Publikováno 31. 8. 2026
Americký stafordširský teriér (American Staffordshire Terrier) je střední, svalnaté plemeno ze Spojených států, řazené do FCI skupiny 3 mezi bulteriérské teriéry (standard č. 286). Amstaff, jak se mu běžně přezdívá, je pes s výraznou tělesnou silou a sebevědomým, klidným výrazem – rozhodně ale nejde o líného gaučového společníka. Potřebuje dostatek pohybu i psychického vytížení, jinak se jeho energie projeví nežádoucím způsobem.
Povahově je americký stafordšírský teriér oddaný a vůči rodině silně vázaný, k dětem bývá vstřícný, ale soužití s jinými psy může být problematické, a proto vyžaduje zkušenějšího majitele, který zvládne důsledný výcvik a socializaci od štěněte. Hodí se spíš k aktivním lidem, kteří psovi dokážou nabídnout pravidelnou zátěž a jasná pravidla, než začátečníkům nebo seniorům hledajícím nenáročného společníka.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Americký stafordširský teriér?
Americký stafordširský teriér (American Staffordshire Terrier) je středně velké, svalnaté plemeno z USA, řazené do FCI skupiny 3 mezi bulteriéry. Jde o psa s vysokou potřebou pohybu i mentální stimulace, který svou energii potřebuje pravidelně smysluplně vybít – nudou ani nečinností netrpí dobře. Výcvik zvládá se střední náročností, ale vyžaduje důsledného a zkušenějšího vedení, proto se lépe hodí zkušenějším majitelům než úplným začátečníkům.
Povahově jde o společenského psa silně vázaného na rodinu, k dětem bývá přátelský, ale s ostatními psy si rozumí spíše hůř a k soužití s kočkami je potřeba přistupovat individuálně. Srst má krátkou a nenáročnou na péči, línání je střední. Díky nízké štěkavosti a slintání je v domácnosti nenáročný, do bytu se hodí spíše s výhradou – potřebuje dostatek pohybu venku. Pro seniory ani pro klidný, málo aktivní režim není ideální volbou.
Původ a historie Amerického stafordširského teriéra
Americký stafordširský teriér (American Staffordshire Terrier) navazuje na anglické bojové psy 19. století, kteří vznikli křížením buldoků a teriérů pro tehdy oblíbené, dnes zakázané krvavé sporty – zejména zápasy psů mezi sebou a trávení býků. Tito předci, souhrnně označovaní jako staffordšírští bullteriéři, se s vlnou přistěhovalců dostali v druhé polovině 19. století do Spojených států, kde je farmáři a osadníci na středozápadě a jihu dál šlechtili spíše pro praktické využití – hlídání usedlostí, lov škodné a práci s hospodářskými zvířaty, kde se cenila odvaha a fyzická síla.
V americkém prostředí se z původního typu postupně vyvinul mohutnější a stavěnější pes, odlišný od svých britských předků. Paralelně vznikala i linie chovaná čistě pro zápasy, později vedená pod označením Pit Bull Terrier. Snaha oddělit pracovní a společenské psy od bojového dědictví vedla k tomu, že se plemeno v USA registrovalo pod novým jménem a s jasně definovaným standardem, který kladl důraz na stavbu těla a povahové vlastnosti vhodné pro rodinného a výstavního psa, nikoli pro zápasy.
Postupem 20. století se americký stafordširský teriér etabloval jako samostatné plemeno uznávané národními kynologickými organizacemi i FCI, zařazené do skupiny bullteriérů. Od svého blízkého příbuzného, staffordšírského bulteriéra, se dnes odlišuje především větším vzrůstem a mohutnější kostrou, zatímco základní temperament – odvaha, houževnatost a silná vazba na člověka – zůstal z historického typu zachován.
