Publikováno 11. 9. 2026
Bulteriér (Bull Terrier) je střední plemeno pocházející z Velké Británie, nezaměnitelné svou vejčitou hlavou bez výrazného stopu a mohutnou stavbou těla. Patří do FCI skupiny 3 mezi bulteriéry, i když se svou povahou i temperamentem liší od klasických teriérů lovících havěť – je to spíše svérázný společník s vlastní hlavou. Vyznačuje se vysokou energií, potřebou mentální stimulace a silnou vazbou na rodinu, u které vyžaduje trvalou přítomnost a zapojení do dění.
Výcvik bulteriéra vyžaduje zkušenosti, důslednost a trpělivost – tvrdohlavost patří k jeho typickým rysům. Není proto ideální volbou pro začátečníky ani pro seniory, kteří hledají klidnějšího psa. Vztah k dětem i k jiným zvířatům závisí na výchově a socializaci, se psy i kočkami vychází nevyzpytatelně. Srst má krátkou a nenáročnou na údržbu, což ocení majitelé preferující jednoduchou péči, kompenzovat ale musí vysokou potřebu pohybu a aktivit.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Bulteriér?
Bulteriér (Bull Terrier) je střední plemeno teriérského typu z Velké Británie, patřící do FCI skupiny 3, sekce bull type terriers. Vyznačuje se typickou vejčitou hlavou, svalnatým tělem a krátkou srstí, která je na údržbu nenáročná. Jde o psa s vysokou úrovní energie a stejně vysokou potřebou mentální stimulace – nudí se špatně a rád hledá činnost, kterou by mohl rozvíjet.
Povahově je bulteriér temperamentní, houževnatý a silně vázaný na svou rodinu, se kterou chce být v úzkém kontaktu. Výcvik zvládá, ale vyžaduje trpělivého a důsledného vedení, proto se nehodí pro úplné začátečníky ani pro seniory hledající klidnějšího společníka.
Vhodný je pro aktivní domácnosti, které mu dokážou nabídnout dostatek pohybu i psychického vytížení. Vztah k dětem i k jiným zvířatům, včetně koček, závisí hodně na výchově a socializaci – v tomto ohledu se u něj nedá spoléhat na automatickou bezproblémovost.
Původ a historie Bulteriéra
Bulteriér vznikl ve Velké Británii v 19. století křížením bulldogů s různými teriéry, přičemž jeho předchůdcem byl takzvaný bull and terrier – pes šlechtěný pro krvavé sporty jako psí zápasy a štvaní na býky a medvědy. Po jejich zákazu se pozornost přesunula k tzv. pit fightingu, tedy zápasům psů mezi sebou v uzavřené aréně, kde se cenila odvaha, síla a odolnost proti bolesti.
Postupným šlechtěním, do kterého se zapojilo i křížení s bílým anglickým teriérem a pravděpodobně i dalmatinem (kterému má bulteriér údajně vděčit za elegantnější, delší tlamu a bílé zabarvení srsti), vznikl typ psa odlišný od původního hrubšího bull and terriera. Cílem bylo vyšlechtit psa, který by kombinoval bojovnost teriérů s odolností bulldogů, ale zároveň měl čistší a ušlechtilejší vzhled vhodný i pro předvádění na výstavách.
Charakteristická vejčitá hlava, kterou je bulteriér dodnes nezaměnitelný, se v chovu prosadila až postupně a stala se jedním z rozlišovacích znaků plemene oproti příbuzným typům, jako je stafordšírský bulteriér nebo americký stafordširský teriér. Vedle bílé varianty se později uznala i barevná linie, která se chovala paralelně a dodnes tvoří druhou rozpoznávanou barevnou skupinu plemene.
Standard plemene byl ustanoven ve Velké Británii a mezinárodně jej převzala FCI, která bulteriéra zařadila do třetí skupiny mezi teriéry bulího typu.
Vzhled a velikost
Bulteriér patří mezi středně velká plemena a jeho tělesná stavba je stavěná na sílu a atletický pohyb – odpovídá tomu i vysoká úroveň aktivity, kterou plemeno vyžaduje. Srst má krátkou, hladkou a přiléhavou, což znamená minimální nároky na úpravu, ale i menší ochranu proti chladu.
