Publikováno 1. 9. 2026
Americký kokršpaněl (American Cocker Spaniel) je malé plemeno ze Spojených států, zařazené do FCI skupiny 8 mezi vyhánějící psy (sekce Flushing Dogs, standard č. 167). Pes měří v kohoutku 36,8–39,4 cm, fena je o něco menší – 34,3–36,8 cm. Nejvýraznějším znakem je dlouhá, hedvábná a mírně vlnitá srst, která vyžaduje pravidelnou a poměrně náročnou péči, včetně častého kartáčování a úpravy.
Povahově jde o společenského psa s vysokou potřebou lidské blízkosti – špatně snáší dlouhodobou samotu. Výcvik bývá nenáročný, protože se snadno učí a je ochotný spolupracovat. Díky střední aktivitě a nízké potřebě fyzicky vyčerpávajícího pohybu se hodí i do bytu, k dětem se chová spíše přátelsky a se psy vychází bez větších problémů. Vzhledem k lovecké minulosti si zachovává zájem o pachové stopy a drobnou zvěř, i když dnes slouží především jako rodinný pes.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Americký kokršpaněl?
Americký kokršpaněl (American Cocker Spaniel) je malé plemeno lovecké krve pocházející ze Spojených států, zařazené do FCI skupiny 8 mezi vyhánějící psy. Pes se v kohoutku pohybuje kolem 37–39 cm, fena je o něco drobnější, kolem 34–37 cm. Navzdory kompaktní velikosti jde stále o psa se zachovaným loveckým instinktem, i když se dnes uplatňuje především jako rodinný společník.
Povahově je přítulný, společenský a citlivě vázaný na svého člověka – samota mu nedělá dobře. Výcvik zvládají i méně zkušení majitelé, protože je učenlivý a ochotně spolupracuje. Potřebuje střední dávku pohybu i psychického zaměstnání, čemuž odpovídá i jeho energie v běžném dni.
- Vhodný do bytu i k dětem
- Dobře snáší přítomnost jiných psů
- Nenáročný na výcvik, náročný na péči o srst
Původ a historie Amerického kokršpaněla
Americký kokršpaněl (American Cocker Spaniel) se vyvinul ve Spojených státech z menších jedinců anglických kokršpanělů, kteří se do Ameriky dostali s britskými přistěhovalci již v 19. století. Zatímco v Anglii se toto plemeno šlechtilo především jako lovecký pes na drobnou pernatou zvěř a schopnost pracovat v hustém podrostu zůstala prioritou, američtí chovatelé postupně preferovali menší vzrůst, kulatější hlavu a bohatší osrstění, čímž se typ začal od britského předka viditelně odlišovat.
Rozdíly mezi americkou a anglickou linií se prohlubovaly natolik, že chovatelé v USA začali obě varianty považovat za samostatná plemena. Americký typ si vysloužil vlastní jméno a postupně i samostatné uznání – k oficiálnímu rozdělení na dvě plemena došlo ve 20. století, kdy americké kynologické organizace i mezinárodní federace potvrdily jejich odlišnost samostatnými standardy. Původní pracovní určení – vyhánění a dohledávání zvěře pro myslivce – přitom u amerického typu ustoupilo do pozadí ve prospěch vzhledových kvalit a povahových vlastností vhodných pro rodinný a výstavní chov.
Plemeno si i přes zdůraznění exteriéru zachovalo přirozené vlohy retrívrovských a slídičských plemen, což se odráží v jeho zařazení do FCI skupiny 8 mezi plemena loveckých psů specializovaných na vyhledávání a přinášení zvěře. Standard spravuje FCI, mateřskou zemí plemene zůstávají Spojené státy americké, odkud se americký kokršpaněl postupně rozšířil do Evropy i dalších částí světa jako oblíbený společenský pes.
