Publikováno 1. 9. 2026
Australský honácký pes (Australian Cattle Dog) je středně velké pracovní plemeno z Austrálie, vyšlechtěné pro honění dobytka v náročných podmínkách. Řadí se do FCI skupiny 1 (standard č. 287) a jeho krátká, dvouvrstvá srst nevyžaduje složitou údržbu, i když línání bývá výrazné. Povahově jde o psa houževnatého, ostražitého a velmi inteligentního, který si vytváří silnou vazbu na svého člověka a instinktivně hlídá dění kolem sebe.
Aktivita a potřeba mentální stimulace jsou u tohoto plemene extrémně vysoké – nespokojí se s krátkou procházkou a bez smysluplné práce či sportu se snadno začne nudit. Proto je vhodný spíše pro zkušené a fyzicky aktivní majitele, kteří mu dokážou nabídnout dostatek pohybu i úkolů. K dětem bývá přátelský, se psy vychází obvykle dobře, ale do bytu ani pro seniory se svou povahou příliš nehodí.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Australský honácký pes?
Australský honácký pes (Australian Cattle Dog) je středně velké pracovní plemeno z FCI skupiny 1, vyšlechtěné v Austrálii k honu dobytka na rozlehlých pastvinách. Odpovídá tomu i jeho povaha – jde o houževnatého, vytrvalého a mimořádně energického psa s velmi vysokou potřebou pohybu i mentální stimulace. Krátká, hladká dvouvrstvá srst sice nevyžaduje náročnou péči, ale plemeno výrazně línává.
Ve výcviku je bystrý a učenlivý, přesto vyžaduje zkušenějšího a důsledného vedoucího, který mu dokáže nabídnout smysluplnou práci – bez ní se snadno začne nudit a hledat si zaměstnání sám. Ke svým lidem je silně vázaný a společnost potřebuje intenzivně, naopak dlouhé samostatné pobyty v bytě mu nesedí.
- Vhodný spíše pro aktivní majitele se zkušenostmi s výcvikem
- Dobře snáší soužití s dětmi a jinými psy, ke kočkám je neutrální
- Není ideální volbou pro začátečníky, seniory ani čistě bytový chov
Původ a historie Australského honáckého psa
Australský honácký pes vznikl v Austrálii v průběhu 19. století jako pracovní plemeno pro honění a přehánění dobytka na rozlehlých pastvinách, kde tehdy používaní ovčáčtí psi evropského typu selhávali kvůli horku, dlouhým vzdálenostem a divokému chování skotu. Osadníci proto hledali psa, který dokáže dobytek nejen hlídat, ale aktivně a tvrdě usměrňovat kousáním do paty – odtud anglický přídomek „heeler“.
Za základ plemene se považuje křížení dovezených kolií (často modře skvrnitých, tzv. blue merle) s australským dingem, díky čemuž psi získali odolnost vůči klimatu, vytrvalost a specifický způsob práce se skotem přikrčeným plížením a nízkými kousanci. Do chovu byly později přimíchány i další rasy, mimo jiné dalmatin, což mělo psům dodat vztah k práci s koňmi a strážní pud vůči rodině, a australský kelpie, který přispěl k výraznému pracovnímu nasazení a poslušnosti.
Výsledný typ psa se postupně ustálil v druhé polovině 19. století především v oblasti Nového Jižního Walesu, kde jej chovali honáci dobytka pro potřeby rozsáhlých ranczí. Plemeno se osvědčilo natolik, že se rychle rozšířilo po celé Austrálii jako standardní pracovní pes skotáckých farem.
Formální popis a ustálení znaků plemene proběhly na počátku 20. století, kdy byl vytvořen i první chovatelský klub věnovaný tomuto typu psa. Mezinárodní uznání pod hlavičkou FCI přišlo až později, přičemž plemeno zůstává zařazeno mezi honácké psy v sekci pro skotácké plemena mimo švýcarské salašnické typy.
