Publikováno 30. 8. 2026
Australský ovčák (Australian Shepherd) je střední plemeno z FCI skupiny 1 (sekce Sheepdogs, standard č. 342), které přes svůj název vzniklo ve Spojených státech amerických. Pes měří v kohoutku 51–58 cm a váží 25–34 kg, fena je o něco drobnější – 46–53 cm a 19–26 kg. Nápadná je dlouhá srst s podsadou, která hustě línává a vyžaduje pravidelné vyčesávání.
Povahově jde o mimořádně chytrého a energického psa s velmi vysokou potřebou pohybu i mentální stimulace – nudou trpí a bez zapojení si dokáže najít vlastní, ne vždy žádoucí činnost. Výcvik zvládá rychle a s chutí, ke svým lidem je vázaný a společnost vyhledává intenzivně. Díky tomu se hodí spíše pro aktivní domácnosti s dostatkem prostoru a času, ne do bytu ani pro začátečníky či seniory. Se psy vychází většinou dobře, k dětem bývá spíše vstřícný, pokud je od štěněte veden.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Australský ovčák?
Australský ovčák je střední pracovní plemeno se stavěné pro celodenní pohyb na pastvinách – přes název pochází ze Spojených států amerických, kde se vyvinul jako všestranný pes k práci s dobytkem. Psi měří v kohoutku 51–58 cm a váží 25–34 kg, feny jsou o něco drobnější, 46–53 cm a 19–26 kg. Charakteristická je střední, dlouhá srst s podsadou, díky které aussie snese pobyt venku za různého počasí, ale zároveň hodně línání.
Temperamentem jde o psa s velmi vysokou úrovní aktivity a stejně vysokou potřebou mentální stimulace – potřebuje práci, ne jen procházky. Výcvik zvládá rychle a ochotně, což z něj dělá vděčného parťáka pro sporty jako agility nebo pastevecké zkoušky. Je silně vázaný na svou rodinu, společnost potřebuje intenzivně a samotu nese špatně.
Ke psům se staví spíše přátelsky, ke kočkám neutrálně, k dětem bývá spíše vstřícný, pokud má zajištěný dostatek pohybu. Do bytu se nehodí a začátečníkům ani seniorům se obvykle nedoporučuje – jde o plemeno pro aktivní majitele, kteří mu dokážou nabídnout dostatek podnětů.
Původ a historie
Australský ovčák (Australian Shepherd) je plemeno pocházející ze Spojených států amerických, přestože jeho název odkazuje na Austrálii. FCI jej vede pod standardem č. 342 v rámci 1. skupiny, sekce pasteveckých plemen (Sheepdogs), což odpovídá jeho původnímu určení – práci s hospodářským zvířectvem.
Zařazení do sekce pasteveckých plemen dokládá, že aussie byl vyšlechtěn pro každodenní praktickou práci na farmách, nikoli jako společenský nebo okrasný pes. Tomu odpovídá i jeho dnešní povaha – vysoká potřeba pohybu a mentální stimulace, kterou plemeno zdědilo po generacích psů užívaných k práci s dobytkem a ovcemi.
Přesný historický vývoj plemene a jeho předky FCI standard blíže nespecifikuje, doloženým faktem tak zůstává především jeho americký původ a pastevecké určení.
Vzhled a velikost
Australský ovčák je středně velké, atleticky stavěné plemeno s vyváženými proporcemi a pružným pohybem, který prozrazuje jeho pracovní původ u dobytka. Pes dorůstá výšky 51–58 cm a váží 25–34 kg, fena je drobnější – 46–53 cm a 19–26 kg. Tělo má kompaktní, svalnaté, s hlubokým hrudníkem a rovným hřbetem, což mu dává sílu i vytrvalost potřebnou pro celodenní práci v terénu.
Hlava je proporčně sladěná s tělem, s výrazným, inteligentním výrazem a středně velkýma ušima nasazenýma vysoko, které v klidu visí a při pozornosti se nadzvedávají. Oči bývají u tohoto plemene nápadné – často jsou vidět různé odstíny hnědé, modré i jantarové, případně jejich kombinace v rámci jednoho oka.