Vzhled a velikost
Americký kokršpaněl je malé, kompaktní plemeno s výškou v kohoutku 36,8–39,4 cm u psů a 34,3–36,8 cm u fen – rozdíl mezi pohlavími je tedy jen mírný, fena zůstává celkově drobnější a jemnější v líniích. Tělo je krátké a hluboké, s dobře klenutým hrudníkem a pevným, svalnatým hřbetem, což mu dává kompaktní, harmonický vzhled bez dojmu těžkopádnosti.
Hlava je jedním z nejvýraznějších znaků plemene – kulatá lebka s výrazným stopem a hlubokým, čtvercovým čenichem. Oči jsou velké, kulaté a tmavé, s laskavým, pozorným výrazem, který je pro toto plemeno typický. Uši jsou nasazené nízko, dlouhé a visící, bohatě osrstěné dlouhou vlnitou srstí, která splývá téměř až k zemi.
Srst je dlouhá, hedvábná a mírně vlnitá, na hlavě kratší a hladší, zatímco na uších, hrudníku, břiše a končetinách vytváří bohaté, splývavé partie. Právě tato srst vyžaduje pravidelnou a poměrně náročnou péči, aby nedocházelo ke zplstnatění. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu, nesený vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu, u pracovních jedinců často kupírovaný.
Barevné varianty a jejich standardizované kombinace jsou popsány v samostatné sekci o zbarvení.
Barvy Amerického kokršpaněla
Konkrétní výčet standardem uznaných barevných rázů a jejich přesné definice pro amerického kokršpaněla nejsou v rámci tohoto atlasu doloženy ověřeným zdrojem, proto je zde neuvádíme, abychom nešířili nepřesné informace. Zájemcům o detailní barevný standard doporučujeme nahlédnout přímo do platného znění FCI standardu č. 167.
Povaha Amerického kokršpaněla
Americký kokršpaněl je společenský a přátelský pes, který si na svého majitele vytváří silnou vazbu a špatně snáší dlouhodobou samotu. Patří k plemenům s vysokou potřebou lidské společnosti – nejlépe se mu daří tam, kde tráví čas přímo v rodinném dění.
Výcvik zvládá bez větších obtíží, protože je učenlivý a ochotný spolupracovat, tvrdohlavost u něj není typickým rysem. Přesto oceňuje trpělivý a laskavý přístup, protože na tvrdé zacházení reaguje spíše stažením se do sebe než vzdorem.
Energii má na středně vysoké úrovni – potřebuje pravidelný pohyb, ale nejde o psa vyžadujícího extrémní vytížení. Stejně tak mentální stimulace mu stačí v přiměřené míře, například formou čichových her nebo drobného výcviku poslušnosti.
Ke štěkání se uchyluje středně často, obvykle když chce upozornit na návštěvu nebo neobvyklý zvuk, hlídací pud v pravém slova smyslu u něj ale není výrazně vyvinutý. S ostatními psy vychází spíše dobře, vztah ke kočkám bývá individuální a závisí na socializaci a zkušenostech konkrétního jedince.
Americký kokršpaněl a děti
Americký kokršpaněl je k dětem spíše vhodný, díky vysoké potřebě lidské společnosti a přátelské povaze si s nimi obvykle rád hraje a vyhledává jejich blízkost. Přesto by soužití mělo vždy probíhat pod dohledem dospělého, protože jde o poměrně citlivého psa, který nemusí dobře snášet hrubé zacházení, tahání za srst nebo náhlé hlučné projevy malých dětí.
Vzhledem k nízké náročnosti výcviku se tento pes obvykle dobře přizpůsobí rodinným pravidlům a naučí se základní povely bez větších potíží. To ale neznamená, že socializace a důsledná výchova od štěněčího věku nejsou důležité – čím dřív si pes zvykne na přítomnost dětí, jejich pohyb a hlas, tím klidněji bude na běžné situace reagovat i v dospělosti.
Na co si dát pozor
- Děti by měly být vedeny k tomu, aby se psem zacházely ohleduplně, zejména kvůli péči o jeho dlouhou srst, která je citlivá na tahání a zauzlování.
