Publikováno 1. 9. 2026
Akita inu (Akita) je velké japonské plemeno spadající do FCI skupiny 5, sekce asijských špiců (standard č. 255). Psi dosahují v kohoutku 64–70 cm, feny jsou drobnější, 58–64 cm. Nápadná je hustá krátká srst s podsadou, která vydatně línává, a charakteristický klidný, důstojný výraz, jímž je akita inu v Japonsku ceněna už po generace.
Povahově jde o samostatnou a sebevědomou psí osobnost s vysokými nároky na výcvik – rozhodně není určena začátečníkům. K rodině bývá vázaná spíše silně, ale k cizím psům i kočkám může být nedůvěřivá až konfliktní, proto se nehodí do domácnosti s dalšími zvířaty. Ocení majitele, kteří jí dokážou nabídnout pevné vedení, dostatek pohybu i mentálního zaměstnání. Do bytu ani k dětem není akita inu vyloženě nevhodná, ale spíše se hodí zkušeným chovatelům, kteří rozumí severským a špicovitým plemenům.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaká je Akita inu?
Akita inu je velké japonské plemeno s hustou srstí a podsadou, v kohoutku dosahuje 58–70 cm podle pohlaví. Jde o psa s klidným, rezervovaným temperamentem, který navenek nepůsobí dramaticky – nešteká zbytečně a slintá jen minimálně, přesto vyžaduje zkušeného majitele. Její povaha je samostatná až tvrdohlavá, výcvik proto patří k náročnějším a bez důsledného vedení se snadno prosadí vlastní hlava.
Jde o psa se středními nároky na pohyb i mentální vytížení, který ocení aktivnější program, ale nepotřebuje extrémní zátěž jako pracovní plemena. Ke svému majiteli bývá silně vázaná, k cizím lidem i ostatním zvířatům je spíše rezervovaná až nedůvěřivá – soužití s jinými psy či kočkami proto vyžaduje citlivou socializaci a nelze ho brát automaticky.
- Vhodná spíše pro zkušené a aktivní majitele, ne pro úplné začátečníky.
- Vztah k dětem i vhodnost pro seniory závisí na konkrétní povaze jedince a výchově.
- Bytový chov je možný, ale péče o srst s výrazným sezonním línáním vyžaduje pravidelnost.
Původ a historie Akita inu
Akita inu pochází z horské oblasti prefektury Akita na severu japonského ostrova Honšú, kde se vyvinula z místních lovných špicovitých psů chovaných horaly zvanými matagi. Tito psi sloužili k lovu velké zvěře – divočáků a medvědů – a museli být silní, vytrvalí a odvážní, schopní zvíře zadržet a udržet na místě do příchodu lovce.
Postupem času se v regionu chov zaměřil i na jinou funkci: psy začali využívat pro organizované psí zápasy, oblíbenou zábavu tehdejší japonské společnosti. Pro zvýšení bojovnosti a hmotnosti byli místní špicovití psi křížení s dovezenými bojovými plemeny, mimo jiné s tosa inu a různými mastify. Toto křížení dočasně změnilo ráz plemene, přineslo větší kostru a silnější čelisti, ale oslabilo původní špicovitý typ.
Ve 20. století byl chov cíleně navrácen k původnímu japonskému typu – zdůrazněny byly znaky špice, jako vztyčené uši, srst se stojatou strukturou a srolovaný ohon. Během druhé světové války populace plemene výrazně poklesla, částečně i v důsledku nedostatku potravy a nařízení souvisejících s válečným hospodářstvím. Po válce byl chov obnoven z přeživších linií a plemeno se začalo šířit i mimo Japonsko, kde se v USA a Evropě vyvinula chovatelsky poněkud odlišná varianta, dnes vedená jako samostatné plemeno american akita.
Japonská akita inu byla v domovské zemi uznána jako národní kulturní památka a standard pro mezinárodní kynologické organizace byl postupně formalizován ve druhé polovině 20. století, čímž se plemeno dostalo i do evidence FCI.