Vzhled a velikost
Americký stafordširský teriér patří mezi středně velká plemena se statnou, kompaktní stavbou těla, jak odpovídá jeho zařazení do FCI sekce plemen bulteriérského typu. Tělo je svalnaté a pevné, celkový dojem je silový, přesto bez těžkopádnosti – jde o psa stavěného na pohyb a fyzickou práci, nikoli na okázalou eleganci.
Srst amerického stafordširského teriéra je krátká, hladká a přiléhavá k tělu. Díky tomu vyžaduje jen minimální péči a nezachytává se v ní nadměrně nečistota – kartáčování slouží spíše k odstranění odumřelých chlupů v období línání než k rozčesávání zacuchané srsti, se kterou se u tohoto plemene nesetkáte.
Standard nerozlišuje mezi psem a fenou žádné výrazně odlišné proporce n
Barvy Amerického stafordširského teriéra
Standard FCI č. 286 pro plemeno akceptuje širokou škálu barev srsti a jejich kombinací, konkrétní výčet uznávaných a vylučujících barevných variant však stanovuje samotný standard a chovatelské kluby – zájemci o štěně by si jej měli ověřit přímo u chovatele nebo v aktuálním znění standardu, protože se s ním pojí i pravidla pro posuzování na výstavách.
Povaha Amerického stafordširského teriéra
Amstaff je pes s vyrovnaným, sebevědomým temperamentem – energický a odvážný, zároveň však bez zbytečné nervozity či agresivity vůči lidem, pokud je správně vedený. Ke svému majiteli si buduje velmi silnou vazbu a potřebuje být plnohodnotnou součástí rodinného dění – dlouhodobá izolace nebo přehlížení mu nesvědčí, protože potřeba společnosti je u něj vysoká.
Jde o inteligentního psa, který se rychle učí, co od něj majitel chce, ale zároveň dokáže být svébytný a testovat hranice. Výcvik proto vyžaduje důslednost a trpělivost – zvládne ho i méně zkušený majitel, pokud je ochotný věnovat mu čas a nebude spoléhat na to, že poslušnost přijde sama od sebe. Nedostatek mentální i fyzické zátěže se u amstaffa projevuje neklidem, destruktivním chováním nebo tahem na vodítku, protože jde o psa s vysokou úrovní aktivity, který potřebuje pravidelný pohyb i úkoly na hlavu.
Ve vztahu k rodině bývá amstaff mazlivý, kontaktní a rád vyhledává blízkost lidí, včetně dětí, ke kterým je zpravidla trpělivý a laskavý. Jinak to může vypadat ve vztahu k cizím psům – řada jedinců má vůči nim sníženou toleranci, takže socializace od štěněte a obezřetnost při setkávání s jinými psy jsou na místě. Vůči kočkám a jiným zvířatům v domácnosti je jeho reakce velmi individuální a záleží na konkrétní zkušenosti a výchově.
Hlídací pud u amstaffa není primárním rysem plemene – štěká málo a k cizím lidem se obvykle chová spíše zdrženlivě než výhrůžně, spoléhat na něj jako na hlásného psa proto není namístě. Typickým projevem je spíše silná vůle spojená s touhou být aktivní součástí dění kolem majitele, což z něj dělá společenského psa vhodného spíše pro zkušenější a aktivní chovatele.
Americký stafordširský teriér a děti
U tohoto plemene je uváděno hodnocení „spíše ano" ve vztahu k dětem, což znamená, že soužití je při správné výchově a dohledu obvykle bezproblémové, nikoli automaticky bezrizikové. Amstaff je fyzicky silný, temperamentní pes s vysokou potřebou aktivity a mentální stimulace, a právě tato kombinace síly a energie je důvod, proč se interakce s dětmi vždy vyplatí sledovat a řídit.