Vzhled a velikost
Australský honácký pes patří mezi středně velká plemena a jeho tělesná stavba odpovídá funkci, pro kterou byl v Austrálii vyšlechtěn – jde o vytrvalého pracovního psa uzpůsobeného k dlouhým hodinám honění dobytka v náročném terénu. FCI jej řadí do skupiny 1 (honáčtí a ovčáčtí psi), konkrétně do sekce plemen ovládajících dobytek, pod standardem č. 287.
Srst
Charakteristickým znakem je krátká, hladká a dvouvrstvá srst se zřetelnou hustou podsadou, která psa chrání jak před slunečním žárem, tak před chladem – tedy vlastnost typická pro plemena určená k celodenní práci venku. Díky krátké délce srst nevyžaduje složitou úpravu, přesto je třeba počítat s výraznějším sezónním línáním.
Barevné varianty a jejich rozložení popisujeme podrobně v samostatné sekci věnované zbarvení, protože právě charakteristická skvrnitá kresba patří k nejvýraznějším rozpoznávacím znakům plemene.
Konkrétní rozměry výšky a hmotnosti, detailní popis hlavy, uší, očí a ocasu ani doložitelné rozdíly mezi psem a fenou nejsou v oficiálním standardu uvedeny natolik podrobně, abychom je zde mohli bez rizika nepřesnosti citovat.
Barvy Australského honáckého psa
Standard uznává u tohoto plemene dvě základní zbarvení: modré a červené strakaté (červený mramorovaný vzor). Obě varianty vycházejí z podkladu tvořeného kombinací bílých a pigmentovaných chlupů, který dává srsti charakteristický skvrnitý či mramorovaný vzhled.
Modrá barva
U modrého zbarvení je srst tvořena směsí modrošedých a bílých chlupů, může se objevovat i modré nebo hnědočerné (tan) žíhání na hlavě, krku, hrudi a nohou. Standardní jsou i tmavší skvrny kolem oka a na kořeni ocasu.
Červená strakatá barva
Červené zbarvení vzniká rovnoměrným prolnutím červených a bílých chlupů, díky čemuž srst působí jako jemně mramorovaná. I zde se mohou objevit tmavší červené skvrny na hlavě, včetně jednobarevných či oboustranných masek přes oči.
Barvy mimo tento standardní rámec – například čistě bílé zbarvení, výrazné odchylky v rozložení skvrn nebo zcela odlišné základní odstíny – se u linií odpovídajících plemennému standardu prakticky nevyskytují. Pokud se objeví, jde zpravidla o odklon od typického vzhledu plemene, nikoli automaticky o zdravotní problém; k žádné konkrétní genetické vazbě mezi barevnou variantou a zdravotním rizikem u tohoto plemene nejsou k dispozici průkazné podklady.
Povaha Australského honáckého psa
Australský honácký pes je energický, inteligentní a silně orientovaný na svého člověka pracant, kterému nestačí jen procházky – potřebuje mít úkol. Jeho temperament vychází z původního určení honit dobytek na rozlehlých australských pastvinách, což se projevuje neustálou pohotovostí, ostrým pozorováním okolí a tendencí kontrolovat dění kolem sebe. K majiteli si buduje velmi těsné pouto a rád je s ním v neustálém kontaktu, samotu ani odstrčení na okraj rodinného dění nese špatně.
Inteligence tohoto plemene je vysoká, ale jde ruku v ruce s určitou samostatností a sebevědomím – honácký pes dokáže situaci vyhodnotit sám a nečeká vždy na pokyn, což může působit jako tvrdohlavost. Ve skutečnosti jde spíš o zvyk rozhodovat se autonomně, na který byl šlechtěn při práci se stádem bez neustálého dohledu člověka. Výcvik proto vyžaduje trpělivost, důslednost a hlavně dostatečnou motivaci – nudné opakování stejných cviků ho rychle omrzí.
Energie je u tohoto plemene enormní a bez pravidelného fyzického i psychického vytížení se snadno nudí, což se může projevit destruktivním chováním, přehnaným honěním pohybujících se objektů nebo neposedností v domácnosti. Ke společnosti lidí i jiných psů je vesměs otevřený, ale k cizím lidem bývá zpočátku ostražitý a rezervovaný, což z něj dělá dobrého hlídače – na návštěvu upozorní štěkotem, aniž by byl přehnaně štěkavý.
