skutečné potřeby – časté mytí by mohlo narušit přirozenou ochrannou vrstvu kůže.
V období línání, kdy pes ztrácí podsadu intenzivněji, je vhodné frekvenci česání zvýšit na dva až třikrát týdně, aby chlupy nekončily po celém bytě a na oblečení.
Uši, oči a zuby
Převislé uši rotvajlera je třeba pravidelně kontrolovat, protože v nich může docházet k hromadění mazu a nečistot a ke snížené cirkulaci vzduchu. Vizuální kontrola jednou týdně a šetrné čištění vhodným prostředkem pomáhá předcházet nepříjemnému zápachu či zánětům. Oči stačí příležitostně otřít vlhkým hadříkem od případných ranních výtoků. Zubům je dobré věnovat pozornost pravidelným čištěním nebo alespoň žvýkacími pomůckami, které omezují tvorbu zubního kamene.
Drápy a kožní záhyby
Drápy je třeba stříhat podle toho, jak rychle dorůstají – u aktivních psů, kteří tráví hodně času na tvrdém povrchu, se obrušují přirozeně, u méně pohyblivých jedinců je nutná pravidelná úprava, aby nedocházelo k deformaci tlapek. Vzhledem k tomu, že rotvajler nemá výrazné kožní záhyby ani dlouhou srst vyžadující trimování, odpadá u něj péče typická pro plemena s vráskami nebo dlouhým osrstěním.
Krmení
Vzhledem k mohutné tělesné konstrukci a vysoké úrovni aktivity potřebuje rotvajler kvalitní kompletní krmivo, které odpovídá jeho velikosti, věku a energetickému výdeji. Štěně vyžaduje krmivo formulované pro velká plemena s pomalejším nárůstem hmotnosti – rychlý růst může u tak těžkého psa nepříznivě zatěžovat klouby a kosti, proto je vhodné vybírat produkty, které tento aspekt zohledňují. U dospělého jedince už jde především o udržení svalové hmoty a energie potřebné pro pravidelný pohyb a mentální zátěž, kterou toto plemeno vyžaduje.
Množství krmiva by mělo vycházet z aktuální fyzické zátěže – pes, který se intenzivně věnuje výcviku nebo sportovní kynologii, potřebuje jiný energetický příjem než jedinec s klidnějším režimem. Vzhledem k tomu, že rotvajler patří mezi mohutná plemena, je zvlášť důležité pravidelně kontrolovat jeho tělesnou kondici pohledem i pohmatem – žebra by měla být lehce hmatatelná, ale nikoli viditelná, a v pase by měl být patrný náznak zúžení postavy.
Riziko nadváhy
Nadměrná hmotnost představuje pro toto těžké plemeno zvýšenou zátěž zejména pro klouby a pohybový aparát, proto se vyplatí sledovat množství pamlsků a celkový energetický příjem, zvláště u psů s nižší pohybovou aktivitou nebo po kastraci, kdy se metabolismus obvykle zpomaluje. V průběhu života je vhodné krmivo postupně přizpůsobovat měnícím se potřebám – od výživy pro štěňata přes krmivo pro dospělé aktivní psy až po lehčí varianty určené pro seniory.
Jak dlouho Rotvajler žije?
Rotvajler se v průměru dožívá 9 až 10 let, což odpovídá očekávané délce života u velkých a mohutných plemen podobného tělesného rámce.
Konkrétní délka života u jednotlivého psa se odvíjí od několika faktorů, které majitel může do značné míry ovlivnit.
- Genetika a chov: Zdraví rodičů a odpovědný výběr chovného páru mají zásadní vliv na to, s jakými predispozicemi pes do života vstupuje.
- Tělesná kondice: Vzhledem k mohutné stavbě těla je udržení přiměřené hmotnosti klíčové – nadváha zatěžuje klouby a celkově zkracuje aktivní i celkový věk psa.
- Pohyb: Rotvajler patří mezi plemena s vysokou úrovní aktivity a potřebuje pravidelný, dostatečně dlouhý pohyb, aby si udržel svalovou hmotu a kondici pohybového aparátu.