Vzhled a velikost
Akita je robustní, dobře vyvážený pes s výraznou kohoutkovou výškou 64–70 cm u psů a 58–64 cm u fen – rozdíl mezi pohlavími je tedy patrný na první pohled, feny navíc působí jemnějším, ženštějším výrazem, zatímco psi jsou zjevně mohutnější a maskulinnější.
Tělo je pevné a svalnaté, s hlubokým hrudníkem a rovným hřbetem, což dodává celkovému dojmu důstojnost a klid. Hlava je velká a trojúhelníkového tvaru, s plochým čelem a poměrně širokou lebkou. Uši jsou malé, trojúhelníkové, vztyčené a lehce nakloněné vpřed – jejich postavení je jedním z charakteristických znaků plemene. Oči jsou malé, tmavé, mírně trojúhelníkového tvaru a posazené poněkud šikmo, což dodává výrazu ostražitost.
Srst je krátká až středně dlouhá, hustá a s bohatou podsadou, díky které je akita dobře chráněná proti chladu. Tato struktura srsti také vysvětluje, proč plemeno intenzivně línání – zejména při sezónním podlínání odchází velké množství podsady. Barevné varianty srsti jsou natolik specifické, že je vhodnější je řešit samostatně v části věnované zbarvení.
Typickým znakem je ocas – hustý, bohatě osrstěný a nesený stočený nad hřbetem, což dokresluje celkově kompaktní a sebevědomý postoj psa. Mezi další nápadné rysy patří robustní kostra končetin a pevné, dobře klenuté tlapky, které odpovídají původnímu využití plemene v náročném horském terénu.
Barvy Akita inu
Standard FCI pro akitu inu konkrétní výčet uznaných barev a kresebných znaků detailně vymezuje, avšak přesné barevné varianty a jejich specifika nejsou v tomto přehledu k dispozici. Zájemcům o podrobnosti k barevnému rázu doporučujeme nahlédnout do aktuálního znění standardu plemene.
Povaha Akita inu
Akita inu je psychicky vyrovnaná, ale zároveň velmi samostatně uvažující psí dáma – ke svému majiteli bývá silně oddaná, k cizím lidem a novým situacím se ale staví s rezervou a nadhledem. Navenek působí klidně a s nízkou potřebou dávat se hlasitě slyšet, což z ní dělá psa, který spíš pozoruje a vyhodnocuje, než aby reagoval impulzivně.
Výcvik akity vyžaduje trpělivost a důslednost – nejde o plemeno, které by automaticky poslouchalo z touhy zalíbit se, spíš je nutné jí dávat najevo, proč se má konkrétní chování vyplatit. Tato svébytnost se projevuje i v běžném životě: akita se rozhoduje sama za sebe a od majitele očekává jasné, ale ne tvrdé vedení.
Energii má na střední úrovni, takže nejde o psa, který by potřeboval neustálý pohyb, přesto oceňuje pravidelný program a nezanedbatelnou dávku mentální zaměstnanosti – nudou a nedostatkem podnětů může snadno začít sama vyplňovat čas nežádoucím způsobem.
Ve vztahu k ostatním zvířatům bývá akita spíše rezervovaná až konfliktní, zejména vůči jiným psům a kočkám, což souvisí s jejím silně vyhraněným územním a hierarchickým smýšlením. Díky přirozené ostražitosti a nedůvěře k neznámým podnětům se u ní projevují i hlídací sklony, i když je neprovází nadměrné štěkání.
K dětem se staví neutrálně – nejde o typicky hravého rodinného psa, který by vyhledával interakci, spíš tiše koexistuje a respektuje zavedená pravidla domácnosti. Potřeba společnosti je u ní střední, takže dokáže být samostatná, ale trvalá izolace od rodiny jí nevyhovuje.
Akita inu a děti
Vztah akity k dětem je označován jako neutrální, což znamená, že plemeno nelze automaticky zařadit mezi psy vyloženě dětské, ale ani mezi ty problematické. Vše záleží na konkrétní povaze jedince, kvalitě socializace a přístupu rodiny.