Typické projevy chování
- Silná vazba na jednoho člověka nebo úzkou rodinu, méně ochotný „sdílet se" s cizími lidmi
- Sklon honit pohybující se předměty, cyklisty nebo auta, pokud není naučen jinak
- Ostražitost a nedůvěřivost vůči neznámým osobám na území
- Potřeba mít neustále nějakou činnost – fyzickou i mentální
- Samostatné rozhodování, které může výcvik zpomalovat, pokud chybí důslednost
Australský honácký pes a děti
Soužití s dětmi je u tohoto plemene spíše dobré, ale vyžaduje zohlednit jeho silný pracovní temperament. Australský honácký pes je energický, ostražitý a má výrazně vyvinutý honácký pud – u některých jedinců se proto může projevovat tendence pohánět běžící nebo křičící děti lehkým štípnutím do nohou, podobně jako by sháněl dobytek. Toto chování není projevem agrese, ale dědičného pracovního instinktu, a je potřeba ho cíleně usměrňovat výchovou od štěněčího věku.
Díky vysoké potřebě mentální stimulace a fyzické aktivity oceňuje spíše starší děti, které se s ním dokážou aktivně zapojit do her, výcviku nebo sportovních aktivit. S malými dětmi, které se pohybují nevyzpytatelně a hlasitě, může být soužití náročnější, a to i vzhledem k jeho síle a temperamentu, který dokáže menší dítě při hře snadno strhnout nebo přerazit.
Role socializace a dohledu
Pro bezproblémové fungování v rodině s dětmi je klíčová důsledná a včasná socializace. Štěně by mělo být od malička zvyklé na přítomnost dětí, jejich zvuky, pohyb i nečekané reakce. Vzhledem k tomu, že se jedná o plemeno se střední náročností výcviku, zvládne poslušnost a základní pravidla soužití při systematickém a trpělivém vedení, ideálně ze strany zkušenějšího majitele.
- Kontakt mezi psem a malými dětmi by měl vždy probíhat pod dohledem dospělé osoby.
- Děti by měly být vedeny k tomu, aby psa respektovaly a nepřetěžovaly ho přehnaně bouřlivými hrami.
- Pravidelné venčení a dostatek pracovní i mentální zátěže snižují riziko, že si pes „honáckou" energii vybije nevhodným způsobem na dětech.
Vzhledem k výše popsanému temperamentu se toto plemeno obecně nedoporučuje jako první pes pro rodiny bez předchozí zkušenosti s aktivními pracovními plemeny.
Australský honácký pes a další psi a domácí zvířata
Se psy ze stejné domácnosti vychází honácký pes obvykle dobře, pokud vyrůstá v jejich společnosti od štěněte – jde o plemeno pracující v Austrálii při honu skotu, kde se často nasazovalo více jedinců společně. S cizími psy mimo domácí smečku může být zdrženlivější a projevovat dominantnější chování, zejména vůči jedincům stejného pohlaví.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům je třeba brát s rozvahou. Silně vyvinutý pracovní pud tohoto plemene, zděděný po předcích šlechtěných na kousání skotu do paty a jeho usměrňování, se může projevit honěním rychle se pohybujících zvířat. Se zvířaty, se kterými vyrůstá od štěněte, si obvykle vytvoří stabilní vztah, u nově příchozích koček nebo hlodavců je ale namístě opatrná a postupná socializace pod dohledem.
Doporučení pro soužití s dalšími zvířaty
- Seznamování se štěňaty a mladými jedinci ostatních zvířat probíhá snadněji než u dospělých psů zvyklých na samostatnost.
- Honicí instinkt je vhodné směřovat do řízené aktivity – například psích sportů nebo výcviku poslušnosti – aby se nepřesunul na domácí mazlíčky.
