Publikováno 11. 9. 2026
Bernardýn (St. Bernard) je mohutné plemeno pocházející ze Švýcarska, zařazené do FCI skupiny 2 mezi molossoidní typy psů. Pes v kohoutku dosahuje 70–90 cm a váží 70–80 kg, fena je o něco menší – 65–80 cm a 50–65 kg. Navzdory své velikosti a síle je klidný, trpělivý a k rodině vázaný, štěká málo a cizí lidi spíše jen ohlásí, než aby aktivně hlídal.
Jeho povaha je vyrovnaná a společenská, dobře snáší děti i jiné psy v domácnosti. Aktivitu potřebuje nízkou, zato společnost člověka vyhledává intenzivně a nerad zůstává dlouho sám. Péče o něj obnáší časté vyčesávání srsti a smíření se s vysokou mírou slintání. Pro začátečníky není ideální volbou, spíše se hodí pro majitele s prostorným bydlením a zkušenostmi s velkými plemeny.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Bernardýn?
Bernardýn (St. Bernard) patří mezi nejmohutnější psí plemena vůbec – dorůstá 65 až 90 cm v kohoutku a jeho hmotnost se pohybuje mezi 50 a 80 kg podle pohlaví. Pochází ze Švýcarska a řadí se mezi molossoidní typy psů. Navzdory impozantním rozměrům jde o klidného, vyrovnaného psa s nízkými nároky na pohyb a mírnou povahou, která z něj dělá vhodného společníka i pro rodiny s dětmi.
Charakteristická je pro něj především silná vazba na rodinu – bernardýn špatně snáší samotu a potřebuje být součástí dění v domácnosti. Výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost, proto se toto plemeno nedoporučuje úplným začátečníkům. Srst je nutné pravidelně česat, počítat je třeba i s výrazným línáním a hojným slintáním, které k plemeni neodmyslitelně patří.
Vzhledem k velikosti a potřebě prostoru se bernardýn nehodí do bytu – ideálním domovem je pro něj dům se zahradou. Ke štěkání nemá sklony, přesto na příchozí spolehlivě upozorní, a s ostatními psy v domácnosti obvykle vychází bez problémů.
Původ a historie Bernardýna
Bernardýn pochází ze švýcarských Alp, konkrétně z okolí průsmyku Grand St. Bernard, kde od 17. století působili řeholníci hospicu založeného svatým Bernardem z Menthonu. Ti chovali robustní horské psy jako strážce a pomocníky při hledání zasypaných či zbloudilých poutníků na nebezpečné cestě mezi Švýcarskem a Itálií. Předky plemene tvořili staří tibetští mastifové přivezení do Alp římskými legiemi, kteří se v horských oblastech kříili s místními pasteveckými a strážními psy.
Psi z hospicu se v 18. a 19. století proslavili schopností vyhledávat v hlubokém sněhu ztracené cestovatele a přivádět pomoc – z tohoto praktického využití vychází i jejich pozdější pověst záchranářů v horách. Postupem času se z pracovních horských psů vyvinula i linie chovaná spíše pro doprovod a reprezentaci, což vedlo k výraznějšímu a masivnějšímu vzhledu, jaký známe dnes.
Systematičtější chov a snaha o ustálení typu se rozvinula ve druhé polovině 19. století ve Švýcarsku, kde vznikly první chovatelské kluby a byl formulován plemenný standard. Švýcarsko je uznáváno jako země původu plemene i v rámci mezinárodní kynologické organizace FCI, pod jejímž vedením byl standard později formálně zastřešen. Od horských hospicových psů se tak během dvou staletí vyvinulo dnešní velké, klidné a společenské plemeno, které si i přes změnu způsobu využití podrželo důvěru a vyrovnanou povahu svých alpských předků.
Vzhled a velikost
Bernardýn patří mezi nejmohutnější plemena vůbec – pes v kohoutku dosahuje 70–90 cm a váží 70–80 kg, fena zůstává o něco menší, s výškou 65–80 cm a hmotností 50–65 kg. Rozdíl mezi pohlavími je tedy patrný nejen v kostře, ale i v celkové robustnosti těla.