Přesné rozměry, poměry hlavy, postavení uší, tvar očí či nasazení ocasu stanovuje oficiální standard FCI č. 11 vedený pod hlavičkou Bull Terrier – zájemcům o přesná čísla a proporce doporučujeme nahlédnout přímo do tohoto dokumentu, protože zde uvádíme jen ověřené a obecně platné charakteristiky. Barevné varianty srsti popisujeme samostatně v části věnované zbarvení.
Rozdíly mezi psem a fenou co do výšky či hmotnosti standard sice rozlišuje, konkrétní hodnoty však v tomto přehledu neuvádíme, aby nedošlo ke zkresl
Barvy Bulteriéra
Standard FCI pro toto plemeno rozlišuje dvě základní barevné variety – bílou a barevnou, přičemž konkrétní výčet odstínů a povolených znaků není součástí zde uvedených podkladů, a proto jej Chrápátko neuvádí, aby nedošlo ke zkreslení oproti aktuálnímu znění standardu.
Povaha Bulteriéra
Bulteriér je energický, sebevědomý pes s vysokou potřebou kontaktu s člověkem – k rodině se váže silně a společnost majitele pro něj představuje zásadní součást pohody. Kombinace vysoké aktivity a silné povahy z něj dělá psa, který potřebuje jasné vedení, jinak si prosazuje vlastní hlavu.
Inteligence bulteriéra je nesporná, ale projevuje se spíše samostatným uvažováním než snahou bezmyšlenkovitě plnit příkazy. To se odráží i ve výcviku, který bývá náročnější – pes rychle chápe, co se od něj chce, ale rozhoduje se, zda se mu to vyplatí. Vyžaduje trpělivého majitele, který dokáže motivovat a zároveň působit důsledně, bez zbytečného tlaku.
Typický je vysoký temperament a potřeba mentální i pohybové zátěže – nevytížený bulteriér si zábavu najde sám, často způsobem, který majiteli nevyhovuje (destruktivní chování, hrabání, přehnaná aktivita v bytě). Štěkání bývá střední, takže neupozorňuje na okolí zbytečně často, ale k cizím podnětům se staví ostražitě a dokáže dům i pozemek přirozeně hlídat, aniž by šlo o vyhraněně strážní plemeno.
Ve vztahu k ostatním psům je povaha bulteriéra proměnlivá – s některými jedinci vychází bez problémů, k jiným může být, zejména stejnopohlavním, nekompromisní. Ke kočkám a menším zvířatům bývá spíše nedůvěřivý. K dětem se staví neutrálně; soužití funguje, pokud je nastaveno s respektem k pravidlům a bez podceňování síly a temperamentu psa.
Shrnutí typických rysů
- Silná vazba na majitele a vysoká potřeba blízkosti
- Samostatné uvažování, tendence k tvrdohlavosti
- Vysoká energie a potřeba mentální stimulace
- Přirozená ostražitost bez zbytečného štěkání
- Proměnlivý vztah k ostatním psům, opatrnost u koček
Bulteriér a děti
Vztah bulteriéra k dětem je v databázi hodnocen jako neutrální – tedy ani vyloženě doporučený, ani nevhodný. Rozhodující je zde spíš charakter psa, výchova a nastavení pravidel v domácnosti než plemenná předurčenost. Bulteriér je silný, temperamentní a houževnatý pes s výraznou potřebou pohybu a mentální stimulace, což se promítá i do jeho projevu v kontaktu s dětmi – bývá živý, hravý a snadno se nechá strhnout k intenzivnějším aktivitám.
Právě kombinace vysoké energie a fyzické síly je důvod, proč by soužití s dětmi mělo být vždy pod dohledem dospělého. Bulteriér nepatří mezi plemena vhodná pro začátečníky ani pro méně zkušené majitele, a to platí dvojnásob v domácnosti s malými dětmi – důsledná výchova a jasně vedený výcvik jsou zde nezbytné, protože pes s nedostatečně nasměrovanou energií a nedostatečnou stimulací může být obtížně zvladatelný.