- Setkávání s neznámými psy mimo domov je dobré řídit a nenechávat je zcela na volné interakci, zejména u nekastrovaných jedinců.
- Drobná zvířata (hlodavci, ptáci) by neměla zůstávat s honáckým psem bez dozoru volně v jedné místnosti.
Je Australský honácký pes vhodný do bytu?
Spíše ne – do bytového prostředí se tento pes hodí jen omezeně. Jde o velmi aktivní pracovní plemeno s vysokou potřebou mentální stimulace, které potřebuje především dostatek prostoru a možnost pravidelně vybít energii pohybem, ne jen krátké procházky za rohem.
Pokud by měl žít v bytě, musí majitel počítat s tím, že samotný interiér mu nestačí – klíčový je přístup k venkovnímu prostoru, kde může běhat, plnit úkoly a využívat svůj pracovní instinkt. Bez dostatečného vyžití se u něj snadno projeví frustrace, kterou dává najevo destruktivním chováním nebo zvýšenou vokální aktivitou.
- Prostor: lépe se cítí v domě se zahradou než v uzavřeném bytě, kde chybí možnost volného pohybu.
- Klid: potřebuje dostatek podnětů, ale zároveň i prostor, kde může po fyzické a psychické zátěži odpočívat bez rušení.
- Pohyb: vyžaduje dlouhé a náročné vyžití každý den, ideálně kombinaci fyzické aktivity a úkolů, které zapojí jeho hlavu.
- Štěkavost: je střední, což v panelovém domě může při nedostatku pohybu snadno přerůst v problém se sousedy.
Bytový chov tak přichází v úvahu jen u majitelů, kteří jsou schopni psovi denně zajistit intenzivní pohyb a dostatek práce pro hlavu – bez toho je pro tohoto psa vhodnější prostředí s vlastním venkovním zázemím.
Kolik pohybu potřebuje?
Australský honácký pes patří mezi plemena s velmi vysokou potřebou pohybu – vystačit si s krátkou procházkou po ulici mu nestačí ani zdaleka. Jde o pracovního psa šlechtěného na celodenní honění dobytka v náročném terénu, takže dennodenně potřebuje několik hodin aktivního vyžití, ideálně rozděleného do více bloků.
Nestačí ale jen fyzická zátěž – nezbytnou součástí je i intenzivní mentální stimulace, bez které pes rychle propadá nudě a s ní spojeným nežádoucím chováním (destrukce, nadměrné štěkání, honění všeho, co se hýbe).
Vhodné aktivity
- dlouhé vycházky kombinované s během nebo doprovodem k jízdě na kole
- psí sporty typu agility, obedience nebo dogfrisbee
- pastevecké zkoušky a honácký výcvik, který odpovídá původnímu určení plemene
- hledací a čichové hry, stopování, výcvik poslušnosti s prvky problem-solvingu
- aktivity v páru s dalším psem, se kterým se honácký pes obvykle dobře snese
Vzhledem k pracovnímu původu se hodí i pro sporty s vyšší náročností na spolupráci mezi psem a psovodem, protože kombinuje fyzickou vytrvalost s rychlým učením. Právě proto je vhodnější spíš pro zkušené a aktivní majitele, kteří mu dokážou nabídnout dostatek podnětů – u méně aktivní domácnosti nebo v bytě bez možnosti pravidelného výběhu se snadno stává frustrovaným a obtížně zvladatelným.
Výcvik a výchova
Výcvik australského honáckého psa zvládne i majitel bez profesionálních zkušeností, pokud počítá s tím, že jde o inteligentního pracovního psa, který potřebuje smysluplné využití – bez něj si najde vlastní, často nežádoucí činnost. Plemeno se učí rychle a chápe souvislosti, takže mechanické opakování cviků ho brzy přestane bavit a projeví se ztrátou zájmu nebo vlastní improvizací.