Srst je dlouhá, se střední délkou a hustou podsadou, což znamená, že australský ovčák potřebuje pravidelnou péči o srst zejména v obdobích línání, které bývá u tohoto plemene výrazné. Krycí srst je rovná až mírně zvlněná, hustší na krku a zadní straně končetin, kde vytváří jemné „nohavice“. Ocas bývá přirozeně krátký nebo dlouhý, podle konkrétního jedince.
Barvy Australského ovčáka
Standard FCI č. 342 přesně definuje, jaké barvy a znaky jsou u australského ovčáka přípustné, včetně kombinací s bílými a měděnými znaky na hlavě a končetinách. Podrobný výčet barevných variant je součástí oficiálního standardu.
Na trhu se občas objevují štěňata nabízená jako exotické nebo „exkluzivní" barvy, které standard nepřipouští. Zvláštní pozornost si zaslouží merle zbarvení – u tohoto plemene je sice standardní, ale spojování dvou merle jedinců (tzv. double merle) je spojeno se zvýšeným rizikem vrozených vad zraku a sluchu u štěňat. Odpovědný chovatel se takovému křížení vyhýbá. Při výběru štěněte je proto vhodné ptát se chovatele nejen na barvu rodičů, ale i na to, zda byli testováni na merle gen, a ověřit si, že zbarvení odpovídá standardu FCI.
Povaha Australského ovčáka
Australský ovčák je pes s velmi vysokou aktivitou a temperamentem, který se projevuje neustálou potřebou něco dělat – ať už jde o práci, pohyb nebo hru. Jeho povaha je úzce spjatá s původním určením u pasteveckých prací, což se odráží i ve vztahu k rodině: aussie potřebuje být uprostřed dění a se svými lidmi tráví co nejvíce času. Osamělost nebo nedostatek podnětů snáší špatně.
K dětem bývá spíše přátelský a rád se zapojuje do jejich aktivit, i když jeho energický temperament vyžaduje, aby si obě strany uměly nastavit hranice. Vůči jiným psům je zpravidla snášenlivý, ke kočkám se staví neutrálně – záleží na konkrétní zkušenosti a socializaci.
Díky nízké náročnosti výcviku se učí rychle a rád spolupracuje, pokud má dostatek mentální stimulace – nudu totiž snáší jen s obtížemi a bez zaměstnání si dokáže najít vlastní, ne vždy žádoucí činnost. Štěkání je u něj na střední úrovni, spíše jako reakce na podněty než jako projev nervozity. Celkově jde o společenského psa, který potřebuje aktivní zapojení do rodinného programu, ne pouze roli společníka na gauči.
Australský ovčák a děti
Australský ovčák je s dětmi spíše dobře snášenlivý, ale jeho vysoká energie a pastevecké instinkty vyžadují od rodiny promyšlený přístup. Jde o plemeno vyšlechtěné k práci se stádem, a proto má tendenci "sehnávat" i děti – pobíhá kolem nich, pokouší se je nasměrovat nebo lehce štěkat, když se rozdivočí. U menších dětí je vhodné toto chování od začátku usměrňovat a naučit psa alternativním povelům.
Díky nízké náročnosti výcviku se aussie rychle učí, co je a není žádoucí, takže hraniční projevy pastevecké povahy lze poměrně snadno korigovat. Zásadní je ale zajistit psovi dostatek pohybu a mentální zátěže – nudící se a nevybitý australský ovčák může být neposedný a méně trpělivý, což se v soužití s dětmi projeví nápadněji než u klidnějších plemen.
Doporučuje se, aby si na společné hry a péči zvykaly starší děti, které rozumí tomu, že pes potřebuje pravidla a program. Vzájemné interakce mezi psem a malými dětmi je vždy lepší mít pod dohledem dospělého, a to i vzhledem k temperamentu a síle, kterou aussie během hry projevuje.