Tělo je mohutné a svalnaté, s širokým hrudníkem a silnou kostrou, která odpovídá jeho původu horského záchranářského psa. Hlava je masivní, s výraznou horní linií a širokým čenichem, k tělu i celkovému dojmu síly patří i volnější kůže na hlavě a krku, která vytváří charakteristické vrásky. Uši jsou středně velké, poměrně vysoko nasazené a volně visící při hlavě, oči tmavé, s výrazem, který bývá popisován jako laskavý a klidný.
Srst je střední délky a vyskytuje se ve dvou variantách – krátkosrsté a dlouhosrsté, přičemž u obou platí, že jde o hustou dvojitou srst přizpůsobenou chladnému horskému prostředí. S tím souvisí i výrazné línání, se kterým je třeba u tohoto plemene počítat celoročně, a rovněž vyšší tendence ke slintání, typická pro psy s volnější kůží kolem tlamy.
Ocas je dlouhý, silný u kořene a v klidu nesený nízko, v pohybu se mírně zvedá, nikdy se však nestáčí na hřbet. Barevné varianty srsti jsou popsané v samostatné sekci věnované zbarvení.
Barvy Bernardýna
Standard FCI pro bernardýna nespecifikuje ve zdrojích konkrétní výčet uznaných barevných variant a znaků, proto zde nelze bez rizika nepřesnosti vypisovat úplný seznam odstínů, bílých znaků nebo maskových kreseb, jak je definuje aktuální standard č. 61.
Obecně je bernardýn vnímán jako plemeno s charakteristickou kombinací bílé a hnědočervené (příp. tmavší) barvy srsti, doplněnou typickými bílými znaky na hlavě, krku, hrudi a končetinách – přesné rozložení a povolené odstíny je ale vždy nutné ověřit v platném znění standardu.
Nestandardní zbarvení
K nestandardním barvám se řadí veškeré varianty, které se od standardem popsané kombinace bílé a hnědočervené odchylují. U bernardýna nejsou k dispozici doložené informace o tom, že by konkrétní nestandardní barevná varianta byla spojena se zvýšeným zdravotním rizikem – tuto souvislost proto nelze bez ověřeného zdroje tvrdit.
Povaha Bernardýna
Bernardýn je klidný, vyrovnaný obr s výrazně mírnou povahou – navzdory své síle a velikosti nepůsobí dominantně ani útočně, spíše jako rozvážný společník, který svou přítomností spíše uklidňuje. K majiteli i rodině je silně citově vázaný a potřebuje s nimi trávit hodně času – dlouhé odloučení nebo život na samotě mu nesvědčí.
Jde o psa inteligentního, ale zároveň klidného tempem uvažování – úkoly řeší po svém a bez spěchu, což může u výcviku působit jako mírná tvrdohlavost. Ve skutečnosti jde spíš o samostatnost a sebejistotu, kterou si toto plemeno neslo už z práce v horách, kde se muselo rozhodovat bez neustálých pokynů člověka. Výcvik proto vyžaduje trpělivost, důslednost a spíše laskavé vedení než tvrdé metody – hrubost nebo tlak bernardýn nese špatně a spolupráci to nezlepší.
Energie je u tohoto plemene nízká, temperament flegmatický. Bernardýn dá přednost odpočinku před hrou a nepotřebuje intenzivní fyzické vyžití, přesto ocení pravidelné procházky a mírnou mentální stimulaci, aby se nenudil. Je to pes společenský, který dobře snáší i jiné psy v domácnosti, ke kočkám se staví spíše neutrálně a nekonfliktně.
Ke štěkání přistupuje střídmě, což z něj nedělá hlásného psa v pravém slova smyslu, přesto na neobvyklé podněty nebo příchozí umí upozornit – funguje spíš jako klidný pozorovatel než aktivní hlídač. K dětem bývá trpělivý a shovívavý, díky čemuž se často řadí mezi rodinné psy, ačkoliv jeho velikost a hmotnost vyžadují u malých dětí dohled dospělého.
Bernardýn a děti
Bernardýn je ke svým rodinným příslušníkům, včetně dětí, zpravidla vstřícný a trpělivý – jeho společenská povaha a nízká štěkavost z něj dělají klidného domácího společníka. Kvůli mohutné tělesné konstrukci a hmotnosti, která u psů dosahuje 70–80 kg, ale i menší, neúmyslný pohyb nebo opření může malé dítě snadno porazit nebo zranit. Soužití s dětmi proto vždy vyžaduje dohled dospělého, a to zejména v prvních letech psova života i u dětí předškolního věku.