Temperament a co z něj plyne pro rodinu s dětmi
Jde o psa s výraznou vazbou na rodinu a vysokou potřebou lidské společnosti – dlouhodobá izolace ani odbývání kontaktu mu nesvědčí. Ve hře bývá živý a někdy nešetrný, hlavně v období štěněte a mladého psa, kdy ještě nemá plně vyladěnou koordinaci a impulzivitu. Menší děti proto mohou být nechtěně sraženy nebo poškrábány při zápalu do hry, ne kvůli agresivitě, ale kvůli síle a temperamentu psa.
Socializace a výchova
Klíčovou roli hraje včasná a důsledná socializace štěněte – kontakt s dětmi různého věku, zvyky na jejich pohyb, hlasitost a nepředvídatelné chování by měl probíhat postupně a pozitivně. Vzhledem k tomu, že výcvik tohoto plemene bývá řazen mezi středně náročné, potřebuje amstaff jasná pravidla a konzistentní vedení už od štěněte – nedůslednost ve výchově se může projevit horší ovladatelností v vypjatých situacích, například když se ve hře s dětmi nadměrně vzruší.
Dohled dospělé osoby
Bez ohledu na povahové vlastnosti konkrétního jedince se doporučuje, aby byl kontakt psa s malými dětmi vždy pod dohledem dospělého, který dokáže rozpoznat, kdy hra přechází do nadměrného vzrušení, a psa i děti včas usměrnit. Platí to tím spíše, že plemeno se podle dostupných charakteristik hůře snáší s jinými psy – to je důležité mít na paměti při venčení v okolí dětských hřišť nebo na místech s volně pobíhajícími psy, kde je vhodné situaci aktivně kontrolovat.
Americký stafordširský teriér a další psi a domácí zvířata
Soužití s jinými psy bývá u tohoto plemene problematické – ke svým psím druhům se často staví rezervovaně až konfliktně, zvlášť vůči jedincům stejného pohlaví. Vychází to z historie plemene, které bylo v Americe cíleně šlechtěno k soubojům s jinými psy, a tento dědičný sklon k psí agresi se u řady jedinců projevuje bez ohledu na výchovu. Proto se nedoporučuje bez opatrnosti zařazovat amstaffa do smečky nebo ho volně pouštět mezi cizí psy na venčení.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům je individuální a těžko předvídatelný. Pokud pes vyrůstá s kočkou od štěněte, obvykle si na ni zvykne a bere ji jako součást domácnosti. U cizích koček nebo malých zvířat mimo domov se ale může projevit lovecký pud a honicí instinkt, takže kontakt je vhodné vždy důkladně kontrolovat.
Doporučení pro majitele
- Socializaci se psy začínat co nejdříve a udržovat ji celoživotně, ideálně pod vedením zkušeného kynologa.
- Nového psa do domácnosti nebo na procházku představovat postupně a pod dohledem, nikdy nespoléhat na náhodné setkání bez vodítka.
- Soužití s kočkou budovat od štěněcího věku, u dospělého psa počítat s adaptační fází a zajištěným únikovým prostorem pro kočku.
- U drobných zvířat (hlodavci, ptáci) dbát na trvalý dozor kvůli přirozenému lovnímu instinktu.
Je Americký stafordširský teriér vhodný do bytu?
Byt mu vyhovuje spíše podmínečně – amstaff do bytu patří, pokud majitel dokáže naplnit jeho vysokou potřebu pohybu a mentální zátěže. Sám o sobě je to pes s nízkou štěkavostí a nenáročnou péčí o srst, takže coby soused v paneláku nepůsobí problémy hlukem ani nepořádkem od línání, které je jen na středním stupni. Kámen úrazu je jinde – v energii, kterou musí někam odvést.
Klidový režim doma zvládá dobře, pokud předtím dostal dostatečnou dávku pohybu venku. Bez ní se v malém prostoru rychle nudí a jeho vysoká potřeba mentální stimulace se promění v neklid, hryzání nebo jiné nežádoucí projevy. Byt tedy funguje jako místo k odpočinku, ne jako náhrada za procházky, běhání nebo výcvikové aktivity.