Australský ovčák a další psi a domácí zvířata
Australský ovčák se s ostatními psy vychází zpravidla dobře, zejména pokud je na jejich přítomnost zvyklý od štěněte. Díky vysoké potřebě společnosti může druhého psa v domácnosti ocenit – nabízí mu partnera pro hru i společníka na chvíle, kdy majitel nemá čas na aktivní program. Vztahy mezi psy je ale vhodné budovat postupně, protože aussie má výrazný pracovní temperament a k méně aktivním nebo starším psům může být svou energií místy náročný.
Soužití s kočkami a dalšími domácími zvířaty bývá spíše neutrální – výsledek hodně závisí na socializaci a konkrétní povaze jedince. Vzhledem k původu pasteveckého psa se u australského ovčáka může projevovat honicí a řídicí instinkt, tedy tendence sledovat a nahánět pohybující se zvířata, včetně koček nebo drobných domácích mazlíčků. Pokud má vyrůstat společně s kočkou nebo jiným zvířetem, je vhodné zvyknout ho na jejich přítomnost už v raném věku a naučit ho, že nejde o objekt práce.
Je Australský ovčák vhodný do bytu?
Australský ovčák do bytu vhodný není. Jde o plemeno s velmi vysokou úrovní aktivity a stejně vysokou potřebou mentální stimulace, což se v malém a uzavřeném prostoru dá jen těžko naplnit. Aussie potřebuje denně dostatek pohybu a zároveň úkoly, které zapojí hlavu – hlídání ovcí v bytě nenahradí ani dlouhá procházka na vodítku.
Vhodnější je pro něj rodinný dům se zahradou, kde má prostor k volnému pohybu a kde si zároveň může odpočinout v klidu, protože jde o psa s vysokou potřebou společnosti – rozhodně by neměl trávit čas osamocený na dvorku bez kontaktu s rodinou. Bez dostatečného vyžití a bez blízkosti lidí se u tohoto plemene snadno projeví neklid, nadměrná vokalizace nebo destruktivní chování.
Střední velikost může svádět k představě, že je australský ovčák nenáročný na prostor, ale jeho temperament říká něco jiného. Do bytu se hodí jen výjimečně, a to za předpokladu, že majitel dokáže zajistit několik hodin aktivního programu denně mimo domov – jinak se pes vhodným společníkem do menšího bydlení nestane.
Kolik pohybu potřebuje?
Australský ovčák patří mezi plemena s velmi vysokou úrovní aktivity a jeho nároky na pohyb jsou skutečně vysoké – nevystačí si s krátkou procházkou na vodítku. Potřebuje denně několik hodin fyzického vyžití, ideálně kombinovaného s úkoly, které zapojí i hlavu, protože potřeba mentální stimulace je u něj stejně velká jako potřeba pohybu samotného.
Vhodné jsou aktivity, při kterých pes pracuje s člověkem a musí se rozhodovat – běh při kole, aport s prvky poslušnosti, hry na hledání předmětů nebo pastevecké simulace. Díky nízké náročnosti výcviku se dobře učí nové povely a triky, což lze využít i k psím sportům.
Mezi oblíbené disciplíny patří agility, dogfrisbee, obedience nebo flyball – všude tam, kde se kombinuje rychlost, přesnost a spolupráce s vůdcem. Pokud pes nedostává dostatek podnětů, snadno si najde vlastní zábavu, která majiteli nemusí vyhovovat, například honění všeho pohyblivého nebo destruktivní chování z nudy.
Pro rodiny hledající parťáka na běžné procházky proto australský ovčák není ideální volbou – najde uplatnění spíše u aktivních majitelů, kteří mu dokážou nabídnout pravidelný program a smysluplnou práci.
Výcvik a výchova
Australský ovčák patří k plemenům s velmi nízkou náročností výcviku – učí se rychle a nová cvičení zvládá po několika opakováních. Tato snadná cvičitelnost je ale spojená s velmi vysokou potřebou mentální stimulace, takže samotné poslušnosti se rychle nabaží a majitel musí výcvik neustále obměňovat a rozvíjet.
