Publikováno 9. 9. 2026
Boxer (Deutscher Boxer) je velké plemeno pocházející z Německa, zařazené do FCI skupiny 2 mezi molossoidní typy psů (standard č. 144). Psi měří v kohoutku 57–63 cm, feny 53–59 cm, dožívají se obvykle 10–12 let. Krátká srst vyžaduje minimální péči, línání je střední a stejně tak i sklon ke slintání.
Povahově jde o psa energického, ostražitého a silně vázaného na rodinu – potřeba společnosti i mentální stimulace je u něj vysoká, stejně jako celková aktivita. K dětem bývá spíše vstřícný, výcvik zvládá se střední náročností, ocení ale zkušenějšího vedení. Díky temperamentu a nárokům na pohyb je vhodný spíše pro aktivní majitele než pro seniory nebo úplné začátečníky.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Boxer?
Boxer je velké molossoidní plemeno německého původu, dorůstající u psů 57–63 cm a u fen 53–59 cm v kohoutku, s krátkou srstí a dožitím kolem 10–12 let. Jde o silného, svalnatého psa s vysokou energií a stejně vysokou potřebou mentální stimulace – nejde o gauč, ale o parťáka do aktivního programu. Povahově je společenský, vázaný na rodinu a k dětem se staví spíše kladně, díky čemuž bývá oblíbenou volbou pro domácnosti s dětmi, které zvládnou jeho temperament.
Výcvik zvládá na středně náročné úrovni – potřebuje důslednost a dostatek podnětů, jinak si najde vlastní zábavu. Péče o srst je nenáročná, línání i slintání jsou na střední úrovni. Do bytu se hodí spíše podmíněně, spíš potřebuje prostor a pohyb než čtyři stěny. Pro úplné začátečníky ani pro seniory není ideální volbou, naopak aktivním majitelům nabízí věrného a energického společníka.
Původ a historie Boxera
Boxer se vyvinul v Německu na konci 19. století z bulenbeissera, staršího německého honičského a lovčího psa molossoidního typu, používaného při lovu velké zvěře jako je jelen, kanec nebo medvěd. Bulenbeisser byl křížen s dalšími plemeny, mimo jiné s buldoky dovezenými z Anglie, což přineslo do plemene větší kompaktnost, sílu čelistí a vytrvalost. Cílem tohoto křížení bylo vyšlechtit psa schopného zvěř zadržet a znehybnit do příchodu lovce, později se plemeno uplatnilo i jako pes hospodářský, hlídací a pracovní.
Na přelomu 19. a 20. století se v Mnichově začaly formovat první chovatelské snahy o ustálení typu, které vedly k založení klubů usilujících o jednotný standard. Boxer se postupně vzdálil od svého lovecké minulosti a našel uplatnění jako všestranný pracovní pes – uplatňoval se u policie, armády i jako průvodce a společník. Právě všestrannost a snadná ovladatelnost z něj udělaly oblíbeného pomocníka v mnoha oblastech kynologické praxe.
Ve 20. století se boxer rozšířil daleko za hranice Německa, zejména do Spojených států a Velké Británie, kde získal širokou oblibu jako rodinný a společenský pes. Německý název plemene, Deutscher Boxer, dodnes odkazuje na jeho původ, i když se dnes chová a rozvíjí prakticky po celém světě.
Vzhled a velikost
Boxer je mohutný, svalnatý pes s hranatou stavbou těla a výraznou hlavou, která je pro plemeno charakteristickým rysem. Pes v kohoutku dosahuje 57–63 cm, fena je drobnější s výškou 53–59 cm – rozdíl mezi pohlavími je tak patrný na první pohled, feny působí celkově útlejším a jemnějším dojmem.
Hlava je hranatá, s výraznou, širokou tlamou a předkusem, který je pro boxera typický. Čenich je černý a širší, oči tmavé, velké a živé, s ostražitým až inteligentním výrazem. Uši jsou nasazeny vysoko, u neupravovaných jedinců volně visící a přiléhající k lícím.
Tělo je kompaktní, s hlubokým hrudníkem a rovnou, pevnou horní linií. Hřbet je krátký a svalnatý, břicho mírně vtažené. Ocas je nasazen vysoko a nese se vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu.