- Prostor: velikost bytu není klíčová, důležitější je dostatek prostoru k pravidelnému venčení v okolí.
- Klid: doma je vyrovnaný a nehlučný, štěká málo.
- Pohyb: potřebuje denně delší a intenzivnější vyžití, ne jen krátké venčení na záchod.
- Společnost: díky vysoké potřebě kontaktu s člověkem špatně snáší dlouhé samostatné pobyty v bytě bez majitele.
Bytový chov tak dává smysl především u aktivních majitelů, kteří mu denně zajistí dostatek pohybu a věnují se i psímu výcviku – bez toho může být soužití v menším prostoru náročnější, než se na první pohled zdá.
Kolik pohybu potřebuje?
Amstaff potřebuje minimálně hodinu až dvě aktivního pohybu denně, rozdělené do více vycházek a herních bloků – jde o plemeno se silným svalstvem a energií, kterou je třeba pravidelně vybíjet. Nestačí jen volné pochodování na vodítku, ocení dynamické aktivity, kde může zapojit celé tělo.
Vhodné aktivity
- Aportování a hry s tahacím míčkem nebo lanem
- Canicross či běh po boku majitele
- Agility a další obratnostní sporty
- Weight pulling a obdobné silové disciplíny
- Poslušnostní výcvik zaměřený na koncentraci a spolupráci
Vedle fyzické zátěže je stejně důležitá i práce s hlavou – amstaff potřebuje úkoly, které ho zaměstnají mentálně, jinak snadno propadá neklidu nebo destruktivnímu chování. Vhodné jsou hledací hry, výcvikové prvky zaměřené na poslušnost a sebeovládání nebo interaktivní hračky s odměnou.
Díky krátké srsti a stavbě těla nepatří mezi plemena s dýchacími obtížemi typickými pro brachycefaly, přesto se v horkých letních dnech doporučuje přesouvat intenzivnější zátěž do chladnějších částí dne a hlídat příznaky přehřátí, zejména při vytrvalostních aktivitách.
Výcvik a výchova
Výchova amerického stafordširského teriéra vyžaduje zkušenějšího majitele, který dokáže nabídnout jasná pravidla a zároveň psa vést bez tvrdého nátlaku. Plemeno je inteligentní a učenlivé, ale jeho silná vůle a temperament znamenají, že výcvik by měl být veden důsledně od štěněčího věku – právě proto se nehodí pro první pořízení psa.
Amstaffa nejlépe motivuje spolupráce s člověkem, pochvala a možnost fyzicky se vybít, nikoli tvrdé metody nebo dominance. Osvědčuje se pozitivní posilování – odměna za žádoucí chování, práce s pamlsky nebo hračkou a trénink rozdělený do kratších, ale pravidelných lekcí. Díky vysoké potřebě mentální stimulace oceňuje úkoly, které ho zaměstnají hlavou, například poslušnostní cviky, sportovní disciplíny nebo hledání pamlsků.
Socializace
Klíčovou roli hraje včasná a důkladná socializace, protože amstaff se s jinými psy nemusí snášet automaticky a k cizím podnětům je vhodné ho postupně a citlivě přivykat už od štěněte. Pravidelný kontakt s různými lidmi, prostředími i situacemi pomáhá vychovat vyrovnaného a sebejistého psa, který zbytečně nereaguje podrážděně.
Specifika výcviku
- Vysoká potřeba pohybu a mentální zátěže – bez dostatečného vytížení může být neklidný nebo destruktivní.
- Silná vazba na rodinu vyžaduje trávit s ním dostatek času, izolace mu nesvědčí.
- Vzhledem k možným konfliktům s jinými psy je vhodné trénovat vedení na vodítku a klidné míjení jiných psů v terénu.
- Konzistentní přístup všech členů rodiny – nejednotná pravidla vedou k testování hranic.