Socializace a výchova
Klíčovou roli hraje včasná a důkladná socializace štěněte na dětský hlas, pohyb a nepředvídatelné chování, na které bulteriér, stejně jako jiná silná plemena, musí být postupně a trpělivě zvykán. Vzhledem k vysoké náročnosti výcviku je vhodné se socializaci a základní poslušnosti věnovat systematicky od útlého věku, ideálně s pomocí zkušeného kynologa.
- Dohled dospělého při každém kontaktu psa s dětmi, zejména v prvních letech soužití.
- Naučit děti základním pravidlům chování ke psovi – respekt k jeho odpočinku a prostoru.
- Zajistit psovi dostatek pohybu a mentální zátěže, aby energii nevybíjel nevhodným způsobem.
- Postupná a důsledná socializace štěněte na běžné situace v rodině s dětmi.
Vhodnost soužití bulteriéra s dětmi tak závisí především na tom, zda je majitel ochoten investovat čas do výchovy a výcviku a zda dokáže psovi zajistit dostatek fyzického i psychického vyžití.
Bulteriér a další psi a domácí zvířata
Ve vztahu k jiným psům je bulteriér nevyzpytatelný a jeho reakce se výrazně liší podle konkrétního jedince i výchovy – rozhodně nejde o plemeno, u kterého by bylo možné automaticky počítat s bezproblémovým soužitím ve vícepsí domácnosti nebo s klidnou tolerancí vůči cizím psům na procházce. Toto plemeno bylo historicky šlechtěno pro souboje se psy a jinou zvěří, což se v jeho povaze promítá do vyšší bojovnosti a nižšího prahu pro konflikt, pokud se dostane do napjaté situace.
Ke kočkám a drobným zvířatům bývá bulteriér spíše nevhodný. Silně vyvinutý lovecký instinkt může vést k tomu, že drobná zvířata vnímá jako potenciální kořist, nikoli jako členy domácnosti. Soužití s kočkou je tak vždy nejisté a záleží na konkrétní kombinaci povah, případně na tom, zda pes vyrůstal s kočkou od malého věku.
Co z toho vyplývá pro chovatele
- Setkávání s cizími psy je vhodné vždy důsledně kontrolovat a nespoléhat na to, že se situace „vyřeší sama".
- Drobní savci, hlodavci nebo ptáci by neměli být bulteriérovi vystaveni bez dohledu.
- Případné soužití s kočkou je třeba budovat postupně a opatrně, ideálně od štěněčího věku.
- Socializace a důsledný výcvik od raného věku výrazně snižují riziko konfliktních situací.
Je Bulteriér vhodný do bytu?
Do bytu se bulteriér hodí spíše podmíněně – záleží hlavně na tom, kolik pohybu a mentální zátěže je majitel schopen denně zajistit. Jde o plemeno s vysokou úrovní aktivity a stejně vysokou potřebou psychické stimulace, takže byt sám o sobě není problém, pokud ho doplňuje dostatek venkovního vyžití.
Klíčové je zejména toto:
- Prostor: bulteriér nepotřebuje nutně velký dům se zahradou, ale bez pravidelných delších vycházek a aktivního programu se v malém bytě rychle nudí.
- Klid v domácnosti: plemeno má vysokou potřebu společnosti a špatně snáší dlouhodobou samotu, což je v bytovém prostředí, kde je člověk přes den mimo dům, potřeba zohlednit.
- Pohyb: vzhledem k vysoké aktivitě a potřebě mentální stimulace je nutné počítat s náročnějším denním režimem – pouhé krátké vycházky kolem domu nestačí.
- Štěkavost: projevuje se na střední úrovni, což v panelovém domě s tenčími stěnami může být relevantní z hlediska sousedů.
V praxi tedy bulteriér zvládne bytové bydlení dobře tam, kde majitel dokáže nabídnout dostatek pohybu a péče o psychiku psa – bez toho hrozí neklid a problémové chování.