- Prevence: Pravidelné veterinární prohlídky, očkování a včasné odhalení případných zdravotních potíží pomáhají prodloužit kvalitní roky života.
- Výživa: Kvalitní strava odpovídající věku, hmotnosti a aktivitě psa podporuje zdraví kloubů, srdce i celkovou vitalitu.
- Zdravotní predispozice: U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k problémům pohybového aparátu, typickým pro velká a těžká plemena, proto je vhodné jim věnovat zvýšenou pozornost už od štěněte.
Pro koho je Rotvajler vhodný?
Rotvajler je vhodný především pro zkušené majitele, kteří mu dokážou nabídit důslednou výchovu, dostatek pohybu a psychického vytížení. Jde o psa vyžadujícího vysokou míru společnosti a mentální stimulace, který se nehodí do bytu ani pro méně aktivní domácnosti.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro zkušené chovatele, kteří již mají za sebou práci s velkým nebo silným plemenem.
- Pro aktivní jedince či rodiny, kteří dokážou zajistit pravidelný fyzický i psychický výdej.
- Pro majitele bydlící v domě se zahradou, kde má pes dostatek prostoru.
- Pro rodiny s dětmi, pokud je pes od štěněte správně socializován a výchova je vedena důsledně.
- Pro ty, kdo hledají psa vyžadujícího střední náročnost výcviku, ale ocení jeho ochotu spolupracovat.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro začátečníky bez zkušeností s výchovou velkého a silného plemene.
- Pro seniory, kteří by mohli mít problém se zvládnutím fyzické síly psa.
- Pro majitele bytů nebo domácností bez možnosti pravidelného venčení a pohybu.
- Pro lidi, kteří tráví mimo domov většinu dne a nemohou psovi věnovat dostatek pozornosti.
- Pro ty, kdo hledají psa bez nároků na společnost – rotvajler špatně snáší dlouhodobou samotu.
Zajímavosti o plemeni
Rotvajler pochází z Německa, kde se využíval jako honácký a tažný pes – jeho jméno je odvozeno od města Rottweil, což potvrzuje i zařazení do FCI standardu č. 147.
Podle FCI patří mezi molossoidní typy psů (skupina 2), tedy do stejné kategorie jako například boxer nebo německá doga, s nimiž sdílí robustní stavbu těla a silovou konstituci.
Zajímavostí je výrazný rozdíl mezi pohlavími co do velikosti – zatímco pes dosahuje v kohoutku až 68 cm, fena zůstává citelně menší, což je u tohoto plemene poměrně výrazně vyjádřený pohlavní dimorfismus.
Zdraví Rotvajlera
Rotvajler patří mezi velká a mohutná plemena s hmotností psů kolem 50 kg a fen kolem 42 kg, což se promítá i do nároků na zdravý vývoj kostry a kloubů. Průměrné dožití 9–10 let odpovídá tomu, co lze u psů této velikosti a stavby těla očekávat. Krátká, přiléhavá srst nevyžaduje složitou péči, a nižší nároky na úpravu srsti tak nejsou zásadním zdravotním tématem. Vzhledem k robustní stavbě těla a rychlému růstu v období odrůstání je vhodné věnovat pozornost zejména pohybovému aparátu a celkovému fyzickému zatížení v době dospívání.
Klouby a pohybový aparát
U velkých a těžkých plemen, mezi něž rotvajler patří, se obecně klade důraz na plynulý růst a přiměřenou zátěž v období štěněte a mladého psa, aby se předešlo přetěžování kloubů a páteře. Skokové, tvrdé pohyby a dlouhé vycházky po tvrdém povrchu se u rostoucích jedinců této hmotnostní kategorie typicky nedoporučují. U dospělých jedinců je vhodné udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost, protože nadváha zvyšuje zátěž na klouby a šlachy.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Zajímat se o zdravotní stav a kondici rodičů, případně o výsledky případných vyšetření kyčlí a loktů, pokud je chovatel k dispozici má.