Péče o srst a hygienu
Krátká a hladká srst amstaffa patří k nejsnadněji udržovatelným – stačí ji jednou týdně přejet gumovým kartáčem nebo rukavicí na srst, čímž se odstraní uvolněné chlupy a povrch zůstává lesklý. Koupání stačí jen v případě skutečné potřeby, časté mytí by mohlo vysušovat kůži.
Línání
Línání je střední intenzity a probíhá průběžně během roku, bez výrazných sezónních vln typických pro plemena s podsadou. Pravidelné kartáčování srst udrží v dobrém stavu a omezí množství chlupů v domácnosti.
Uši, oči a zuby
Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a v případě potřeby jemně vyčistit, aby se předešlo hromadění mazu a nepříjemnému zápachu. Oči stačí sledovat vizuálně a případné výtoky otřít vlhkým hadříkem. Čištění zubů by mělo být pravidelnou součástí péče – pomáhá předcházet tvorbě zubního kamene a problémům s dásněmi.
Drápy
Drápy je potřeba stříhat pravidelně, zejména pokud se pes méně pohybuje po tvrdém povrchu, který by je přirozeně obrušoval. Příliš dlouhé drápy mohou ovlivňovat postoj a pohyb psa.
Krmení
Amstaff by měl dostávat kvalitní kompletní krmivo přizpůsobené jeho věku, velikosti a vysoké úrovni pohybové aktivity – štěně, dospělý jedinec i starší pes mají odlišné nároky na energetickou hodnotu a složení stravy. Vzhledem k jeho svalnaté, kompaktní stavbě těla je vhodné volit krmivo s dostatečným podílem kvalitních bílkovin, které podporují udržení svalové hmoty.
Protože jde o plemeno s vysokou aktivitou, ale zároveň s tendencí k pohodlnému životu při nedostatku pohybu, je důležité množství krmiva průběžně přizpůsobovat skutečné zátěži konkrétního jedince. U psů, kteří tráví více času odpočinkem než pohybem, hrozí při nezměněném přísunu potravy poměrně rychlý nárůst hmotnosti.
Kontrola tělesné kondice
U amstaffa se doporučuje pravidelně sledovat tělesnou kondici pohledem i pohmatem – žebra by měla být lehce hmatatelná pod tenkou vrstvou podkoží, v bok by měl mít patrné zúžení pasu. Nadváha zatěžuje klouby a pohybový aparát, což je u tak svalnatého a aktivního plemene třeba brát vážně.
- Krmivo volit podle věku, velikosti a fyzické zátěže konkrétního psa.
- Pravidelně kontrolovat tělesnou kondici a upravovat dávkování podle aktuálního stavu.
- Omezit množství pamlsků, případně je započítávat do celkového denního přísunu.
- Zvýšenou pozornost věnovat kondici u méně pohybově vytížených jedinců, kde hrozí nadváha.
Jak dlouho Americký stafordširský teriér žije?
Přesné číslo pro délku dožití amstaffa nemáme podložené spolehlivými daty, obecně se ale u plemen podobné velikosti a stavby počítá s délkou života v řádu jednoho až jednoho a půl desetiletí, pokud pes vyrůstá v dobré kondici a bez zásadních zdravotních komplikací. Konkrétní věk vždy ovlivňuje kombinace genetiky, životního stylu a péče, kterou majitel psovi poskytuje.
Co délku života ovlivňuje
- Genetika a původ štěněte: zdravotní stav rodičů a odpovědnost chovatele hrají zásadní roli – prověřený chov snižuje riziko zděděných zátěží.
- Tělesná kondice: americký stafordširský teriér je svalnaté, atletické plemeno, u kterého nadváha zbytečně zatěžuje klouby i srdce a může dožití zkracovat.
- Pohyb a mentální zátěž: vzhledem k vysoké aktivitě a potřebě mentální stimulace potřebuje pravidelný a dostatečně náročný pohybový i psychický výdej, jinak snadno strádá a přibírá na váze.