Akita je pes s klidným, důstojným a poměrně samostatným temperamentem. Nevyhledává bujaré hry stejným způsobem jako plemena chovaná primárně jako společníci dětí, a na hlučné či nepředvídatelné projevy malých dětí může reagovat s odstupem. Nízká štěkavost a spíše rezervovaná povaha znamenají, že svou nespokojenost nemusí signalizovat hlasitě – o to důležitější je vnímat její řeč těla.
Socializace a výchova
Vzhledem k vysoké náročnosti výcviku a silné vůli plemene je klíčové začít se socializací co nejdříve a systematicky ji rozvíjet i v dospělosti. Pes by měl mít od štěněte pozitivní, ale klidné zkušenosti s dětmi různého věku, aby si na jejich přítomnost, pohyb a zvuky zvykl a nebral je jako rušivý nebo ohrožující prvek.
- Postupně seznamovat psa s běžnými situacemi v domácnosti s dětmi (hluk, náhlé pohyby, dotyky).
- Učit děti základní pravidla chování ke psovi – neobtěžovat ho při jídle a odpočinku, nesahat na něj bez dovolení.
- Udržovat konzistentní výchovu, protože silná povaha akity vyžaduje jasně stanovené hranice.
Role dohledu dospělého
I u psa s vyrovnanou povahou platí, že společný pobyt dítěte a psa bez dozoru dospělého se nedoporučuje. Dospělý by měl umět rozpoznat signály nepohodlí na straně psa i nevhodné chování na straně dítěte a včas zasáhnout, než dojde k nežádoucí situaci. Tento přístup je u akity o to důležitější, že jde o silné a temperamentově samostatné plemeno, u kterého se nevyplácí spoléhat na automatickou tolerantnost.
Akita inu a další psi a domácí zvířata
Akita inu se s jinými psy snáší spíše obtížně a stejně tak její vztah ke kočkám bývá problematický. Jde o plemeno s výraznou samostatností a silnou vlastní vůlí, které si i v dospělosti udržuje sklon k dominanci, zejména vůči jedincům stejného pohlaví. Proto se nedoporučuje řešit soužití s dalším psem bez důkladné a postupné socializace už od raného věku, ideálně pod vedením zkušeného chovatele nebo kynologa.
Nízká štěkavost neznamená, že by akita byla ke svému okolí lhostejná – naopak, jde o pozorné a samostatně uvažující plemeno, které si situace vyhodnocuje po svém. U drobných zvířat, jako jsou hlodavci nebo domácí ptáci, je proto vhodné počítat s tím, že reakce psa může být nevypočitatelná a soužití je třeba budovat velmi obezřetně, ideálně za trvalého dohledu.
Pokud má rodina v plánu chovat akitu společně s dalším zvířetem, doporučuje se pořizovat obě zvířata raději společně jako mladá, nechat je vyrůstat vedle sebe a veškerý kontakt zpočátku pečlivě kontrolovat. U dospělých jedinců, kteří vyrůstali bez kontaktu s jinými psy či kočkami, je pravděpodobnost bezproblémového soužití nižší.
Je Akita inu vhodná do bytu?
Akita inu může žít i v bytovém prostředí, záleží ale na tom, kolik pohybu a klidu jí majitel dokáže zajistit. Jde o velké, statné plemeno se střední úrovní aktivity, takže byt sám o sobě není překážkou – rozhodující je spíše dostatek prostoru pro odpočinek a pravidelné venčení mimo domov.
Vzhledem k vysoké náročnosti na výcvik a střední potřebě mentální stimulace se hodí spíš pro majitele, kteří jí dokážou nabídnout strukturovaný režim a pravidelnou zátěž venku, nikoliv jen omezený prostor bytu bez dalšího vyžití. Nízká štěkavost je pro soužití v bytovém domě výhodou – akita inu neruší okolí zbytečným štěkotem a působí spíše klidným, rezervovaným dojmem.