- Vzhledem k lovecké povaze plemene je vhodné děti seznámit s tím, že pes může reagovat na rychlé pohyby nebo pobíhání zvýšenou pozorností či honičkou.
- I když se jedná o psa se střední potřebou mentální stimulace, společné hry s dětmi mohou tuto potřebu přirozeně naplňovat, pokud jsou vedeny s respektem k jeho hranicím.
- Dohled dospělého je vhodný zejména při prvních setkáních a v situacích, kdy je pes unavený nebo se cítí nejistě.
Americký kokršpaněl a další psi a domácí zvířata
S ostatními psy vychází americký kokršpaněl obvykle dobře a v kolektivu více psů se snadno začlení, zejména pokud je na jejich přítomnost zvykaný od štěněte. Jeho vysoká potřeba společnosti se přitom týká nejen lidí, ale i psích druhů – samota mu nedělá dobře, ať je doma sám, nebo s dalším psem.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům je třeba posuzovat individuálně. Jde o loveckého psa vyšlechtěného k vyhledávání a vyhánění pernaté zvěře z houštin, takže lovecký instinkt v něm zůstává přítomný i v roli společníka. U koček proto výsledek závisí na konkrétní povaze jedince, zvykání od mala a na zkušenostech, které se zvířaty v domácnosti má – bezproblémové soužití ani konflikt tak nelze automaticky předjímat.
U drobných zvířat, jako jsou hlodavci nebo ptáci, je vzhledem k původnímu loveckému určení plemene vhodná opatrnost a postupné, kontrolované představování. Rozhodně se nedoporučuje nechávat takové kontakty bez dohledu, dokud si nejste jistí, jak pes na dané zvíře reaguje.
Je Americký kokršpaněl vhodný do bytu?
Spíše ano – malý vzrůst a středně vysoká potřeba pohybu z něj dělají psa, který se do bytového bydlení dobře zapojí, pokud majitel splní pár základních podmínek.
Díky své velikosti americký kokršpaněl nepotřebuje rozlehlý dům se zahradou, byt mu prostorově plně vyhovuje. Klíčová je ale pravidelná procházka a možnost vyběhat se venku – jde o loveckého psa se středně vysokou potřebou aktivity, takže samotný pohyb po bytě mu nestačí. Chybějící venčení a nedostatek podnětů se u něj může projevit nespokojeností nebo nadměrným štěkotem, protože jde o plemeno se střední mírou štěkavosti a poměrně vysokou potřebou kontaktu s lidmi.
Pro klidné soužití v bytě je vhodné počítat s tím, že tento pes špatně snáší dlouhodobou samotu – potřebuje mít rodinu nablízku a nevyhovuje mu, když je přes den zavřený sám na mnoho hodin. Naopak agresivní ani nervózní projevy typické nejsou, takže i v hustěji obydlených domech nebo na sídlišti obvykle nepůsobí problémy sousedům, pokud má dostatek vyžití.
Péče o srst je v bytovém prostředí spíše organizační záležitost než otázka prostoru – dlouhá, hedvábná srst vyžaduje časté kartáčování a úpravu, jinak snadno zacuchává a line po domácnosti.
Kolik pohybu potřebuje?
Americký kokršpaněl patří k plemenům se středními nároky na pohyb – vystačí si s pravidelnou denní procházkou kombinovanou s volným pobíháním, aniž by potřeboval hodiny intenzivní zátěže. Jeho aktivita by měla být rozložená do více kratších vycházek spíše než do jednoho vyčerpávajícího výkonu.
Díky loveckému původu má rád činnosti, které zapojují nos a přirozené instinkty – hledání pamlsků v terénu, stopování nebo apportování jsou pro něj přirozenější a zábavnější než čistě fyzická námaha.
Vhodné aktivity
- Procházky v terénu s možností volného pohybu
- Aportování a hry s míčkem nebo hračkou
- Základy dogtrekkingu nebo lehčí agility
- Nosework a pachové hry rozvíjející přirozené vlohy
Mentální stimulace je u tohoto plemene stejně důležitá jako fyzický pohyb. Krátké výcvikové sezení, hledačky nebo interaktivní hračky pomohou vybít energii i bez nutnosti dlouhého běhání, což ocení zejména majitelé s omezeným časem.