- Preventivní veterinární péče: pravidelné kontroly, očkování a včasné řešení zdravotních potíží dokážou prodloužit aktivní a kvalitní část psího života.
- Výživa: vyvážená strava odpovídající věku, hmotnosti a energetickému výdeji pomáhá udržet svalovou hmotu a předchází metabolickým problémům.
- Zdravotní predispozice: u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým dědičným onemocněním, proto je vhodné vybírat štěně od chovatele, který zdravotní stav rodičů aktivně sleduje a testuje.
Pro koho je Americký stafordširský teriér vhodný?
Amstaff se hodí k lidem, kteří mu dokážou nabídnout dostatek pohybu, pravidelnou mentální zátěž a zároveň důsledné, ale klidné vedení od štěněte. Jde o plemeno se silnou vazbou na rodinu a vysokou potřebou být s lidmi, což se nejlépe uplatní tam, kde pes není trávit velkou část dne osamocený.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro aktivní majitele, kteří pravidelně chodí na delší procházky, běhají nebo se věnují psímu sportu.
- Pro zkušenější chovatele, kteří už mají zkušenost s výcvikem a dokážou nastavit jasná pravidla a hranice.
- Pro rodiny, kde je pes běžnou součástí denního programu a tráví čas hlavně s lidmi, ne sám na zahradě.
- Pro domácnosti s dětmi, pokud je soužití od začátku vedené a kontrolované dospělými.
- Pro majitele, kteří ocení psa s nenáročnou péčí o srst, ale s vysokými nároky na společnost a zábavu.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky bez předchozí zkušenosti s výchovou psa.
- Pro seniory nebo lidi hledající klidného, nenáročného společníka na krátké vycházky.
- Pro domácnosti, kde by pes trávil většinu dne sám, bez lidské společnosti a podnětů.
- Pro majitele, kteří chtějí bezproblémově chovat více psů dohromady – amstaff se s jinými psy často snáší hůř.
- Pro lidi, kteří nechtějí investovat čas do pravidelného výcviku a socializace.
Zajímavosti o plemeni
Americký stafordširský teriér (American Staffordshire Terrier) vznikl ve Spojených státech amerických a od svého evropského předka, stafordšírského bulteriéra, se postupem času oddělil jako samostatné plemeno – FCI je vede odděleně, ovšem obě zůstávají zařazená do stejné skupiny 3, sekce Bull type Terriers.
Zajímavostí je, že navzdory svému bojovnému původu má podle klasifikace nízkou štěkavost a jde o psa s vysokou potřebou kontaktu s člověkem – rozhodně se nejedná o samotářské hlídací plemeno, ale o psa, který vyhledává společnost rodiny a špatně snáší osamocení.
Zdraví Amerického stafordširského teriéra
Americký stafordširský teriér je robustní a atleticky stavěné plemeno, u kterého se díky kompaktní, svalnaté konstituci obecně předpokládá dobrá fyzická odolnost. Krátká srst bez podsady snižuje riziko kožních problémů spojených s vlhkem a zápachem, péče o ni je nenáročná. Jako u každého plemene s výraznou svalovou hmotou a vysokou pohybovou aktivitou je vhodné dbát na postupné zatěžování pohybového aparátu, zejména v období růstu. Zodpovědný chov s cíleným zdravotním testováním rodičů je u tohoto plemene klíčovým předpokladem pro zdravé potomstvo.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
Při výběru štěněte je vhodné požadovat od chovatele doklady o zdravotním stavu rodičů a informace o tom, jaká vyšetření chovní jedinci absolvovali. Užitečné je také sledovat pohyb a celkovou kondici štěněte i jeho sourozenců a ptát se na zdravotní historii linie. Seriózní chovatel by měl být schopen na dotazy ohledně zdraví předků a použitých testů odpovědět otevřeně a doložit je dokumentací.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k dysplazii loketního kloubu.