Srst je krátká, hladká a přiléhavá, na omak tuhá a lesklá. Péče o ni je nenáročná, stačí pravidelné kartáčování, línání je u plemene na střední úrovni. Barevné varianty a jejich standardní kombinace jsou popsány v samostatné sekci věnované zbarvení.
Typické znaky
- Hranatá hlava s předkusem a výraznou tlamou
- Svalnaté, kompaktní tělo s hlubokým hrudníkem
- Vysoko nasazený ocas
- Krátká, přiléhavá srst nenáročná na péči
- Zřetelný rozdíl ve výšce mezi psem a fenou
Barvy Boxera
Standard FCI u boxera definuje přesný výčet uznaných barev srsti a jejich znaků, avšak konkrétní seznam barevných variant a kreseb podléhá aktuálnímu znění standardu FCI č. 144 – doporučujeme ověřit si jej přímo v platném dokumentu FCI/ČMKU před výběrem štěněte podle barvy.
Povaha Boxera
Boxer je temperamentní, energický pes s výraznou vazbou na svého majitele a rodinu, ke které se chová oddaně a vyhledává její společnost – dlouhodobá izolace mu nesvědčí. Kombinuje vysokou aktivitu s bystrou inteligencí, díky čemuž rychle chápe, co se po něm chce, zároveň si ale dokáže jít svou vlastní cestou, pokud mu daný úkol nedává smysl nebo ho nebaví.
Výcvik zvládá na středně náročné úrovni – nejde o psa, který by poslouchal automaticky, spíš potřebuje motivovaného a důsledného vůdce, který dokáže udržet jeho pozornost a nabídnout mu zajímavé úkoly. Nudu a nedostatek podnětů nese špatně a projevuje se to zvýšenou aktivitou v podobě neposlušnosti či destruktivního chování.
Vůči cizím lidem bývá boxer ostražitý a dokáže dát najevo, že se něco děje, aniž by šlo o přehnaně štěkavého psa – hlásí spíš k věci a s mírou. Tato ostražitost v kombinaci s fyzickou silou a odvahou z něj dělá dobrého hlídače domova a rodiny, aniž by šlo o agresivní projevy.
V rámci rodiny je boxer společenský a hravý pes, který si dobře buduje vztah i s dětmi – bývá k nim trpělivý a rád se s nimi pohybuje a hraje. Ke kočkám a jiným zvířatům v domácnosti se staví různě podle konkrétní zkušenosti a socializace, univerzální pravidlo zde neplatí.
Typické je pro něj časté vyhledávání kontaktu s lidmi, potřeba fyzického i psychického vytížení a jistá dávka paličatosti, když se snaží prosadit svůj vlastní názor. Majitel, který mu dokáže nabídnout dostatek pohybu, mentální stimulace a jasná pravidla, v něm najde vyrovnaného, věrného a energického společníka.
Boxer a děti
Boxer je k dětem spíše vhodný, ale jeho vysoká energie a temperament vyžadují promyšlené zapojení celé rodiny do výchovy a soustavný dohled dospělého. Jde o silného, živého psa s výraznou potřebou pohybu a mentální stimulace – bez dostatečného výdeje energie může být neurvalý ve hře i v běžném kontaktu s malými dětmi, ne ze zlé vůle, ale z přebytku síly a temperamentu.
Vztah boxera k dětem se výrazně odvíjí od kvality socializace v raném věku. Pes, který od štěněte poznává různé situace, zvuky, cizí lidi i chování dětí, si snáze osvojí klidnější a ohleduplnější reakce. Výchova by měla probíhat důsledně a s jasnými pravidly – vzhledem ke střední náročnosti výcviku zvládne poslušnost i méně zkušený majitel, pokud bude trénovat pravidelně a nekompromisně trvá na základních povelech.
Na co si dát pozor
- Boxer je velký a silný pes, takže i v dobré vůli může nechtěně malé dítě povalit nebo ho při hře strhnout.
- Interakce mezi psem a dítětem by měl vždy sledovat dospělý, zejména v prvních letech soužití.