Klíčovou roli hraje důsledná socializace štěněte a jeho postupné seznamování s běžnými situacemi, které rodina s dětmi přináší – hlukem, rychlými pohyby nebo fyzickým kontaktem. Vzhledem ke střední náročnosti výcviku je vhodné začít se základní poslušností včas, aby si pes osvojil klidné chování i v blízkosti menších dětí a naučil se ovládat svou sílu.
Na co si dát pozor
- Vysoká hmotnost a mohutná stavba těla – i přátelské „přivítání“ může dítě fyzicky ohrozit.
- Velmi vysoká míra slintání – je třeba počítat s nutností pravidelně čistit okolí psa i kontaktní plochy dětí.
- Dohled dospělého by měl být samozřejmostí při každém volném pohybu psa a malých dětí ve stejné místnosti nebo na zahradě.
- Postupné a trpělivé zapojení psa do rodinného života usnadní i jeho vysoká potřeba společnosti – bernardýn špatně snáší dlouhodobou izolaci od rodiny.
Rozhodnutí o pořízení bernardýna do rodiny s dětmi by mělo brát v úvahu nejen povahové vlastnosti plemene, ale i prostorové možnosti domácnosti a ochotu věnovat psu důslednou výchovu od štěněcího věku.
Bernardýn a další psi a domácí zvířata
S ostatními psy vychází bernardýn většinou dobře, a to i díky svému původnímu poslání – nešlo o psa vedeného k samostatné práci nebo k ochraně teritoria proti jiným zvířatům, ale o záchranáře a společníka, který musel spolupracovat s lidmi i s dalšími psy v horské službě. Tato historická role se odráží i v jeho současné povaze: nemá vyhraněný lovecký pud a k drobným zvířatům se obvykle chová klidně a bez zájmu je pronásledovat.
Vztah k jiným psům
Bernardýn je společenský pes, který přítomnost dalších psů v domácnosti nebo při venčení obvykle snáší dobře. Nejde o plemeno s výraznou dominancí ani teritoriálními sklony vůči smečce – k soužití s jiným psem se tak staví spíše vstřícně, zejména pokud je na jeho přítomnost zvyklý od štěněte.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům
Vzhledem k tomu, že u bernardýna nejde o lovecké plemeno, nebývá vztah ke kočkám ani drobným zvířatům problematický – reakce se ale liší pes od psa a záleží na tom, jak byl na jejich přítomnost zvykán. Rozumná socializace v raném věku je proto vhodným základem pro klidné soužití pod jednou střechou.
Co zvážit při soužití s dalšími zvířaty
- Vzhledem k mohutné tělesné konstrukci bernardýna je vhodné dohlížet na interakce s výrazně menšími zvířaty, aby nedošlo k neúmyslnému zranění při hře nebo pohybu po bytě.
- Socializace od štěněte usnadňuje klidné soužití s dalšími psy i s kočkami v domácnosti.
- Vysoká potřeba lidské společnosti znamená, že bernardýn si dobře zvyká i na soužití s dalšími zvířaty, pokud je součástí smečky nebo domácnosti, kterou vnímá jako svou rodinu.
Je Bernardýn vhodný do bytu?
Spíše ne. Bernardýn je mohutné plemeno s velkým nárokem na prostor, a byt tak pro něj není ideálním prostředím – lépe se cítí v rodinném domě se zahradou, kde má dostatek místa k odpočinku i volnému pohybu.
Aktivita bernardýna je nízká, takže dlouhé venčení ani intenzivní pohyb nevyžaduje – klidová povaha a nižší štěkavost by mu teoreticky umožňovaly žít i v bytovém prostředí. V praxi ale narážejí na jeho rozměry a hmotnost, kvůli kterým potřebuje spíše prostorné zázemí než omezený byt. Přidává se i velmi vysoká míra slintání a výrazné línání, což v menším bytě znamená citelně vyšší nároky na úklid.
Vzhledem k vysoké potřebě společnosti navíc bernardýn špatně snáší dlouhodobou samotu bez ohledu na typ bydlení – potřebuje být v blízkosti rodiny. Pokud majitel zajistí dostatek prostoru, klid a pravidelný, byť nenáročný pohyb, může bernardýn spokojeně žít i mimo byt v domě s dvorem či zahradou.