- k dědičné cerebelární ataxii (neuronální ceroidní lipofuscinóza 4A) s nástupem klinických příznaků typicky mezi 3.–6. rokem věku.
- k alergiím a kožním problémům, jako je atopická dermatitida.
- k rupturám kraniálního křížového vazu.
- ke kardiálním onemocněním, jako je subaortální stenóza nebo plicní stenóza.
- k nádorovým onemocněním.
- k juvenilní laryngeální paralýze a polyneuropatii (ALPP).
- k progresivní atrofii sítnice.
- k hypotyreóze.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Amerického stafordširského teriéra
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je americký stafordširský teriér agresivní pes?
Ne, agresivita není typickým rysem plemene – amstaff je ale silný a sebevědomý pes s vysokou potřebou vedení. Problémy vznikají spíše špatnou výchovou nebo nedostatečnou socializací než povahovou předurčeností.
Je amstaff vhodný pro začátečníky?
Spíše ne, plemeno vyžaduje zkušenějšího majitele, který zvládne důslednou výchovu a poskytne mu dostatek pohybu i mentální zátěže. Bez jasného vedení a socializace může být obtížné plemeno zvládat.
Snáší se americký stafordširský teriér s jinými psy?
Spíše ne – u plemene se často projevuje nižší tolerance k jiným psům, zejména stejného pohlaví. Klíčová je proto včasná a systematická socializace od štěněte.
Jak je americký stafordširský teriér vhodný k dětem?
Spíše ano, amstaff bývá k dětem v rodině oddaný a trpělivý. I tak je vzhledem k jeho síle vhodný dohled dospělého při hře s menšími dětmi.
Kolik pohybu potřebuje amstaff denně?
Plemeno má vysokou úroveň aktivity a potřebuje pravidelný intenzivní pohyb i mentální stimulaci. Nudící se pes bez dostatku vyžití může vyvíjet nežádoucí chování.
Line americký stafordšírský teriér hodně?
Línání je střední, srst je krátká a péče o ni nenáročná – stačí pravidelné kartáčování. Slintání je u plemene nízké.
Je amstaff hlučný pes?
Ne, štěkavost je u plemene nízká. Nejedná se o typického hlásiče, spíš o tichého společníka.
Jak náročný je výcvik amerického stafordširského teriéra?
Náročnost výcviku je střední – pes je inteligentní a učenlivý, ale potřebuje důsledného vůdce a konzistentní pravidla. Amstaff výcvik by měl začít socializací co nejdříve po příchodu domů.
Na jaké zdravotní predispozice se u amstaffa zaměřit?
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým kloubním a kožním potížím, konkrétní rizika je vhodné konzultovat s chovatelem a veterinářem před pořízením štěněte. Amstaff zdraví stojí za to sledovat i v průběhu života psa díky preventivním prohlídkám.
Je americký stafordšírský teriér vhodný do bytu?
Vhodnost do bytu je neutrální – klíčové je zajistit dostatek venkovního pohybu a aktivit, nikoliv velikost bydlení. Bez dostatečného vyžití se ale i v bytě může projevit neklid.
Je amstaff vhodný pro seniory?
Spíše ne, vzhledem k vysoké potřebě aktivity, síle plemene a náročnosti na výchovu je vhodnější pro fyzicky zdatné a zkušené majitele.
Odkud pochází plemeno americký stafordširský teriér a k čemu bylo původně využíváno?
Plemeno vzniklo ve Spojených státech amerických a je zařazeno do FCI skupiny 3 mezi bulteriérské typy teriérů. Podrobnosti k historii a standardu popisuje oficiální FCI standard č. 286.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 286 – American Staffordshire Terrier – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj k predispozici – amstaff.org
- Zdroj k predispozici – dogwellnet.com
- Zdroj tělesných měr – pmc.ncbi.nlm.nih.gov
- Zdroj k predispozici – pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