Nejlépe funguje pozitivní motivace založená na pohybu, hře a práci s předmětem či stádem – honácký pes reaguje na aktivity, kde může sledovat pohyb, honit, přinášet nebo řešit úkol vlastní iniciativou. Tresty a tvrdý přístup u něj snadno vedou k nedůvěře nebo tvrdohlavosti, zatímco jasně vedený, ale respektující výcvik posiluje jeho ochotu spolupracovat.
Jak výcvik vést
- Krátké, ale časté tréninkové bloky – lépe udrží pozornost než dlouhé opakované lekce.
- Střídání typů úkolů, aby pes musel přemýšlet, ne jen mechanicky opakovat naučené.
- Důsledná a konzistentní pravidla od štěněte – nekonzistence vede k testování hranic.
- Zapojení pohybových a čichových her jako odměny za splněný úkol.
Socializace by měla začít co nejdříve a probíhat průběžně – plemeno má tendenci být ostražité k cizím lidem a situacím, a bez dostatečného kontaktu s různým prostředím, lidmi i jinými psy může být nedůvěřivé nebo přehnaně teritoriální. Vzhledem k původní pracovní funkci je vhodné počítat i s přirozeným sklonem k honění pohybujících se objektů, včetně dětí nebo cyklistů, což je potřeba cíleně usměrnit už v raném věku.
Vzhledem k velmi vysoké potřebě mentální stimulace se australský honácký pes hodí spíše pro majitele, kteří mu dokážou nabídnout pravidelný výcvik, sportovní vyžití nebo jinou náročnější činnost – bez ní se u něj snadno projeví neklid nebo nežádoucí chování.
Péče o srst a hygienu
Krátká, hladká a dvouvrstvá srst je z hlediska údržby nenáročná – stačí ji jednou týdně pročesat kartáčem nebo gumovou rukavicí, čímž se odstraní odumřelé chlupy a podpoří prokrvení kůže. Trimování ani úprava u groomera nejsou potřeba, srst se sama nevlní ani neroste do délky.
Přestože je péče o srst nízká, míra línání je vysoká, zejména v období jarního a podzimního přepeřování, kdy se hustá podsada uvolňuje ve velkém množství. V těchto týdnech je vhodné česat psa i obden, aby srst nezůstávala na oblečení a v domácnosti.
Koupání stačí jen výjimečně, po viditelném znečištění nebo silném zápachu – časté koupání zbytečně narušuje přirozenou mastnou vrstvu, která chrání kůži a krátkou srst před vodou a nečistotami.
Uši, oči, zuby a drápy
- Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a v případě potřeby jemně otřít, plemeno nemá padavé ušní boltce náchylné k zapařování, přesto se hromadění nečistot nevyplácí podceňovat.
- Oči stačí občas zkontrolovat, zda nejsou zarudlé nebo nadměrně slzící.
- Zuby je dobré čistit pravidelně, aby se předešlo tvorbě zubního kamene, ideálně několikrát týdně.
- Drápy je třeba stříhat podle toho, jak rychle se opotřebovávají – u aktivních jedinců, kteří tráví hodně času v pohybu na tvrdším povrchu, se přirozeně obrušují méně často, než je nutné je zkracovat.
Kožní záhyby ani specifické problémy s kůží nejsou pro toto plemeno typické, srst i kůže jsou přizpůsobené fyzicky náročnému životu v terénu.
Krmení
Vzhledem k velmi vysoké aktivitě a energetickému výdeji potřebuje australský honácký pes kvalitní kompletní krmivo přizpůsobené jeho pracovnímu nasazení – ideálně řadu pro aktivní nebo pracovní psy středních plemen, která pokryje vyšší nároky na energii i regeneraci svalů.
Množství krmiva je třeba přizpůsobovat aktuální zátěži – pes, který tráví většinu dne aktivním pohybem, výcvikem nebo prací, potřebuje výrazně víc energie než jedinec s klidnějším režimem. Skladbu jídelníčku je vhodné měnit i podle věku: štěně vyžaduje krmivo podporující postupný, nikoli příliš rychlý růst, dospělý pes potřebuje vyvážený poměr bílkovin a tuků odpovídající jeho výkonu a starší jedinec obvykle oceňuje lehčí, kloubně šetrnější variantu.