- Pravidelný pohyb a dostatek mentální zátěže pomáhají udržet psa vyrovnaného i v kontaktu s dětmi.
- Děti by měly být vedeny k tomu, aby respektovaly psí prostor a nezneužívaly jeho trpělivost.
Se staršími dětmi, které umí rozpoznat psí signály a chovat se k psu ohleduplně, bývá soužití s boxerem obvykle snazší než s batolaty. Společenská povaha plemene a jeho potřeba být součástí rodinného dění mu ale dávají předpoklad stát se aktivním společníkem dětí, které se s ním umí věnovat pohybu a hře.
Boxer a další psi a domácí zvířata
Boxer se s ostatními psy obvykle snáší dobře, zejména pokud vyrůstá v jejich společnosti od štěněte nebo je na jejich přítomnost postupně zvykán. Jde o plemeno se silnou vazbou na smečku a lidskou rodinu, takže soužití s dalším psem v domácnosti mu vyhovuje a často oceňuje společnost druhého čtyřnohého parťáka, zejména díky vysoké potřebě kontaktu a společnosti.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům je třeba posuzovat individuálně. Boxer byl původně využíván jako všestranný pracovní pes – k lovu a zadržování větší zvěře i k práci se stády – což se u některých jedinců projevuje výraznějším zájmem o pohyb menších tvorů. Pokud vyrůstá společně s kočkou od raného věku, dokáže si na ni zvyknout a respektovat ji jako součást domácnosti. U cizích koček nebo drobných zvířat venku se ale může projevit vrozená honicí tendence, proto se nedoporučuje nechávat jej bez dozoru v situacích, kdy by mohl malé zvíře pronásledovat.
Doporučení pro soužití
- Seznamování s jinými psy i kočkami provádět postupně a pod kontrolou, ideálně od štěněcího věku.
- U dospělého boxera bez zkušenosti s kočkami je vhodná opatrná a trpělivá socializace.
- Venku, mimo domácí prostředí, počítat s možným zájmem o drobná zvířata a psa jistit vodítkem.
Je Boxer vhodný do bytu?
Chov boxera v bytě je možný, ale rozhodně to není bezstarostná volba – vše se odvíjí od toho, kolik pohybu a prostoru mu majitel dokáže zajistit mimo domov. Boxer je velké, svalnaté plemeno s vysokou potřebou aktivity, a byt bez dostatečně dlouhých venčení a fyzického vyžití pro něj rychle znamená frustraci, která se může projevit neklidem nebo destruktivním chováním.
Pokud majitel žije aktivním životem a je ochoten trávit venku několik hodin denně, prostorný byt mu nemusí vadit – boxer se doma po výdeji energie dokáže stočit a odpočívat. Problém nastává tam, kde je pes přes den sám na malém prostoru bez možnosti běhat a bez psychické stimulace, kterou toto plemeno rovněž potřebuje ve vysoké míře.
Zvážit je třeba i štěkavost, která je u boxera na střední úrovni – v panelovém domě s tenkými stěnami se tak může stát zdrojem konfliktů se sousedy, zejména pokud pes zůstává často sám a dává o sobě vědět hlasitě.
- Nutnost pravidelného a vydatného pohybu mimo byt, ideálně několikrát denně.
- Dostatek mentální stimulace – hry, výcvik, čichové aktivity nahrazující nedostatek prostoru.
- Zvážení akustické izolace bytu vzhledem ke střední tendenci ke štěkání.
- Vhodnější je dům se zahradou nebo byt s okamžitým přístupem ven, pokud majitel nemá čas na dlouhé venčení.
Kolik pohybu potřebuje?
Boxer patří mezi plemena s vysokými nároky na pohyb – potřebuje minimálně hodinu až dvě aktivního vyžití denně, ideálně rozdělené do více kratších vycházek doplněných o volný pohyb bez vodítka. Nestačí mu jen nenucená procházka po okolí, potřebuje reálnou fyzickou zátěž.