- Sledovat, zda štěně působí živě, má přiměřenou tělesnou kondici a volný, nebolestivý pohyb.
- Ptát se chovatele na to, jak byla štěňata odchovávána – prostor pro pohyb, socializace a zátěž v raném věku.
- Vybírat chovatele, kteří poskytují informace o původu štěněte a jsou ochotni odpovídat na dotazy i po prodeji.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k dysplazii loketního kloubu.
- k osteosarkomu (nádorové onemocnění kostí).
- k subaortální stenóze (vrozená srdeční vada).
- k von Willebrandově chorobě (porucha srážlivosti krve).
- k zvětšení a otočení žaludku (gastrická dilatace-volvulus) u psů s hlubokým hrudníkem.
- k hypotyreóze (snížená funkce štítné žlázy).
- k entropiu (podvrácení očního víčka).
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Rotvajlera
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je rotvajler vhodný pro začátečníky?
Spíše ne – rotvajler potřebuje zkušeného a důsledného majitele, který zvládne jeho výcvik a socializaci. Jde o silné a sebevědomé plemeno, které bez správného vedení může být obtížně zvladatelné.
Jak se rotvajler chová k dětem?
Rotvajler je k dětem spíše vhodný, pokud vyrůstá v rodině od štěněte a je řádně socializovaný. Díky své robustní stavbě a klidné povaze dokáže být trpělivým společníkem, kontakt dětí s velkým psem je ale vždy třeba hlídat.
Kolik váží a jak vysoký je dospělý rotvajler?
Pes měří v kohoutku 61–68 cm a váží kolem 50 kg, fena je menší – 56–63 cm a přibližně 42 kg. Jde tedy o velké a mohutné plemeno.
Jak dlouho se rotvajler dožívá?
Průměrné dožití rotvajlera je 9–10 let, což odpovídá běžnému rozmezí u velkých plemen.
Hodí se rotvajler do bytu?
Spíše ne – rotvajler potřebuje dostatek prostoru a pravidelný pohyb, byt mu proto nevyhovuje ideálně. Lepší podmínky mu poskytne dům se zahradou.
Jak náročná je péče o srst rotvajlera?
Péče o srst je nenáročná, protože rotvajler má krátkou, hrubší a přiléhavou srst, kterou stačí občas vykartáčovat. Línání je střední, takže domácnost bez chlupů úplně nezůstane.
Je rotvajler agresivní pes?
Rotvajler není z podstaty agresivní, jeho pověst spíše souvisí s velkou fyzickou silou a potřebou důsledné výchovy. Správně vedený a socializovaný jedinec bývá klidný, sebejistý a ke svým lidem oddaný.
K čemu byl rotvajler původně chován?
Rotvajler pochází z Německa, kde se využíval jako honácký pes k dohánění dobytka a později také jako tažný pes a hlídač. Tomu odpovídá i jeho současná potřeba práce a mentální stimulace.
Jak náročný je výcvik rotvajlera?
Náročnost výcviku je střední – rotvajler je inteligentní a učenlivý, ale vyžaduje důslednost a jasná pravidla od štěněte. Bez dostatečné mentální stimulace a práce může být neposedný nebo destruktivní.
Snáší se rotvajler s kočkami a jinými zvířaty?
Vztah ke kočkám je u rotvajlera neutrální, výsledek závisí hlavně na včasné socializaci a společném odchovu. Bez zvykání může projevovat vůči jiným zvířatům spíše lhostejnost nebo ostražitost.
Je rotvajler vhodný pro seniory?
Spíše ne – jde o silné a aktivní plemeno vyžadující fyzicky zdatného majitele schopného zvládnout jeho tah na vodítku i pravidelný pohyb. Pro méně mobilní seniory tak rotvajler nebývá ideální volbou.
Na jaké zdravotní predispozice si dát u rotvajlera pozor?
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k ortopedickým potížím, což souvisí s jeho mohutnou stavbou a rychlým růstem v období štěněte. Vhodná je proto přiměřená zátěž během vývoje a pravidelné veterinární kontroly.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 147 – Rottweiler – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