Vzhledem k pracovnímu původu reaguje nejlépe na jasně strukturovaný přístup s konkrétními úkoly – hodí se mu agility, obedience, pastevecké zkoušky nebo nosework. Nudná opakovaná dril bez smyslu ho naopak frustruje a může vést k nežádoucím projevům, jako je nadměrné štěkání nebo destruktivní chování.
Díky vysoké potřebě společnosti se australský ovčák snadno vytváří pouto se svým člověkem a ochotně spolupracuje, pokud cítí, že výcvik dává smysl. Právě proto se lépe hodí zkušenějším majitelům, kteří dokážou nabídnout dostatek podnětů a důslednost – pro začátečníky bez zkušeností s aktivním plemenem může být tempo a nároky na zaměstnání náročné.
Péče o srst a hygienu
Australský ovčák má dlouhou srst s hustou podsadou, která ho chrání jak před chladem, tak před slunečním žárem. Přestože se náročnost péče o srst hodnotí jako střední, pravidelnost je klíčová – kartáčování dvakrát až třikrát týdně zabrání zacuchání srsti, zejména za oušky, v podpaží a na zadní straně stehen, kde se nejčastěji tvoří zátažky.
Vzhledem k vysoké míře línání je potřeba počítat s obdobím podzimu a jara, kdy pes shazuje podsadu intenzivněji a kartáčování se hodí zařadit i denně. Koupání stačí provádět jen v případě potřeby – časté mytí by mohlo narušit přirozenou mastnotu srsti, která ji chrání před znečištěním.
Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a v případě nadměrného mazu nebo zápachu jemně vyčistit, aby se předešlo záněte zvukovodu. Drápy je třeba stříhat podle toho, jak rychle se opotřebovávají chůzí – u aktivních psů se přirozeně obrušují méně často, než by se čekalo. Péče o zuby formou pravidelného čištění nebo žvýkacích pomůcek pomáhá předcházet tvorbě zubního kamene, což platí obecně u všech plemen bez ohledu na délku srsti.
Krmení
Australský ovčák je velmi aktivní pes se středně velkým tělem, což se odráží i na jeho nutričních potřebách. Kvalitní krmivo by mělo obsahovat dostatek živočišných bílkovin, které podporují regeneraci svalů po náročném pohybu, a vyvážený poměr tuků pro pokrytí energetických nároků tohoto vytrvalého plemene.
Vzhledem k vysoké aktivitě je vhodné množství krmiva přizpůsobovat aktuální zátěži – pes, který tráví den na farmě nebo na psím sportu, potřebuje jiný přísun energie než jedinec s klidnějším programem. Porce je lepší rozdělit do dvou denních dávek, což pomáhá předcházet trávicím potížím a snižuje riziko přejídání.
Protože australský ovčák tíhne k udržení štíhlé, atletické postavy, je vhodné pravidelně kontrolovat jeho tělesnou kondici a krmnou dávku upravovat podle věku, hmotnosti i míry pohybu. U štěňat a mladých jedinců je důležité dbát na postupný růst bez zbytečného přetěžování kloubů nadměrným příjmem energie.
Čerstvá voda by měla být psovi dostupná neustále, zejména po fyzicky náročnějších aktivitách. Při jakýchkoli nejasnostech ohledně vhodného složení stravy je vždy nejlepší poradit se s veterinářem.
Jak dlouho Australský ovčák žije?
Australský ovčák se dožívá průměrně 12–15 let, což u středně velkého plemene odpovídá spíše delšímu konci spektra. Konkrétní délka života konkrétního jedince závisí na několika faktorech, které majitel může do značné míry ovlivnit.
Zásadní roli hraje pohybová a mentální zátěž – aussie je pes s velmi vysokou potřebou aktivity, a pokud tuto potřebu dlouhodobě nemůže naplňovat, projevuje se to nejen na psychice, ale postupně i na celkové kondici. Stejně důležitá je genetická zátěž konkrétní linie, proto se u odpovědných chovatelů vyplatí ptát se na zdravotní testy rodičů.