Na druhou stranu je třeba počítat s vysokou mírou línání, což v menším bytě znamená častější úklid srsti, zejména v obdobích prosvětlování podsady. Praktické podmínky pro chov v bytě tak zahrnují:
- dostatek denního pohybu venku, který nahradí omezený prostor interiéru
- klidné místo na odpočinek, kde pes není vystaven neustálému ruchu
- pravidelné vyčesávání srsti kvůli výraznému línání
- důsledný a trpělivý přístup k výcviku, i když pes žije v menším bytě
Kolik pohybu potřebuje?
Akita inu má středně vysokou potřebu pohybu – vystačí si s pravidelnými delšími vycházkami, ale nejde o psa, který by potřeboval extrémní denní zátěž jako pracovní plemena. Klidová povaha se u ní kombinuje se schopností podat výkon, pokud je potřeba, takže ocení kombinaci procházek a občasné intenzivnější aktivity.
Vzhledem k silnému temperamentu a nezávislé povaze je vhodné pohyb spojovat i s prací hlavou. Samotné vyběhání bez mentální stimulace nemusí stačit k tomu, aby byla akita inu vyrovnaná a spokojená.
Vhodné aktivity
- Delší vycházky v různém terénu, ideálně s možností volného pohybu na zabezpečeném prostoru
- Nácvik poslušnosti a základů dogtrekingu jako forma zapojení hlavy i těla
- Hledací hry a čichové aktivity, které odpovídají její přirozené samostatnosti
- Túry a delší procházky v přírodě, pokud je pes na vodítku zvládnutý kolem jiných psů
Kvůli tomu, že se akita inu obecně příliš nesnáší s jinými psy, je potřeba volný pohyb a socializaci na cvičišti nebo psím hřišti pečlivě zvažovat a raději volit klidnější lokality nebo individuální tréninky. Výcvik náročný na trpělivost a konzistenci se promítá i do pohybových aktivit – motivace by měla stavět na respektu k psovodovi, ne na tlaku.
Hustá srst s podsadou znamená, že v horkých letních měsících je vhodné intenzivnější pohyb přesunout do chladnějších částí dne a dát pozor na přehřátí, zejména při vyšší fyzické zátěži.
Výcvik a výchova
Výcvik akity vyžaduje trpělivost a zkušenost – jde o plemeno s výraznou samostatností a silnou vlastní vůlí, které nepracuje na povel jen proto, že to po něm chce člověk. Mechanické opakování cviků ji nezaujme, motivuje ji spíše smysluplná spolupráce, kde vidí jasný důvod, proč danou věc udělat.
Nejlépe funguje pozitivně vedený výcvik postavený na důslednosti a respektu, nikoli na tvrdém prosazování dominance. Krátké, pravidelné lekce s jasnými pravidly a bez zbytečného opakování jsou účinnější než dlouhé tréninkové blokty. Akita si rychle zapamatuje, co se od ní očekává, ale stejně rychle rozpozná nekonzistentní vedení a přestane na pokyny reagovat.
Socializace
Včasná a důkladná socializace je u tohoto plemene klíčová. Vzhledem k tomu, že se spíše hůře snáší s jinými psy a i ke kočkám bývá zdrženlivá, je vhodné od štěněčího věku pozvolna a řízeně seznamovat psa s různými podněty, prostředími i jedinci. Cílem není akitu změnit v přehnaně kontaktní plemeno, ale naučit ji klidně a bez konfliktů zvládat běžné situace.
Specifika přístupu
- Výcvik svěřit člověku s trpělivostí a zkušeností s podobně samostatnými plemeny.
- Stavět na vztahu založeném na důvěře, ne na síle nebo tlaku.
- Dbát na konzistentní pravidla – akita rychle rozpozná nejednotnost v přístupu.
- Kontakt s jinými psy a zvířaty řešit postupně a pod kontrolou, ne formou náhodných setkání.
Vzhledem k výše zmíněným rysům se toto plemeno obecně nedoporučuje jako první pes pro nezkušené chovatele.
Péče o srst a hygienu
Srst akity je krátká a hustá, s výraznou podsadou, která ji chrání jak proti chladu, tak proti přehřátí. Právě díky podsadě patří péče o srst k typům, kde je hlavní pozornost potřeba věnovat období linení – to bývá u tohoto plemene výrazné a péče se v té době musí zintenzivnit, aby se odumřelé chlupy odstranily dřív, než zůstanou volně poletovat po domácnosti.