Přestože jde o plemeno s vysokým výdejem energie, není imunní vůči nadváze – zejména pokud je omezen pohyb nebo se sníží mentální i fyzická zátěž. Pravidelná kontrola tělesné kondice (viditelnost pasu, snadná hmatatelnost žeber bez jejich prosvítání) pomáhá včas odhalit případný přebytek hmotnosti a upravit dávkování dřív, než se stane problémem.
Na co si dát pozor
- Přizpůsobit denní dávku aktuální fyzické zátěži, ne jen věku a hmotnosti.
- Sledovat tělesnou kondici pravidelným pohledem a pohmatem, nejen podle váhy na digitální váze.
- Při změně krmiva postupovat pozvolna, aby se předešlo trávicím potížím.
- Pamatovat na pamlsky při výcviku – vzhledem k časté a intenzivní mentální stimulaci je vhodné jejich množství odečítat z celkové denní dávky.
Jak dlouho Australský honácký pes žije?
Konkrétní rozmezí let dožití pro toto plemeno nemáme z ověřeného zdroje k dispozici, obecně však patří mezi psy střední velikosti s pověstí houževnatého a odolného pracovního psa. Délka života u něj – stejně jako u jiných plemen – závisí na kombinaci genetiky, celkové kondice a péče, kterou majitel psovi po celý život poskytuje.
Co délku života nejvíce ovlivňuje
- Genetika: Zdravotní stav rodičů a odpovědný chov s výběrem geneticky prověřených jedinců hraje zásadní roli v tom, jak dlouho a v jaké kondici pes prožije svůj život.
- Tělesná kondice: Vzhledem k vysoké potřebě pohybu je důležité udržovat psa ve štíhlé, svalnaté kondici bez nadváhy, která zbytečně zatěžuje klouby i vnitřní orgány.
- Pohyb: Australský honácký pes potřebuje pravidelnou a dostatečně náročnou fyzickou zátěž – bez ní hrozí nejen frustrace, ale i zdravotní problémy spojené s nedostatkem aktivity.
- Prevence: Pravidelné veterinární prohlídky, očkování a včasné odhalení případných zdravotních potíží pomáhají udržet psa v dobré kondici po celý jeho život.
- Výživa: Kvalitní strava odpovídající věku, hmotnosti a aktivitě psa podporuje zdraví srsti, kloubů i celkovou vitalitu.
- Zdravotní predispozice: U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k progresivní atrofii sítnice (PRA), a proto je vhodné se u chovatele informovat o genetickém testování rodičů.
Pro koho je Australský honácký pes vhodný?
Australský honácký pes je pracovní plemeno se silnou vazbou na svého člověka a potřebou trvalého zaměstnání – hodí se především do rodin nebo k jednotlivcům, kteří mu dokážou nabídnout dostatek pohybu i mentální zátěže každý den. Bez naplnění těchto potřeb si dokáže zaměstnání najít sám, obvykle způsobem, který majiteli radost neudělá.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro aktivní majitele, kteří tráví hodně času venku a chtějí psa zapojit do sportu, práce nebo dlouhých výletů
- Pro zkušenější chovatele, kteří zvládnou konzistentní a podnětný výcvik
- Pro domácnosti s vlastním pozemkem – byt mu obvykle nestačí
- Pro rodiny s dětmi, kde je pes od štěněte veden a socializován
- Pro majitele dalších psů, se kterými se dokáže spíše dobře snášet
- Pro ty, kdo ocení nenáročnou péči o srst i přes vyšší míru línání
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro začátečníky bez zkušeností s náročnějším pracovním plemenem
- Pro seniory nebo lidi hledající klidného společenského psa na gauč
- Pro byty a domácnosti bez možnosti pravidelného intenzivního pohybu
- Pro majitele, kteří tráví mimo domov dlouhé hodiny – vysoká potřeba společnosti mu to neumožňuje snášet dobře
- Pro domácnosti s kočkami, kde by soužití muselo být pečlivě budováno od začátku
Zajímavosti o plemeni
Australský honácký pes vznikl v Austrálii křížením psů přivezených evropskými osadníky s dingem, což mu dodalo vytrvalost a odolnost potřebnou pro práci s dobytkem ve drsných klimatických podmínkách kontinentu. Anglický název Australian Cattle Dog přímo odkazuje na jeho původní pracovní určení – honění a kontrolu skotu na rozlehlých pastvinách.