Kolik pohybu potřebuje?
Bernardýn patří mezi plemena s nízkou potřebou pohybu – nejde o psa, kterého je nutné vyčerpávat dlouhými výběhy nebo náročným sportem. Postačují pravidelné, spíše klidnější procházky přizpůsobené jeho mohutné stavbě těla a pomalejšímu tempu, které mu je přirozené.
Vzhledem k velké tělesné hmotnosti a zátěži na klouby je vhodnější rozložit pohyb do více kratších vycházek denně než do jedné vyčerpávající procházky. Prudké skoky, dlouhé běhání po tvrdém povrchu nebo intenzivní zátěž v mladém věku, kdy ještě dorůstá kostra, se nedoporučují.
Vhodné aktivity
- Klidné procházky v přírodě, ideálně v chladnějším počasí
- Základní poslušnost a nenáročný výcvik, který zapojí hlavu i tělo
- Tažení lehkého nákladu nebo saní – navazuje na historické využití plemene v horských podmínkách
- Hry a čichové aktivity na zahradě jako doplněk k procházkám
Mentální stimulace by měla být na střední úrovni – bernardýn ocení jednoduché úkoly, hledání pamlsků nebo práci s čichem, není ale typem psa, který by potřeboval neustálé nové výzvy.
Kvůli mohutné stavbě těla, husté srsti a sklonu k přehřátí je třeba dávat pozor na fyzickou zátěž v horkých letních dnech – procházky je vhodné přesouvat do ranních nebo večerních hodin a v parném počasí aktivitu výrazně omezit.
Výcvik a výchova
Výcvik bernardýna vyžaduje především trpělivost a důslednost – jde o psa inteligentního, ale zároveň mírně samostatného v úsudku, který nereaguje dobře na tvrdé metody ani na dlouhé, monotónní opakování cviků. Osvědčuje se pozitivní motivace, krátké a jasně strukturované lekce a klidný, konzistentní přístup, který respektuje jeho pomalejší tempo a nízkou potřebu neustálého pohybu.
Vzhledem k robustní stavbě těla je zásadní začít se základní poslušností – přivolání, chůzí u nohy a odložením – už v raném věku štěněte, kdy je snadné ho fyzicky korigovat. Dospělý bernardýn o hmotnosti přes 70 kg je totiž na neposlušnost na vodítku prakticky nezvládnutelný, takže právě tahání a vedení na vodítku by měl zvládnout ovládat dřív, než plně doroste.
Socializace
Díky vysoké potřebě lidské společnosti a spíše přátelské povaze zvládá socializaci bernardýn obvykle bez větších komplikací. Přesto je vhodné ho již od štěněte postupně vystavovat různým lidem, zvukům, jiným psům i běžným situacím – pomůže to udržet jeho klidnou, nekonfliktní povahu i v dospělosti a podpoří přirozenou schopnost upozornit na neznámé situace bez zbytečné štěkavosti.
Specifika plemene
- Nízká úroveň aktivity znamená, že výcvikové lekce by měly být krátké a nenásilné, bez přehnaných fyzických nároků.
- Střední potřeba mentální stimulace se dobře naplní jednoduchými poslušnostními cviky a čichovými hrami.
- Pro začátečníky může být velikost a síla dospělého jedince náročná na zvládnutí, proto se doporučuje zkušenější vedení nebo konzultace s kynologem.
Péče o srst a hygienu
Bernardýn má středně dlouhou srst, ale péče o ni rozhodně není malá záležitost – hlavním úkolem majitele je zvládat vysoké línání a bohaté slintání, které k tomuto plemeni neodmyslitelně patří.
Srst a línání
Srst vyžaduje pravidelné vyčesávání, ideálně několikrát týdně, v obdobích line pak i denně. Odumřelé chlupy se jinak drží v podsadě a srst má tendenci se plstit, zejména za ušima, na krku a na zadních stehnech. Vzhledem k mohutnosti psa je dobré počítat s tím, že prohrábnutí celé srsti zabere delší čas – vyplatí se pes od štěněte zvykat na klid při česání.