Vhodné aktivity a sporty
Díky atletické stavbě těla a energii se boxer hodí pro řadu pohybových aktivit:
- běh a jogging s páníčkem (v přiměřeném tempu a s ohledem na počasí)
- agility a další obratnostní sporty
- canicross a doprovod na kole (mimo extrémní horko)
- hry s aportováním a různé formy poslušnostního výcviku
- plavání jako šetrnější forma zátěže pro klouby
Kromě fyzického pohybu potřebuje boxer i dostatek mentální stimulace – jde o bystré plemeno, které se snadno nudí, pokud dostává jen prázdný pohyb bez úkolů. Osvědčují se výcvikové prvky, hledací hry, práce s čichem nebo nácvik nových povelů, ideálně formou kratších, ale pravidelných tréninkových bloků.
Vzhledem ke stavbě hlavy s kratším čenichem, typickou pro tento typ molossoidních plemen, snáší boxer hůře intenzivní zátěž ve vysokých teplotách a vlhkém vzduchu. V horkých dnech je vhodné přesunout náročnější aktivity do chladnějších částí dne a při delší zátěži sledovat, zda pes nezadýchává nadměrně nebo nejeví známky přehřátí.
Výcvik a výchova
Boxer je inteligentní a učenlivý pes, ale jeho temperament a silná vůle vyžadují od majitele trpělivost a důslednost – výcvik zvládne i méně zkušený člověk, pokud je ochotný věnovat mu čas a energii. Nejlépe reaguje na pozitivní motivaci a jasně nastavená pravidla, zatímco tvrdé nebo mechanické metody u něj obvykle vedou k tvrdohlavosti a odmítání spolupráce.
Co boxera motivuje
Tohoto psa žene dopředu především pohyb, hra a kontakt s člověkem. Pochvala, hlas a fyzická odměna fungují u boxera lépe než přísný dril – pes se rád zapojuje do činností, které vnímá jako společnou aktivitu, ne jako izolovaný povel.
- Krátké, energické tréninkové bloky fungují lépe než dlouhé, monotónní lekce.
- Střídání poslušnosti a hry udrží jeho pozornost déle.
- Pochvala a fyzický kontakt bývají účinnější motivací než pamlsky samotné.
Socializace a specifika
Vzhledem k vysoké potřebě společnosti a mentální stimulace je důležité začít se socializací už u štěněte – seznamovat boxera s různými lidmi, prostředími i jinými psy, aby si vybudoval sebejistotu a nepřenášel svou energii do nežádoucích projevů, jako je nadměrné skákání nebo tahání na vodítku. Díky své ostražitosti a hlasitým projevům se hodí i základní nácvik klidu na povel, protože boxer dává najevo své reakce zřetelně a bez zábran.
Pravidelný, konzistentní přístup a dostatek pohybu před tréninkem pomáhají udržet jeho pozornost – unavený boxer se soustředí lépe než ten, který má přebytek energie. Výcvik by měl pokračovat i v dospělosti, protože nedostatek mentální zátěže se u tohoto plemene často projeví neklidem nebo destruktivním chováním.
Péče o srst a hygienu
Krátká srst boxera vyžaduje minimální péči – stačí ji jednou týdně přejet kartáčem s gumovými hroty nebo speciální rukavicí, čímž se odstraní odumřelé chlupy a podpoří přirozený lesk. Vzhledem ke střední míře línání je vhodné v období podzimu a jara česání zintenzivnit na dvakrát týdně.
Koupání není potřeba provádět často – postačí jen v případě viditelného znečištění nebo nepříjemného zápachu, ideálně s usednutím na kosmetiku určenou pro psy s krátkou srstí, aby se nenarušila přirozená ochranná vrstva kůže.
Uši, oči a zuby
Uši boxera jsou díky svému tvaru dobře větrané, přesto je dobré je jednou týdně zkontrolovat a v případě potřeby otřít vlhkým hadříkem, aby se předešlo nahromadění mazu nebo nečistot. Oči je vhodné pravidelně sledovat a případné výtoky opatrně setřít měkkou látkou. Péči o zuby usnadní pravidelné čištění psí zubní pastou nebo dentální pamlsky, které pomáhají omezit tvorbu plaku.