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým dědičným onemocněním, mimo jiné k degenerativní myelopatii, což je progresivní neurologické onemocnění postihující starší psy. Vzhledem k tomu existuje genetický test, díky němuž lze riziko u konkrétního jedince odhadnout ještě před rozvojem příznaků.
Na délku života má vliv i strava odpovídající věku a aktivitě psa, udržování zdravé hmotnosti a pravidelné veterinární prohlídky, které umožní případné zdravotní komplikace odhalit včas.
Pro koho je Australský ovčák vhodný?
Australský ovčák je energický pracovní pes, který potřebuje pravidelnou zátěž pro tělo i hlavu. Než si ho pořídíte, zvažte, zda dokážete jeho nároky na aktivitu a mentální stimulaci dlouhodobě naplnit.
Toto plemeno pro vás může být vhodné, pokud…
- vedete aktivní život a jste ochotni s ním trávit hodiny denně venku – na procházkách, při sportu i výcviku
- hledáte psa pro psí sporty jako agility, obedience nebo pastevecké zkoušky
- máte zahradu nebo dům, protože do bytu se aussie nehodí
- bydlíte s dětmi a chcete společenského psa, který se rád zapojuje do rodinného dění
- oceníte nízkou náročnost výcviku – aussie je učenlivý a rychle chápe nové povely
- zvládnete pravidelnou péči o srst, včetně vydatného línání
Zvažte jiné plemeno, pokud…
- jste začátečník bez zkušeností s náročnějším pracovním plemenem
- trávíte většinu dne mimo domov a pes by zůstával dlouho sám – potřeba společnosti je vysoká
- hledáte klidného společníka pro seniory nebo psa do bytu
- nechcete investovat čas do denní mentální stimulace – bez ní může aussie vyvíjet nežádoucí chování
- máte doma kočku a nejste si jistí, jak by soužití zvládla – reakce aussieho na kočky bývá spíše neutrální
Zajímavosti o plemeni
Navzdory názvu má australský ovčák svůj oficiální původ ve Spojených státech amerických, což potvrzuje i standard FCI č. 342, kde je veden v skupině 1, sekci pasteveckých plemen (Sheepdogs). Jméno „australský" tak spíše odkazuje na historickou cestu předků plemene přes Austrálii, než na místo jeho skutečného vzniku.
Aussie patří mezi psy s velmi vysokou potřebou mentální stimulace a aktivity – nudu snáší špatně a bez dostatku úkolů si často hledá vlastní, ne vždy žádoucí zaměstnání. Zajímavé je i to, že u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k degenerativní myelopatii, což je jeden z důvodů, proč se u chovných jedinců provádí genetické testování.
Svým založením a nároky na výcvik i pohyb bývá australský ovčák často srovnáván s border kolií, se kterou sdílí i podobné pracovní kořeny v pasteveckém využití.
Zdraví Australského ovčáka
Australský ovčák se při dobré péči dožívá 12–15 let, což z něj řadí mezi plemena se slušnou životní perspektivou. Jako u každého plemene s dlouhou historií cíleného šlechtění na pracovní výkon se i u aussieho mohou objevit určité zdravotní predispozice, které stojí za pozornost při výběru štěněte i v průběhu jeho života.
Vzhledem k vysoké aktivitě a intenzivnímu nasazení, které toto plemeno typicky vyžaduje, se vyplatí věnovat pozornost stavu kloubů a pohybového aparátu, ideálně již od štěněčího věku vhodně dávkovanou zátěží. Pravidelné veterinární prohlídky, sledování zraku a včasné odhalení případných genetických zátěží pomocí dostupných testů patří k rozumné prevenci u odpovědných chovatelů.
Obecně platí, že pes v dobré kondici, s vyváženou stravou a přiměřenou psychickou i fyzickou stimulací má lepší předpoklady prožít zdravý a spokojený život. Konkrétní zdravotní predispozice, na které se u tohoto plemene zaměřit, jsou uvedeny v přehledu níže.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu, která patří mezi časté ortopedické vady australských ovčáků.