Slintání a záhyby v obličeji
Velmi vysoká míra slintání je u bernardýna typickým rysem, který souvisí s volnějšími pysky a mohutnou tlamou. Oblast kolem tlamy a případné kožní řasy na hlavě je vhodné pravidelně otírat vlhkým hadříkem, aby se v záhybech nehromadila vlhkost a nedráždila kůži.
Koupání
Časté koupání není nutné – stačí pes umýt jen v případě potřeby, například po znečištění srsti, protože přehnaná koupel může narušit přirozenou ochrannou vrstvu kůže a srsti.
Uši, oči, zuby a drápy
- Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a čistit, u převislých boltců se snáze hromadí vlhkost a nečistoty.
- Oči je dobré sledovat a v případě potřeby jemně otírat od případných očních výtoků.
- Zuby se čistí pravidelně, aby se předešlo tvorbě zubního kamene.
- Drápy je třeba stříhat podle potřeby, zejména pokud se přirozeně neobrušují dostatečným pohybem po tvrdším povrchu.
Krmení
Vzhledem k velikosti a nízké úrovni pohybové aktivity je u bernardýna zásadní volit kompletní krmivo určené pro velká a obří plemena, ideálně s ohledem na věk – štěně, dospělý jedinec a senior mají odlišné nároky na energetickou hodnotu i poměr živin. U rostoucího psa tohoto vzrůstu je vhodné dbát na pomalejší a rovnoměrný růst kostry, protože rychlý nárůst hmotnosti může zatěžovat klouby.
Protože bernardýn patří mezi méně aktivní plemena, je snadné nechtěně přijaté množství krmiva neúměrně navýšit vzhledem ke skutečnému energetickému výdeji. Pravidelná kontrola tělesné kondice – tedy hmatání žeber a sledování obrysu pasu – by proto měla být samozřejmou součástí péče, stejně jako úprava množství krmiva podle aktuální hmotnosti a fyzické zátěže psa.
Riziko nadváhy
U takto těžkého plemene má případná nadváha výraznější dopad na klouby, páteř i celkovou vitalitu než u menších psů. Udržování optimální hmotnosti po celý život je proto jedním z nejjednodušších způsobů, jak podpořit pohybové zdraví a komfort bernardýna v pokročilejším věku.
- Krmivo volit podle věku, velikosti a aktuální fyzické aktivity psa.
- U štěňat dbát na kontrolovaný růst bez zbytečně rychlého nárůstu hmotnosti.
- Pravidelně vyhodnocovat tělesnou kondici a množství krmiva tomu přizpůsobovat.
- Vyhýbat se nadměrnému přikrmování mimo hlavní jídla.
Jak dlouho Bernardýn žije?
Bernardýn se dožívá v průměru 8 až 10 let, což je u tak velkého a mohutného plemene s hmotností přes 70 kg u psů a kolem 50–65 kg u fen zcela typický rozsah. Délka života u obřích plemen je obecně kratší než u menších psů, protože jejich organismus i kosterní a kloubní aparát jsou zatěžovány výrazně vyšší tělesnou hmotností.
Co ovlivňuje délku života bernardýna
- Genetika a původ štěněte: Zdraví rodičů a prověřený chov výrazně ovlivňují, jak dlouho se pes dožije a v jaké kondici prožije stáří.
- Tělesná kondice: Udržení štíhlé, ne přetížené postavy snižuje zátěž na klouby a srdce, což je u tak velkého plemene klíčové.
- Pohyb: Bernardýn má nízkou potřebu aktivity, přesto pravidelný, ale šetrný pohyb pomáhá udržovat svalstvo a podporuje zdraví kloubů bez zbytečného přetěžování rostoucího nebo stárnoucího skeletu.
- Prevence: Pravidelné veterinární prohlídky umožňují včas zachytit případné potíže spojené s velikostí a hmotností plemene.
- Výživa: Krmivo přizpůsobené velkému plemeni a životní fázi psa pomáhá předcházet nadváze, která u bernardýna zatěžuje klouby i srdce.
- Zdravotní predispozice: U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k problémům s klouby a pohybovým aparátem, což je u velkých a těžkých plemen běžné a je vhodné brát v úvahu při plánování zátěže i výživy.
Pro koho je Bernardýn vhodný?