Drápy a kožní záhyby
Drápy je třeba stříhat podle potřeby, zpravidla jednou za tři až čtyři týdny, pokud se přirozeně neobrušují při pohybu na tvrdším povrchu. Boxer nemá výrazné kožní záhyby jako brachycefalická plemena s deformovanou hlavou, přesto stojí za to po koupání nebo namočení věnovat chvíli osušení oblasti kolem tlamy, kde se může zadržovat vlhkost.
Krmení
Boxer je velké a svalnaté plemeno s vysokou úrovní aktivity, proto potřebuje kvalitní kompletní krmivo, které pokryje jeho energetické nároky bez zbytečného přejídání. Volba krmiva by měla vždy odpovídat věku, velikosti a míře pohybu konkrétního jedince – štěně, dospělý aktivní pes i starší jedinec s klidnějším režimem mají odlišné výživové potřeby.
Přizpůsobení životní fázi a aktivitě
U štěňat je vhodné sáhnout po krmivu určeném pro rostoucí psy velkých plemen, které podporuje zdravý vývoj kostí a kloubů bez příliš rychlého nárůstu hmotnosti. Dospělý boxer, který je fyzicky vytížený, ocení krmivo s dostatečným obsahem kvalitních bílkovin a energie, zatímco méně aktivní nebo starší jedinec by měl přejít na formulaci s nižší energetickou hodnotou, aby se předešlo nadměrnému přibírání.
Kontrola tělesné kondice
Vzhledem k tomu, že boxer je robustní pes s výraznou muskulaturou, může se u něj nadváha špatně rozpoznávat na první pohled – proto je vhodné pravidelně kontrolovat kondici hmatem (žebra by měla být snadno hmatná, ale ne viditelná) a případně upravovat množství krmiva podle aktuální váhy a míry pohybu.
- Krmivo vybírat podle věku, velikosti plemene a skutečné úrovně pohybu, ne pouze podle chuti psa.
- Pravidelně sledovat tělesnou kondici a hmotnost, aby se předešlo přetěžování kloubů způsobenému nadváhou.
- Při změně krmiva postupovat postupně, aby se minimalizovalo riziko trávicích potíží.
- Množství krmné dávky konzultovat s veterinářem nebo se řídit doporučením výrobce podle váhy a aktivity psa.
Jak dlouho Boxer žije?
Boxer se v průměru dožívá 10 až 12 let, což odpovídá očekávané délce života u velkých plemen podobné konstituce. Konkrétní věk, kterého pes dosáhne, ale vždy ovlivňuje kombinace genetických předpokladů, životosprávy a kvality péče v průběhu celého života.
Co délku života ovlivňuje
U velkého, svalnatého a fyzicky aktivního plemene, jakým Boxer je, hraje roli hned několik faktorů:
- Genetika: původ štěněte a zdravotní historie rodičů výrazně ovlivňují predispozice, se kterými pes do života vstupuje.
- Tělesná kondice: Boxer je stavěný na pohyb, a udržení štíhlé, svalnaté postavy bez nadváhy snižuje zátěž na klouby, srdce i další orgány.
- Pohyb: vzhledem k vysoké aktivitě, kterou plemeno vyžaduje, potřebuje pravidelný a dostatečně náročný pohyb – jeho nedostatek se může projevit jak na fyzické, tak psychické úrovni.
- Preventivní veterinární péče: pravidelné prohlídky, očkování a včasné odhalení případných zdravotních potíží patří k základním předpokladům dlouhověkosti.
- Výživa: kvalitní strava odpovídající věku, hmotnosti a míře zátěže pomáhá udržet zdravou tělesnou hmotnost a podporuje celkovou vitalitu.
- Zdravotní predispozice: u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým zdravotním potížím, proto je vhodné zdravotní stav psa dlouhodobě sledovat a konzultovat s veterinářem.
Pro koho je Boxer vhodný?
Boxer se hodí především do rodin a k jednotlivcům, kteří mu dokážou nabídnout dostatek pohybu a zároveň s ním chtějí trávit hodně času – jde o psa velmi společenského, který špatně snáší dlouhodobou samotu. Vzhledem k vysoké potřebě aktivity i mentální stimulace ocení majitele, jenž je ochoten pravidelně cvičit, chodit na delší procházky nebo se věnovat nějaké psí aktivitě.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro aktivní jednotlivce nebo rodiny, kteří tráví hodně času venku a mají zájem o pravidelný pohyb se psem.