Česání a línání
Mimo hlavní línání stačí srst akity provětrat kartáčem jednou až dvakrát týdně, aby se odstranily nečistoty a podpořil přirozený lesk. V období, kdy se zbavuje podsady, je vhodné česání zařazovat mnohem častěji – jinak se odumřelá srst hromadí v koberci, na oblečení i v čalounění. Vhodný je kartáč, který dosáhne do spodní vrstvy srsti, ne jen povrchový hřeben.
Koupání a kůže
Díky hustotě a struktuře srsti se akita zpravidla nešpiní tak snadno jako plemena s jemnou srstí bez podsady, koupání proto stačí zařazovat jen podle skutečné potřeby. Kožní záhyby, které by vyžadovaly zvláštní péči, u tohoto plemene nejsou typické.
Uši, oči, zuby a drápy
- Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a zbavovat nečistot, aby se předešlo zánětům zvukovodu.
- Oči stačí příležitostně otírat od případných očních výtoků.
- Zuby je dobré čistit v rámci prevence zubního kamene a problémů s dásněmi.
- Drápy je třeba zkracovat, pokud se přirozeně neobrušují dostatečným pohybem po tvrdém povrchu.
Krmení
Kvalitní kompletní krmivo přizpůsobené věku, velikosti a aktivitě je pro akitu základem. Vzhledem k její střední úrovni pohybové aktivity je vhodné vybírat krmivo, které energeticky odpovídá reálnému výdeji – tedy nepřekrmovat na úroveň pracovních nebo vysoce aktivních plemen.
Kontrola tělesné kondice
U akity je vhodné pravidelně sledovat tělesnou kondici pohledem i pohmatem – žebra by měla být lehce hmatná, ale nikoli viditelná, a v bederní partii by mělo být patrné zúžení postavy. Pokud se objevují náznaky nadváhy, je rozumné upravit množství krmiva nebo zvážit konzultaci s veterinářem ohledně vhodné diety.
Přizpůsobení životní fázi
- Štěňata potřebují krmivo určené pro růst středních plemen, které podporuje postupný a rovnoměrný vývoj kostry.
- Dospělí jedinci by měli dostávat krmivo odpovídající jejich věku, velikosti a míře pohybu, aby se předešlo přebytku energie a s ním souvisejícímu nárůstu hmotnosti.
- U starších psů je vhodné brát v úvahu nižší aktivitu a případně upravit energetickou hodnotu krmiva tak, aby nedocházelo k nadváze.
Vzhledem k tomu, že akita nepatří mezi plemena s vysokými nároky na pohyb, je riziko nadváhy při nevhodně nastaveném krmném režimu reálné – proto se doporučuje pravidelné vážení a přizpůsobování dávek podle aktuální kondice psa, nikoli podle univerzálních tabulek.
Jak dlouho Akita inu žije?
Přesnou průměrnou délku života akity inu nelze na základě dostupných podkladů uvést, protože žádný z ověřených zdrojů toto číslo neudává. Obecně platí, že u středních plemen podobné stavby a genetického založení bývá délka života ovlivněna spíše kombinací faktorů než pevně daným číslem – klíčová je genetika konkrétního jedince, jeho tělesná kondice a péče, kterou od majitele dostává.
Co délku života ovlivňuje
- Genetika: Původ štěněte a zdravotní historie rodičů hrají zásadní roli – proto se vyplatí volit chovatele, kteří u rodičovských párů sledují zdravotní stav.
- Tělesná kondice: Udržení optimální hmotnosti bez nadváhy snižuje zátěž kloubů a vnitřních orgánů.
- Pohyb: Akita inu má středně vysokou potřebu aktivity – pravidelná, ale rozumně dávkovaná zátěž pomáhá udržet svalový aparát a kondici bez zbytečného přetěžování.