Zařazení do FCI skupiny 1, sekce Cattledogs (except Swiss Cattledogs), pod standardem č. 287 potvrzuje jeho postavení mezi specializovanými honáckými plemeny odlišnými od švýcarských salašnických psů.
U plemene je popsána zvýšená predispozice k progresivní retinální atrofii (PRA), konkrétně k formě označované jako rcd4, což je genetická oční vada sledovaná i v rámci chovatelských zdravotních programů.
Zdraví Australského honáckého psa
Australský honácký pes patří mezi robustní pracovní plemena s poměrně dobrou odolností, což souvisí i s jeho původem – vznikal jako pes určený k celodenní práci v náročných klimatických podmínkách australského vnitrozemí. I přesto se u něj, stejně jako u jiných čistokrevných plemen, mohou objevit dědičně podmíněné predispozice k některým zdravotním obtížím. Odpovědný chov s využitím genetických testů výrazně snižuje riziko jejich přenosu na potomstvo. Vzhledem k velmi vysoké potřebě pohybu a mentální zátěže je třeba brát v úvahu i zátěž na pohybový aparát, pokud pes dlouhodobě nedostává přiměřený výběh. Následující přehled shrnuje oblasti, kterým je u tohoto plemene vhodné věnovat zvýšenou pozornost.
Zrak
U australského honáckého psa je popsána zvýšená predispozice k dědičné progresivní atrofii sítnice (formě označované jako rcd4), která postupně vede ke zhoršování zraku. Jedná se o geneticky podmíněné onemocnění, u kterého existuje DNA test umožňující identifikaci nosičů a nemocných jedinců ještě před nástupem klinických příznaků.
Sluch
Vzhledem k typu zbarvení srsti spojenému s geny ovlivňujícími pigmentaci se u plemene ve vědecké literatuře popisuje zvýšená predispozice k vrozeným poruchám sluchu. Tato souvislost mezi pigmentací a funkcí vnitřního ucha je studována i u dalších plemen s podobným typem strakatého zbarvení.
Pohybový aparát
Jde o velmi aktivní plemeno stavěné na dlouhodobou fyzickou práci, což klade nároky na zdravý vývoj kloubů a svalstva. Nedostatečný nebo naopak nadměrný pohyb ve štěněčím věku může mít na pohybový aparát nepříznivý vliv, proto je vhodné zátěž přizpůsobovat věku a fyzické kondici psa po celý jeho život.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Ptejte se chovatele na výsledky DNA testu na progresivní atrofii sítnice (rcd4) u rodičů štěněte.
- Zjistěte, zda byl u rodičů nebo štěňat proveden test sluchu (BAER test), zejména u jedinců se světlejším nebo strakatým zbarvením.
- Sledujte, zda štěňata vyrůstají v podnětném prostředí s přiměřeným, nikoliv nadměrným pohybem.
- Vyžádejte si informace o zdravotním stavu obou rodičů a případně i starších příbuzných v linii.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k progresivní retinální atrofii (PRA), konkrétně k formě RCD4, která byla u tohoto plemene identifikována screeningem prováděným výzkumným týmem University of Missouri.
- k dysplazii kyčelního kloubu, projevující se abnormálním vývojem kloubu a postupným opotřebením chrupavky.
- k dysplazii loketního kloubu.
- k nádorovým onemocněním.
Diskutovaná rizika
- ke kongenitální senzorineurální hluchotě (vrozená hluchota), která se projevuje již u štěňat a může postihovat jedno nebo obě uši.
- Studie na téměř 900 jedincích plemene zjistila prevalenci hluchoty kolem 10,8 %, přičemž větší část případů byla jednostranná.