- Pro domácnosti s dětmi – boxer je k dětem spíše přátelský a bývá s nimi dobře snášenlivý.
- Pro majitele, kteří chtějí psa zapojovat do výcviku a nabízet mu mentální podněty, protože potřeba stimulace je u tohoto plemene vysoká.
- Pro lidi hledající psa se spíše společenskou povahou, který se rád podílí na dění v rodině.
- Pro domácnosti, kde nikdo nebude proti střední míře slintání a línání, jež jsou pro plemeno typické.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro seniory nebo lidi s omezenou fyzickou kondicí, kteří nemusí zvládnout jeho energii a nároky na pohyb.
- Pro majitele, kteří počítají s tím, že pes zůstane většinu dne sám – vysoká potřeba společnosti to neumožňuje.
- Pro naprosté začátečníky bez zkušeností s výcvikem, kteří nemají čas věnovat se psovi soustavně od štěněte.
- Pro domácnosti, kde má pes trávit čas především v bytě bez možnosti pravidelného venčení a pohybu.
Zajímavosti o plemeni
Německý název plemene, Deutscher Boxer, odkazuje na jeho původ v Německu, odkud pochází i standard vedený u FCI ve skupině 2 mezi molossoidní typy psů (sekce Molossian type, standard č. 144). Boxer patří mezi velká plemena – psi dorůstají 57–63 cm, feny 53–59 cm.
Přestože má krátkou srst, která se o ni snadno stará a nevyžaduje náročné vyčesávání, patří boxer k plemenům se středně vysokou tendencí k línání a slintání. Jde o psa s vysokou potřebou pohybu i mentální stimulace, což z něj dělá společníka spíše pro aktivní majitele než pro klidný domácí režim.
Mezi dalšími zástupci FCI skupiny 2 najdeme i další molossoidní plemena, například bernardýna, rotvajlera nebo bordeauxskou dogu – boxer se od nich odlišuje především kratší srstí a výrazně vyšší potřebou aktivity.
Zdraví Boxera
Boxer se při dobré péči dožívá zpravidla 10 až 12 let. Jde o velké, svalnaté a velmi aktivní plemeno, u kterého hraje zdravotní stránku roli hlavně přiměřený pohyb, kontrola hmotnosti a péče odpovídající jeho tělesné stavbě. Krátká srst znamená minimální nároky na úpravu, ale zároveň nižší ochranu proti chladu a slunci. Vzhledem k zařazení mezi molossoidní typy se stavbou hlavy a čelisti liší od plemen s dlouhým čenichem, což se může promítnout i do citlivosti na teplotní extrémy. Odpovědný chov a pravidelné veterinární prohlídky jsou proto u tohoto plemene stejně důležité jako u ostatních velkých psů.
Pohybový aparát a klouby
Jako u většiny velkých a fyzicky založených plemen platí i u boxera, že klouby a vazy jsou během růstu a při vysoké pohybové zátěži namáhány více než u menších psů. Vhodné je postupně budovat kondici, vyhýbat se přetěžování v období růstu a udržovat štíhlou tělesnou hmotnost, což zátěž na pohybový aparát dlouhodobě snižuje.
Dýchání a tělesná stavba
Boxer patří mezi molossoidní typy s kratší a širší hlavou, což se u některých jedinců může projevit citlivější reakcí na vysoké teploty nebo vlhko a nižší tolerancí k dlouhé zátěži v horku. Zvýšená opatrnost při fyzické aktivitě za horkého počasí a zajištění dostatku stínu a vody proto patří k základní péči.
Srst a kůže
Krátká srst je nenáročná na úpravu a línání zůstává na střední úrovni, přesto stojí za to sledovat stav kůže, protože kratší osrstění poskytuje menší ochranu proti oděrkám, chladu i slunečnímu záření.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Zajímat se o zdravotní stav a věk rodičů, případně o jejich pohybovou kondici a celkovou konstituci.
- Vybírat chovatele, kteří dokážou doložit péči o štěňata od narození, včetně socializace a veterinárních kontrol.