Vzhledem k dlouhé a hustá srsti je vhodné v horkých letních dnech přizpůsobit intenzitu a délku pohybu – vydatnější aktivity je lepší přesunout do chladnějších částí dne a v parném počasí zajistit dostatek stínu a vody.
Výcvik a výchova
Americký kokršpaněl patří mezi plemena, která se poslušnosti učí bez větších obtíží – na základní povely reaguje ochotně a rychle chápe, co se od něj čeká. Klíčem k úspěchu je motivace: nejlépe zabírá pochvala, pamlsek a laskavý, ale důsledný přístup. Tvrdé metody nebo zvýšený hlas u něj vedou spíše k ustrašenosti než ke spolupráci.
Výcvik by měl probíhat v krátkých, pravidelných blocích – dlouhé a monotónní tréninky jeho pozornost rychle vyčerpají. Osvědčuje se rozdělit učení nového povelu do několika krátkých session během dne a každou ukončit úspěchem, aby pes odcházel s pozitivní zkušeností.
Na co se zaměřit
- Důsledná, ale citlivá vodicí ruka – žádné tvrdé tresty, jen konzistentní pravidla.
- Krátké tréninkové jednotky s jasným cílem a pozitivním zakončením.
- Včasná a pestrá socializace štěněte – setkávání s lidmi, jinými psy i běžnými podněty městského i venkovského prostředí.
- Postupné zvykání na osamělost, protože vysoká potřeba společnosti může bez tréninku vést k projevům odloučení.
- Využití loveckých vloh a čichu při hrách a aportovacích cvičeních jako přirozené formy mentální stimulace.
Díky nižší náročnosti výcviku je americký kokršpaněl vhodnou volbou i pro majitele-začátečníky, kteří dodrží zásady pozitivního vedení a věnují dostatek času socializaci od raného věku.
Péče o srst a hygienu
Dlouhá, hedvábná a mírně vlnitá srst vyžaduje pravidelnou a důkladnou péči – bez ní rychle plstnatí, zejména na uších, hrudi, břiše a končetinách, kde je nejjemnější a nejdelší. Česání dvakrát až třikrát týdně kartáčem a hřebenem s hustšími zuby by mělo být samozřejmostí, u psů s bohatší kožešinou i častěji.
Trimování a úprava srsti
Aby srst zůstala zdravá a nezacuchávala se, chodí se s americkým kokršpanělem pravidelně ke groomerovi na zastřihávání a vyčesávání podsady. Typický je kratší střih na hřbetě a delší, bohatě osrstěné partie na uších, hrudi a nohou, které je potřeba udržovat proti zacuchávání a nalepování nečistot z venku.
Koupání a péče o kůži
Koupání by mělo probíhat podle potřeby, s vhodným šampónem pro dlouhosrsté psy, aby se srst nevysoušela. Po venčení, zvlášť za vlhkého počasí nebo v terénu, je vhodné zkontrolovat a případně omýt osrstěné partie na nohou a břiše, kam se snadno zachytávají bláto a drobné nečistoty.
Uši
Dlouhé, visuté a bohatě osrstěné uši mají omezené proudění vzduchu, což zvyšuje riziko zvýšeného výskytu ušních infekcí a nadměrné tvorby mazu. Uši je proto potřeba pravidelně kontrolovat a čistit, srst kolem ušního otvoru udržovat zastřiženou a suchou.
Oči, zuby a drápy
Srst kolem očí je vhodné pravidelně zastřihávat, aby nedráždila oční okolí a nebránila ve výhledu. Zuby se čistí pravidelně kvůli prevenci zubního kamene a drápy se stříhají podle toho, jak rychle přirozeně obrušují – u psa, který tráví hodně času na měkkém povrchu, obvykle častěji.