Bernardýn je vhodný spíše pro majitele s prostorným domem a zahradou, kteří počítají s výrazným slintáním, vysokým línáním a potřebou pravidelné, i když ne extrémně náročné péče o srst. Jde o psa s nízkou úrovní aktivity, který ocení klidný rodinný život a blízkost lidí, ale rozhodně se nehodí do bytu ani k lidem, kteří psa přes den nechávají dlouho o samotě.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro rodiny s dětmi, protože bernardýn je k dětem spíše přátelský a v domácnosti se chová klidně a společensky.
- Pro majitele domu se zahradou, kde má dostatek prostoru a nemusí zvládat vysokou fyzickou aktivitu.
- Pro lidi, kteří jsou ochotni věnovat čas pravidelnému vyčesávání srsti a úklidu po línání a slintání.
- Pro domácnosti, kde je pes vítanou součástí každodenního dění – bernardýn potřebuje hodně kontaktu s lidmi a špatně snáší izolaci.
- Pro majitele dalších psů, se kterými se bernardýn zpravidla dobře snáší.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro obyvatele bytů nebo menších domácností bez venkovního prostoru.
- Pro první majitele psa bez předchozích zkušeností – výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost, i když nejde o extrémně tvrdohlavé plemeno.
- Pro lidi, kteří netolerují slintání a výrazné línání v domácnosti.
- Pro velmi aktivní majitele hledající psa na dlouhé sportovní výkony – bernardýn preferuje klidnější tempo.
- Pro domácnosti, kde by pes trávil dlouhé hodiny denně sám, bez lidské společnosti.
Zajímavosti o plemeni
Bernardýn patří k největším uznávaným plemenům – psi mohou v kohoutku dosahovat až 90 cm a hmotnosti kolem 80 kg, což z něj řadí mezi nejmohutnější psy vůbec.
Švýcarský název plemene St. Bernhardshund odkazuje na hospic Velkého Svatého Bernarda ve Švýcarsku, podle kterého plemeno získalo své jméno i v mezinárodním označení St. Bernard.
Přestože jde o plemeno chované primárně jako společenský pes, dochovaná historická vazba na hospic naznačuje jeho původní využití v náročných horských podmínkách – tomu odpovídá i mohutná stavba těla a hustá střední srst.
Zdraví Bernardýna
Bernardýn patří mezi obří plemena s hmotností dosahující až 80 kg a průměrným dožitím 8–10 let, což je u psů této velikosti běžný rozsah. Tělo takového rozměru a hmotnosti klade během růstu i v dospělosti výrazné nároky na kosterní a svalový aparát, oběhový systém i termoregulaci. Zdravotní péče by proto měla brát ohled zejména na tempo růstu štěněte, hmotnostní zátěž kloubů a omezenou toleranci k horku. Vzhledem k husté srsti a mohutné stavbě těla je vhodné věnovat pozornost i pravidelné péči o srst a kůži.
Pohybový aparát a růst
U velkých a obřích plemen obecně platí, že rychlý nárůst hmotnosti v prvních měsících života představuje zvýšenou zátěž pro klouby, vazy a rostoucí kosti. U bernardýna, který v dospělosti váží desítky kilogramů, je proto vhodné dbát na to, aby štěně nebylo v období růstu vystavováno nadměrné fyzické zátěži ani nadbytku energie v krmné dávce, a dopřát mu postupné, kontrolované zatěžování pohybového aparátu.
Srdce a oběhový systém
Velké tělesné rozměry a vysoká hmotnost obecně znamenají i vyšší nároky na srdce a oběhový systém. U obřích plemen bývá doporučováno sledovat kondiční stav a nezatěžovat psa nadměrně v období vysokých teplot nebo po jídle.
Termoregulace a slintání
Bernardýn má velmi vysokou míru slintání a hustou střední srst s vysokým línáním, což souvisí i s jeho omezenou tolerancí k vyšším teplotám. Mohutné tělo se hůře zbavuje tepla, proto je vhodné v teplých měsících omezovat fyzickou zátěž a zajistit dostatek stínu a vody.
Péče o srst a kůži
Střední délka srsti a vysoká míra línání vyžadují pravidelné vyčesávání, které pomáhá udržet kůži v dobrém stavu a předchází zplstnatění podsady. Součástí péče by měla být i kontrola kožních záhybů v oblasti hlavy a krku, kde se může hromadit vlhkost.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Zajímat se o zdravotní stav a kondici rodičů, případně o jejich věk a životní styl.