- k progresivní retinální atrofii typu prcd, přítomné v genofondu i mimo plemena, u kterých je tradičně popisována.
- k dědičné progresivní senzorineurální hluchotě, u níž je popisována souvislost s barvou srsti a hlavovými znaky (maska).
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Australského honáckého psa
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je australský honácký pes vhodný do bytu?
Spíše ne – jde o velmi aktivní pracovní plemeno s vysokou potřebou pohybu a mentální stimulace, které v bytě bez dostatečného vyžití strádá. Lépe se mu daří v domě se zahradou, kde má prostor k pohybu.
Hodí se australský honácký pes k dětem?
Spíše ano, ale vzhledem k jeho honáckým instinktům může mít tendenci podnikat, tedy jemně pokousávat běžící děti do nohou. Soužití funguje nejlépe ve větších dětech, které respektují jeho hranice a zapojí se do jeho výcviku či her.
Proč australský honácký pes štípe do nohou?
Jde o zděděný pracovní instinkt z honění dobytka, kdy pes štípal zvířata do paty, aby je usměrnil. Tento projev se může objevit i vůči lidem nebo jiným zvířatům v domácnosti, pokud pes nemá dostatek jiné práce a stimulace.
Je australský honácký pes vhodný pro začátečníky?
Spíše ne, protože vyžaduje zkušeného majitele, který mu dokáže poskytnout důsledný výcvik, velmi vysokou fyzickou zátěž a stálou mentální stimulaci. Bez dostatečného vedení a vyžití se u něj mohou projevit problémové chování a destruktivita.
Kolik pohybu potřebuje australský honácký pes denně?
Toto plemeno má velmi vysokou úroveň aktivity a potřebuje výrazně více než jen běžnou procházku – ideální jsou dlouhé výběhy, běhání, aportování nebo psí sporty. Nedostatek pohybu vede k nervozitě a nežádoucím projevům chování.
Jak náročná je péče o srst australského honáckého psa?
Péče o srst je nenáročná, protože jde o krátkou, hladkou dvouvrstvou srst, kterou stačí pravidelně pročesávat. Plemeno ale výrazně línná, takže v období línání je vhodné četnost kartáčování zvýšit.
Snáší se australský honácký pes s jinými psy a kočkami?
Se psy vychází spíše dobře, zejména při správné socializaci od štěněte. Ke kočkám je jeho vztah spíše neutrální a závisí na konkrétní povaze psa i na tom, jak byl na soužití s kočkou zvyklý od mládí.
Jaký výcvik potřebuje australský honácký pes?
Vyžaduje střední náročnost výcviku, ale kvůli vysoké inteligenci a pracovnímu původu ocení konzistentní přístup a zapojení do náročnějších úkolů či psích sportů. Nudící se pes bez výzev si často najde vlastní, ne vždy žádoucí činnost.
Je australský honácký pes vhodný pro seniory?
Ne, toto plemeno je pro seniory nevhodné kvůli velmi vysoké potřebě pohybu a mentální stimulace, kterou běžný senior nemusí být schopen dlouhodobě zajistit. Potřebuje aktivního majitele, který mu dokáže věnovat dostatek času a energie každý den.
Jaké zdravotní predispozice se mohou u australského honáckého psa vyskytovat?
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k progresivní retinální atrofii (PRA), konkrétně k formě rcd4. Případný zájemce o štěně by měl u chovatele ověřit, zda byli rodiče na toto onemocnění testováni.
Jak moc australský honácký pes štěká?
Štěkavost tohoto plemene je střední, což odpovídá jeho pracovnímu nasazení, kdy hlasový projev sloužil k usměrňování dobytka. Míra štěkání se však může zvyšovat, pokud pes nemá dostatek pohybu a stimulace.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 287 – Australian Cattle Dog – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj k predispozici – ofa.org
- Zdroj tělesných měr – acdca.org
- Zdroj k predispozici – ncbi.nlm.nih.gov
- Zdroj k predispozici – sciencedirect.com
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