- Prevence: Pravidelné veterinární prohlídky a včasné odhalení případných zdravotních potíží mohou pozitivně ovlivnit celkovou délku i kvalitu života.
- Výživa: Kvalitní strava odpovídající věku, velikosti a aktivitě psa podporuje zdraví srsti, trávení i imunitního systému.
- Zdravotní predispozice: U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým onemocněním, proto je vhodné konzultovat konkrétní rizika s chovatelem nebo veterinářem už při výběru štěněte.
Pro koho je Akita inu vhodná?
Akita inu je vhodná především pro zkušené majitele psů, kteří zvládnou důsledný a trpělivý výcvik – jde o plemeno s výraznou osobností a nízkou ochotou bezmyšlenkovitě poslouchat, takže nácvik povelů a socializace vyžaduje čas a konzistentní přístup. Hodí se k lidem, kteří jí dokážou nabídnout pravidelný pohyb a zároveň respektují její poněkud samostatnou povahu.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro majitele s předchozí zkušeností s výcvikem samostatnějších plemen.
- Pro aktivní lidi, kteří jí zajistí pravidelnou fyzickou zátěž a dostatek podnětů.
- Pro domácnosti, kde bude jediným psem v rodině.
- Pro majitele domu se zahradou, kde má akita inu více prostoru a klidu.
- Pro ty, kdo hledají spíše společensky vázaného psa na svou rodinu než univerzálně přátelského psa ke všem.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky bez zkušenosti s výchovou psa.
- Pro domácnosti, které chtějí chovat více psů nebo kočku pod jednou střechou.
- Pro majitele, kteří očekávají snadno ovladatelného a bezvýhradně poslušného psa.
- Pro lidi, kteří nemají čas na důslednou socializaci a dlouhodobý výcvik.
- Pro majitele, kteří nechtějí řešit zvýšené nároky na péči o srst v období línání.
Zajímavosti o plemeni
Akita inu pochází z Japonska, kde je řazena mezi národní plemena a je považována za symbol věrnosti – v zemi původu bývá spojována s přáním pevného zdraví a šťastného života, proto se sošky akity tradičně darují například novorozencům nebo lidem po nemoci.
Mezi japonskými špici, ke kterým patří i šiba inu, hokkaido, kai, kishu nebo šikoku, je akita inu jediným středním plemenem – ostatní zástupci této skupiny bývají menší.
V rámci FCI je akita zařazena do skupiny 5 (sekce asijští špicové a příbuzná plemena) pod standardem č. 255, přičemž mezinárodní název plemene je zjednodušeně „Akita“, bez dodatku „inu“ (což v japonštině znamená prostě „pes“).
Zdraví Akita inu
Akita inu je robustní japonské plemeno se silnou kostrou a hustou dvojitou srstí, které bylo po generace šlechtěno pro fyzickou odolnost. Konkrétní zdravotní rizika specifická pro toto plemeno nejsou v dostupných chovatelských a odborných materiálech podrobněji popsána, proto je vhodné spoléhat se především na doporučení chovatelských klubů a na zdravotní vyšetření rodičů štěněte. Obecně platí, že u velkých a silně stavěných plemen bývá vhodné věnovat pozornost stavu kloubů a celkové kondici v průběhu života. Pravidelná veterinární prohlídka a odpovídající pohybový režim pomáhají udržet psa v dobré kondici po celou dobu jeho života.
Srst a péče o kůži
Hustá podsada spojená s výraznou sezónní obměnou srsti klade nároky na pravidelné vyčesávání, zejména v obdobích intenzivního línání. Zanedbaná péče o srst může vést k tvorbě chuchvalců a zhoršené termoregulaci, což nepřímo ovlivňuje i celkovou pohodu psa.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
Při výběru štěněte je vhodné navštívit chovatele osobně, prohlédnout si podmínky odchovu a seznámit se s rodiči štěněte. Serióznost chovu zpravidla potvrzuje ochota chovatele poskytnout informace o zdravotním stavu rodičovského páru a případných preventivních vyšetřeních. Doporučuje se také ověřit, zda je chovatel registrován u některého z chovatelských klubů, například u Akita Inu Czech Clubu, který sdružuje chovatele tohoto plemene v ČR.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k dysplazii loketního kloubu.