Línání
Množství uvolněné srsti během roku je střední, výraznější vyčesávání odumřelé podsady se však hodí zařadit v obdobích, kdy pes line intenzivněji, aby srst na těle nezacuchávala zbytky staršího porostu.
Krmení
Základem jídelníčku by mělo být kvalitní kompletní krmivo odpovídající věku, velikosti a úrovni aktivity psa – tedy speciální receptura pro štěňata, dospělé jedince a seniory, případně varianta pro psy se sníženým výdejem energie. Vzhledem ke střední úrovni aktivity nejde o plemeno s vysokými energetickými nároky, a proto je potřeba množství krmiva spíše hlídat, než navyšovat.
Americký kokršpaněl má sklon k přibírání na váze, pokud se přísun energie nepřizpůsobí skutečnému pohybu a stárnutí psa. Pravidelná kontrola tělesné kondice – tedy vyhmatatelnost žeber a viditelná pasovitost v pohledu shora – je proto vhodnějším vodítkem než pevně daná dávka nasypaná do misky.
- Krmnou dávku rozdělit do dvou porcí denně, aby se předešlo přejídání a zbytečné zátěži trávení.
- Pamlsky používané při výcviku započítat do celkového denního přísunu energie.
- Dlouhé visící uši mohou při jídle padat do misky – vhodná je hlubší nebo užší nádoba, případně miska s vyšším okrajem.
- Změny krmiva provádět postupně, aby se předešlo trávicím obtížím.
Při jakýchkoli pochybnostech o vhodném složení nebo množství krmiva je nejspolehlivější konzultace s veterinárním lékařem, který zohlední aktuální kondici, věk a zdravotní stav konkrétního psa.
Jak dlouho Americký kokršpaněl žije?
Přesnou střední délku dožití u tohoto plemene nelze bez spolehlivého zdroje uvést, obecně se však malí a střední psi podobného typu dožívají v rozmezí typickém pro jejich velikostní kategorii, tedy zhruba 12–15 let. Konkrétní délka života je vždy individuální a odvíjí se od kombinace genetiky, životního stylu a péče, kterou pes od majitele dostává.
Co délku života ovlivňuje
- Genetika a původ štěněte: zdraví rodičů a odpovědnost chovatele hrají zásadní roli – výběr štěněte od prověřeného chovu snižuje riziko dědičných zátěží.
- Tělesná kondice: udržení přiměřené hmotnosti bez nadváhy odlehčuje kloubům i vnitřním orgánům a dlouhodobě přispívá k lepšímu zdraví.
- Pohyb: vzhledem ke střední úrovni aktivity potřebuje pravidelnou, ale ne extrémní zátěž – procházky a hru, které udrží svaly i kondici v dobrém stavu.
- Prevence: pravidelné veterinární prohlídky, očkování a odčervení pomáhají odhalit případné problémy včas.
- Výživa: kvalitní strava odpovídající věku a aktivitě psa podporuje správné fungování organismu po celý život.
- Zdravotní predispozice: u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k problémům se zevním zvukovodem, což souvisí s dlouhými, hustě osrstěnými visutými ušima, a k problémům s očima. Pravidelná kontrola uší a očí proto patří k důležité preventivní péči.
Vzhledem k vysoké náročnosti péče o srst je také důležité udržovat srst čistou a pravidelně upravovanou – zanedbaná srst může vést ke kožním problémům, které se nepřímo podepisují na celkové kondici psa.
Pro koho je Americký kokršpaněl vhodný?
Americký kokršpaněl se hodí především do rodin, které mu dokážou věnovat čas a pravidelnou péči o srst – ta je z hlediska náročnosti péče vysoká a bez soustavného česání a stříhání se neobejde. Jde o společenského psa s vysokou potřebou lidské blízkosti, který nesnáší dlouhé samostatné pobyty bez kontaktu s rodinou.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro rodiny s dětmi, kde je pes vnímán jako plnohodnotný člen domácnosti se stálým kontaktem s lidmi.