- Sledovat, zda štěně působí živě, dýchá klidně a bez nadměrného úsilí i po mírné zátěži.
- Ptát se na zkušenosti chovatele s danou linií, pokud jde o pohybový aparát a snášenlivost tepla.
- Nespěchat s výběrem a dát přednost chovatelům, kteří poskytují zázemí a informace i po prodeji štěněte.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k srdeční arytmii typu ARVC (arytmogenní kardiomyopatie boxerů).
- k subaortální stenóze.
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k nádorům žírných buněk (mastocytom).
- k dilataci a volvulu žaludku (GDV).
- k obstrukci horních cest dýchacích v souvislosti s brachycefalickou stavbou hlavy.
- k hypotyreóze.
- k degenerativní myelopatii.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Boxera
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je boxer vhodný do bytu?
Boxer se do bytu hodí jen za předpokladu dostatku pohybu venku, sám o sobě není typickým bytovým pohodlným psem. Potřebuje vysokou dávku fyzické i mentální aktivity, takže byt bez pravidelných dlouhých vycházek mu nevyhovuje.
Jak je boxer vhodný k dětem?
Boxer je k dětem spíše vhodný a bývá k rodině velmi společenský a vázaný. Díky vysoké potřebě společnosti si s dětmi rád hraje, i tak je ale u velkého a temperamentního psa vhodný dohled dospělého při hře.
Kolik váží a jak velký je dospělý boxer?
Přesné hmotnosti FCI standard neuvádí, výška v kohoutku se ale pohybuje u psů 57–63 cm a u fen 53–59 cm. Jde tedy o velké, svalnaté plemeno s výraznou tělesnou stavbou.
Jak dlouho žije boxer?
Průměrné dožití boxera se pohybuje mezi 10 a 12 lety. Konkrétní délka života závisí na genetice, péči a životním stylu konkrétního jedince.
Kolik pohybu boxer potřebuje?
Boxer má vysokou úroveň aktivity a potřebuje pravidelný, delší a intenzivnější pohyb každý den. Nestačí mu krátké procházky – ocení běhání, hry a aktivity, které zapojí i jeho mysl.
Line boxer hodně?
Línání boxera je střední, díky krátké srsti je ale úklid chlupů obvykle méně náročný než u dlouhosrstých plemen. Pravidelné kartáčování stačí v základní míře.
Je boxer vhodný pro začátečníky?
Vhodnost boxera pro začátečníky je spíše neutrální – jde o silného, temperamentního psa se střední náročností výcviku. Noví majitelé by měli počítat s důsledným vedením a dostatkem času na socializaci a aktivitu.
Proč boxer hodně slintá?
Slintání u boxera je na střední úrovni a souvisí s jeho krátkým čenichem a strukturou pysků, které jsou typické pro molossoidní typ plemen. Není to extrémní vlastnost jako u některých jiných doga plemen, ale s určitou mírou slin je třeba počítat.
Proč se boxerovi říká boxer a k čemu byl původně chován?
Německý boxer (Deutscher Boxer) byl vyšlechtěn v Německu jako všestranný pracovní a strážní pes, silný a odvážný. Jeho stavba těla a temperament odpovídají historickému využití při práci vyžadující sílu a odhodlání.
Má boxer sklony ke zdravotním problémům spojeným s krátkým čenichem?
Jako plemeno s kratší čenichovou partií může boxer mít u některých jedinců zvýšenou predispozici k obtížím spojeným s dýcháním, zejména při vyšších teplotách nebo velké zátěži. Vhodné je proto vyhýbat se náročnému cvičení v horku a sledovat projevy únavy.
Snáší se boxer s kočkami?
Vztah boxera ke kočkám je spíše neutrální a hodně závisí na socializaci od štěněte. Při postupném a citlivém seznamování dokáže soužití s kočkou v domácnosti fungovat.
Je boxer hodně štěkavý?
Štěkavost boxera je na střední úrovni, není to tedy typicky hlučné plemeno, ale ozve se, pokud vnímá potřebu upozornit na něco neobvyklého. Přiměřená výchova pomáhá udržet štěkání v rozumných mezích.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 144 – Boxer – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.