- Ptát se chovatele na způsob odchovu a krmení štěňat v období růstu, vzhledem k rychlému nárůstu hmotnosti u tohoto plemene.
- Sledovat, zda štěně působí v pohybu volně a bez známek bolestivosti či ztuhlosti.
- Zjistit, jak chovatel řeší podmínky prostředí (přístup ke stínu, chlad, prostor) vzhledem k nárokům plemene na termoregulaci.
- Vyžádat si dostupnou dokumentaci o zdravotním stavu rodičů, pokud ji chovatel má k dispozici.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k dysplazii loketního kloubu.
- ke vzniku osteosarkomu (kostního nádoru).
- k dilatační kardiomyopatii.
- k entropiu (podvrácení očního víčka).
- k akutní dilataci a torzi žaludku (gastric dilatation-volvulus) v souvislosti s hlubokým hrudníkem.
- k entropiu/ektropiu způsobenému volnou kožní řasou v obličejové části.
- k epilepsii.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Bernardýna
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je bernardýn vhodný do bytu?
Ne, bernardýn do bytu vhodný není. Jeho velikost, potřeba prostoru a vysoká míra línání i slintání se lépe snáší v domě se zahradou.
Kolik bernardýn váží?
Pes váží 70–80 kg, fena je lehčí, obvykle 50–65 kg. Jde tedy o jedno z výrazně těžších plemen, na což je potřeba brát ohled třeba při výběru pelechu i auta pro přepravu.
Jak dlouho bernardýn žije?
Průměrné dožití bernardýna je 8–10 let. U velkých plemen je to obvyklá délka života, kratší než u menších psů.
Je bernardýn vhodný pro začátečníky?
Spíše ne, bernardýn není ideální volbou pro první psa. Jeho velikost a hmotnost vyžadují od majitele jistotu při vedení a zvládání psa, i když samotný výcvik je jen středně náročný.
Hodí se bernardýn k dětem?
Spíše ano, bernardýn bývá k dětem klidný a tolerantní. Kvůli jeho velikosti a váze je ale vhodný dohled při hře, aby dítě nebylo nechtěně povaleno.
Proč bernardýn tolik slintá?
Slintání souvisí s volnější kožní strukturou u tlamy, typickou pro molossoidní plemena. U bernardýna je slintání velmi vysoké a je nutné s ním počítat jako s trvalou součástí života s tímto psem.
Kolik potřebuje bernardýn pohybu?
Úroveň aktivity bernardýna je nízká, nejde o psa vyžadujícího dlouhé sportovní výkony. Přiměřený pravidelný pohyb je ale i tak důležitý, zejména kvůli udržení zdravé hmotnosti a kloubů.
Jak moc bernardýn línává?
Míra línání je u bernardýna vysoká, díky střední délce srsti a podsadě je potřeba počítat s pravidelným úklidem chlupů v domácnosti. Péče o srst je zvládnutelná, ale vyžaduje pravidelnost.
Odkud pochází bernardýn a k čemu byl původně využíván?
Bernardýn pochází ze Švýcarska, kde je znám jako St.bernhardshund - Bernhardiner. Patří do FCI skupiny 2 mezi molossoidní typy psů, sekce Molossian type.
Je bernardýn dobrý hlídač?
Bernardýn spíše ano upozorní na nezvyklé situace, ale nejde o agresivního strážce. Jeho štěkavost je nízká, takže neštěká bezdůvodně, spíš klidně sleduje okolí.
Snáší se bernardýn s jinými psy a kočkami?
S jinými psy vychází spíše dobře, se kočkami je vztah neutrální a záleží na konkrétní socializaci a povaze jednotlivého psa. Obecně je bernardýn považován za společenské plemeno, které vyhledává kontakt i s lidmi.
Je bernardýn vhodný pro seniory?
Vztah k seniorům je u bernardýna neutrální, hlavním limitujícím faktorem bývá jeho velikost a síla při vedení na vodítku. Rozhodně je potřeba zvážit fyzické možnosti majitele zvládnout takto velkého a těžkého psa.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 61 – St. Bernard – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.