- Pro majitele bytů – díky malému vzrůstu a střední aktivitě si vystačí i s menším prostorem, pokud dostává dostatek vycházek.
- Pro začátečníky, protože výcvik bývá nenáročný a pes je učenlivý a ochotný spolupracovat.
- Pro zájemce o loveckou práci v terénu, kde může uplatnit svůj původní účel vyhledávače a nadháněče pernaté zvěře.
- Pro lidi, kteří mají čas a chuť věnovat se pravidelné péči o dlouhou, hedvábnou srst, případně jsou ochotni investovat do groomingu.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro ty, kdo hledají psa s minimální péčí o srst – časté kartáčování a úpravy jsou u tohoto plemene nutností, ne volbou.
- Pro domácnosti, kde má pes trávit většinu dne osaměle – vysoká potřeba společnosti může vést k projevům nespokojenosti.
- Pro majitele, kteří očekávají zcela tichého psa – střední štěkavost znamená, že se hlasově projevuje běžně, nikoli výjimečně.
- Pro domácnosti s kočkami, pokud nejsou ochotny věnovat čas postupnému a citlivému seznamování zvířat.
Zajímavosti o plemeni
Americký kokršpaněl vznikl vyšlechtěním z anglického kokršpaněla, kterého si američtí chovatelé postupně upravovali podle vlastních představ – výsledkem je menší, kompaktnější pes s výrazně bohatší a delší srstí, než má jeho britský předek. Ve Spojených státech, odkud plemeno pochází, se z něj postupem času vyvinula samostatná odrůda uznávaná mezinárodní kynologickou organizací FCI pod číslem 167.
Zařazení do sekce Flushing Dogs (plašiči zvěře) v rámci osmé FCI skupiny odkazuje na jeho původní pracovní uplatnění – jde o loveckého psa, jehož úkolem bylo vyhánět zvěř z houštin před myslivce. Dnešní americký kokršpaněl si lovecké vlohy do značné míry zachoval, i když se s ním v současnosti setkáváme převážně jako se společenským psem.
Zdraví Amerického kokršpaněla
Americký kokršpaněl patří mezi menší plemena bez výrazných extrémů ve stavbě těla, což mu obecně nepřináší tak závažná rizika jako u plemen s přehnanou tělesnou konstitucí. Přesto má svá specifika daná typem srsti a stavbou uší, na která je vhodné brát ohled při běžné péči. Zdravotní stav psa do značné míry ovlivňuje pravidelnost údržby srsti a uší, protože zanedbaná péče se u tohoto plemene projeví rychleji než u psů s krátkou srstí. Pravidelné veterinární prohlídky a odpovědný přístup chovatele jsou základem pro to, aby pes svůj potenciál dlouhého a aktivního života plně využil.
Srst a kůže
Hustá, dlouhá a mírně vlnitá srst vyžaduje intenzivní a soustavnou péči – bez pravidelného kartáčování dochází ke tvorbě zácuchů, které mohou dráždit kůži a vytvářet vhodné prostředí pro přemnožení bakterií či kvasinek. U psů s takto náročnou srstí se proto může projevit zvýšená predispozice ke kožním podrážděním v místech, kde srst nejvíce zplstnatí, typicky za ušima, v podpaží a v tříselní oblasti.
Uši
Dlouhé, nízko nasazené a osrstěné uši typické pro toto plemeno mají omezené proudění vzduchu do zvukovodu, což může u některých jedinců vést ke zvýšené predispozici k zánětlivým potížím v této oblasti. Pravidelná kontrola a čištění uší proto patří k důležité součásti péče o zdraví psa.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Vyžádat si od chovatele doklady o zdravotním stavu rodičů a informace o případných dědičných predispozicích v linii.
- Zkontrolovat stav srsti a kůže štěněte – neměla by vykazovat známky podráždění, lupů či nadměrného mazu.
- Prohlédnout uši štěněte, zda nejeví známky zápachu, zarudnutí nebo výtoku.