- k progresivní retinální atrofii (PRA).
- k hypotyreóze (snížené funkci štítné žlázy), často autoimunitního původu.
- k gastrické dilataci a volvulu (torzi žaludku), což souvisí s hlubokým hrudníkem plemene.
- k entropiu nebo ektropiu (vadnému postavení očních víček).
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k uveodermatologickému syndromu (onemocnění podobné Vogt-Koyanagi-Harada syndromu), které postihuje oči a kůži.
- k sebaceální adenitidě (zánětlivému onemocnění mazových žláz).
- k autoimunitním kožním onemocněním, jako je pemphigus foliaceus.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Akita inu
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je akita inu vhodná pro začátečníky?
Spíše ne – akita inu má vysokou náročnost výcviku a silnou povahu, která vyžaduje zkušeného a důsledného majitele. Bez jasného vedení může být samostatná až dominantní.
Snáší se akita inu s jinými psy?
Se psy vychází spíše hůře, zejména se stejnopohlavními jedinci může docházet k napětí. Socializace od štěněte je proto klíčová, i tak ale soužití s dalšími psy nebývá bezproblémové.
Je akita inu vhodná k dětem?
Vztah k dětem je neutrální – vhodnost závisí na konkrétní povaze psa a způsobu socializace. Vzhledem k silné povaze plemene je vhodný dohled dospělého při kontaktu s malými dětmi.
Proč se o akitě inu říká, že je nezávislá?
Plemeno bylo v Japonsku využívané jako strážní a lovecký pes, což formovalo její samostatnou a rozhodnou povahu. Akita inu jedná často podle vlastního úsudku, což se projevuje i při výcviku.
Kolik akita inu line?
Míra línání je vysoká, srst má hustou podsadu, která se výrazně obnovuje především při sezónním prokvětání. Pravidelné vykartáčování v této době výrazně omezí množství chlupů v domácnosti.
Je akita inu vhodná do bytu?
Vhodnost do bytu je neutrální, plemeno se dokáže adaptovat i na menší prostor, pokud má dostatek pohybu a mentální stimulace. Klíčová je spíše celková aktivita majitele než velikost bydlení.
Je akita inu vhodná pro seniory?
Vhodnost pro seniory je neutrální – středně náročný pohyb plemeno zvládá, ale vysoká náročnost výcviku a silná povaha mohou být pro méně zkušeného nebo fyzicky slabšího majitele obtížně zvladatelné.
Proč je akita inu tak samostatná ve výcviku?
Náročnost výcviku je u tohoto plemene vysoká, protože akita inu byla šlechtěna jako samostatně jednající strážní a lovecký pes. Vyžaduje trpělivý, konzistentní přístup a motivaci spíše než tvrdé metody.
Snáší se akita inu s kočkami?
Soužití s kočkami je spíše problematické, plemeno má výrazný lovecký instinkt zděděný z původního využití v Japonsku. Pokud je akita inu zvyklá na kočku od štěněte, soužití může fungovat lépe, jistota to ale není.
Jak náročná je péče o srst akity inu?
Péče o srst je středně náročná – krátká, hustá srst s podsadou nevyžaduje složitou úpravu, ale potřebuje pravidelné kartáčování, zejména v období line.
Je akita inu hlučné plemeno?
Štěkavost je u tohoto plemene nízká, akita inu obecně neštěká bezdůvodně a projevuje se spíše tichou, sebejistou povahou. To z ní dělá klidného psa co do hlasitosti, i když povahově jde o výrazný charakter.
Zdroje a další informace
- Akita Inu Czech Club
- Akita – seznam plemen ČMKU – Českomoravská kynologická unie
- FCI standard č. 255 – Akita – Fédération Cynologique Internationale
- FCI-Standard N° 255 – Akita – Fédération Cynologique Internationale (FCI)
- Zdroj tělesných měr – wuac.info
- Akita Inu – Wikipedie – Wikipedia
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