- k dysplazii loketního kloubu, přičemž podle dostupných dat je tato vada u australských ovčáků častější, než se dříve předpokládalo, a psi s ní mohou mít i vyšší riziko souběžné kyčelní dysplazie.
- k mutaci genu MDR1, která je spojena se zvýšenou citlivostí na ivermektin a některé další léčivé látky.
- k dědičnému šedému zákalu spojenému s mutací genu HSF4, který byl u australských ovčáků identifikován jako jedna z genetických příčin tohoto onemocnění.
- k anomálii oka kolií (CEA), vývojové vadě cévnatky a sítnice, kterou chovatelé australských ovčáků sledují od 80. let minulého století.
- k idiopatické epilepsii, přičemž studie na australských ovčácích popsala u postižených jedinců často středně těžký až těžký průběh onemocnění a souvislost s mutací genu ABCB1 (MDR1).
- k degenerativní myelopatii spojené s mutací genu SOD1, přičemž australský ovčák patří mezi plemena, u nichž byl tento klinický projev onemocnění popsán.
- k hemangiosarkomu, agresivnímu nádoru cévní tkáně, který je u australských ovčáků řazen mezi dědičně podmíněné typy rakoviny vyskytující se v této populaci relativně často.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Australského ovčáka
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je australský ovčák vhodný do bytu?
Ne, australský ovčák do bytu vhodný není. Jde o velmi aktivní plemeno s vysokou potřebou pohybu a mentální stimulace, které potřebuje zázemí s dostatkem prostoru, ideálně dům se zahradou.
Kolik se australský ovčák dožívá let?
Průměrné dožití australského ovčáka je 12–15 let.
Je australský ovčák vhodný k dětem?
Australský ovčák je k dětem spíše vhodný, jde o společenského psa s vysokou potřebou kontaktu s lidmi. Vzhledem k jeho vysoké aktivitě a pracovnímu založení je ale vhodné soužití s dětmi vždy vést pod dohledem a zajistit psovi dostatek pohybu a stimulace.
Zvládne australského ovčáka i začátečník?
Australský ovčák je spíše nevhodný pro začátečníky. I když je náročnost výcviku nízká díky jeho inteligenci a učenlivosti, vysoká potřeba aktivity a mentální stimulace klade na majitele značné nároky.
Kolik váží australský ovčák?
Pes váží 25–34 kg a měří v kohoutku 51–58 cm, fena je drobnější – 19–26 kg a 46–53 cm.
Líná australský ovčák hodně?
Ano, australský ovčák patří mezi plemena s vysokou mírou línání. Má dlouhou srst s podsadou, péče o ni je střední náročnosti, ale pravidelné vyčesávání je nutností, zejména v období prolínání.
Kolik pohybu australský ovčák potřebuje?
Australský ovčák má velmi vysokou úroveň aktivity a potřebuje denně dostatek náročného pohybu i psychické zátěže. Je to plemeno stvořené pro aktivní majitele, kterým dokáže být rovnocenným parťákem na výletech i ve sportovních aktivitách.
Je australský ovčák vhodný pro seniory?
Ne, pro seniory toto plemeno vhodné není. Jeho velmi vysoké nároky na pohyb a mentální stimulaci vyžadují energického a aktivního majitele, který mu dokáže poskytnout dostatek podnětů.
Jak se australský ovčák snáší s jinými zvířaty?
Se psy se australský ovčák snáší spíše dobře, ke kočkám je jeho vztah spíše neutrální a záleží na socializaci a konkrétní povaze jedince.
Je australský ovčák náročný na výcvik?
Náročnost výcviku je u australského ovčáka nízká, protože jde o velmi inteligentní a učenlivé plemeno, které se ochotně učí nové úkoly. Náročnější je spíše zajistit mu dostatek mentální stimulace, aby se nenudil a nehledal si zábavu sám.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 342 – Australian Shepherd – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj k predispozici – ashgi.org
- Zdroj k predispozici – vgl.ucdavis.edu
- Zdroj k predispozici – pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