- Sledovat celkovou aktivitu a kondici štěněte v porovnání se sourozenci z vrhu.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k progresivní retinální atrofii (PRA).
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k zánětům zevního zvukovodu (otitis externa) v souvislosti s tvarem a osrstěním uší.
- k hypotyreóze (snížené funkci štítné žlázy).
- k primární seboroické dermatitidě.
- ke vzniku katarakty (šedého zákalu).
- k luxaci pately (posunu čéšky).
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k imunitně podmíněné hemolytické anémii.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Amerického kokršpaněla
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je americký kokršpaněl vhodný do bytu?
Ano, do bytu se hodí spíše dobře, protože jde o středně velké plemeno se střední potřebou pohybu. Denní vycházky a možnost vyběhat se ale i v bytových podmínkách potřebuje pravidelně zajistit.
Jak náročná je péče o srst amerického kokršpaněla?
Péče o srst je vysoce náročná, protože dlouhá, hedvábná a mírně vlnitá srst se snadno zamotává a vyžaduje častou úpravu. Bez pravidelného kartáčování a odborného stříhání srst rychle tvoří uzlíky, zejména na uších a končetinách.
Je americký kokršpaněl vhodný pro začátečníky?
Spíše ano, díky nízké náročnosti výcviku a přátelské povaze je vhodný i pro majitele bez předchozí zkušenosti s výcvikem psů. Náročná péče o srst ale vyžaduje pravidelnost a ochotu se jí věnovat nebo pravidelně navštěvovat salon.
Snáší se americký kokršpaněl s dětmi?
Ano, k dětem je spíše vhodný, protože jde o společenské a přizpůsobivé plemeno s vysokou potřebou kontaktu s lidmi. Vzhledem k jeho velikosti je vhodné dohlížet na interakce s malými dětmi jako u každého psa.
Kolik americký kokršpaněl váží a jak velký je?
Jde o středně velké plemeno – psi měří v kohoutku 36,8–39,4 cm, feny jsou drobnější s výškou 34,3–36,8 cm. Přesná hmotnost není v uznávaných standardech jednotně udávána.
Jak moc americký kokršpaněl línání?
Línání je u tohoto plemene střední, přesto dlouhá srst vyžaduje pravidelné odstraňování odumřelých chlupů kartáčováním. Kombinace střední línání a náročné údržby srsti znamená, že péče zabere více času než u plemen s krátkou srstí.
Proč má americký kokršpaněl dlouhé, splývavé uši?
Dlouhé zavěšené uši jsou typickým znakem plemene a souvisejí s jeho původem jako lovecký pes pro vyhledávání a přinášení pernaté zvěře. Kvůli omezenému přístupu vzduchu do ušního kanálu je vhodné uši pravidelně kontrolovat a udržovat v čistotě.
Je americký kokršpaněl vhodný pro seniory?
Vhodnost pro seniory je neutrální – plemeno je společenské a nenáročné na výcvik, ale vysoce náročná péče o srst může být pro některé starší majitele časově i fyzicky zatěžující.
Snáší se americký kokršpaněl s kočkami a jinými psy?
Se psy vychází spíše dobře díky přátelské a společenské povaze, soužití s kočkami je hodnoceno jako neutrální a závisí na konkrétních jedincích a socializaci od štěněte.
Je americký kokršpaněl vhodný jako lovecký pes i dnes?
Ano, jde o loveckého psa z FCI skupiny 8 (Flushing Dogs), původně šlechtěného v USA pro vyhledávání a vyhánění pernaté zvěře. Loveckou povahu a čich si plemeno zachovává i jako společenský pes v domácnosti.
Potřebuje americký kokršpaněl hodně mentální stimulace?
Potřeba mentální stimulace je střední, takže mu vyhovují pravidelné hry, čichové aktivity nebo jednodušší výcvikové úkoly. Kombinace s vysokou potřebou lidské společnosti znamená, že nejlépe prospívá, když tráví čas aktivně se svým majitelem.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 167 – American Cocker Spaniel – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – american-cocker-spaniel.fr
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