Kolik pohybu potřebuje?
Bulteriér patří mezi psy s vysokou úrovní aktivity, takže potřebuje dostatek pohybu rozloženého do více vycházek denně, ideálně doplněných o volný pohyb bez vodítka v bezpečném prostředí. Nestačí mu krátká procházka za rohem – jde o silného, energického psa, který svalovou hmotu i temperament potřebuje pravidelně vybíjet.
Stejně důležitá jako fyzická zátěž je u tohoto plemene mentální stimulace. Bulteriér je inteligentní a zvídavý, a pokud nemá dostatek podnětů, snadno si najde vlastní – často nežádoucí – způsob zábavy. Vhodné jsou:
- hledací hry a čichové aktivity, které zapojí čich a mozek
- výcvik poslušnosti a nácvik nových povelů
- hračky na procvičování inteligence (např. dávkovače pamlsků)
- tažné sporty nebo agility pro fyzicky zdatné jedince
Vzhledem k vysoké náročnosti na výcvik se vyplatí kombinovat pohyb s cíleným tréninkem – bulteriér reaguje dobře na jasná pravidla a důslednost, což zároveň pomáhá zvládat jeho silnou vůli.
Krátká srst a stavba hlavy u bulteriéra neznamenají problémy s dýcháním jako u brachycefalických plemen, přesto je vhodné v horkých letních dnech přizpůsobit intenzitu a délku pohybu počasí a zajistit psovi dostatek stínu a vody.
Výcvik a výchova
Výcvik bulteriéra vyžaduje zkušenějšího majitele, který zvládne důsledně a trpělivě vést silného a paličatého psa s vlastní hlavou. Bulteriér patří mezi plemena, u kterých se náročnost výcviku pohybuje na vysoké úrovni – nejde o poslušnost bez odporu, ale o dlouhodobou spolupráci založenou na vzájemné důvěře.
Tohoto teriéra motivuje především hra, pohyb a možnost něco aktivně dělat – nudná opakovaná cvičení ho rychle omrzí a projeví se to ztrátou zájmu i tvrdohlavostí. Nejlépe funguje pozitivní vedení s výraznou pochvalou, pamlsky nebo oblíbenou hračkou jako odměnou. Tresty a tvrdý přístup jsou u tohoto plemene kontraproduktivní – bulteriér na ně reaguje spíše umíněností než ochotou spolupracovat.
Jak výcvik vést
- Krátké, intenzivní tréninkové bloky – lépe několik pětiminutovek denně než jedna dlouhá lekce.
- Jasná a konzistentní pravidla, na kterých se shodnou všichni členové domácnosti.
- Dostatek mentální zátěže formou hledacích her, aportu nebo jednoduchých úkolů, protože nudící se pes hledá zábavu sám a často nevhodně.
- Trpělivost a klid – bulteriér testuje hranice a je potřeba je udržet bez zbytečného napětí.
Socializace by měla začít co nejdříve po příchodu štěněte do domácnosti. Vzhledem k tomu, že se bulteriér ke svým psím i kočičím společníkům staví spíše neutrálně až rezervovaně, je vhodné ho postupně a citlivě seznamovat s dalšími zvířaty i lidmi, aby si zafixoval klidné reakce. Díky vysoké potřebě lidské společnosti se dobře učí v rámci běžných rodinných situací, kde je pravidelně zapojován do dění a nezůstává dlouho osamocen.
Péče o srst a hygienu
Krátká a hladká srst bulteriéra vyžaduje minimální péči – stačí ji jednou týdně přejet gumovým kartáčem nebo rukavicí, čímž se odstraní uvolněné chlupy a srst zůstane lesklá. Line se v rozsahu, který lze zvládnout pravidelným kartáčováním, výraznější je to obvykle na jaře a na podzim.
Koupání stačí jen příležitostně, podle skutečné potřeby – časté koupání by mohlo narušit přirozenou ochrannou vrstvu kůže. Vzhledem k pevné, nezvrásněné kůži bez záhybů odpadá nutnost speciální péče o kožní řasy, jako je tomu u některých jiných plemen.
Uši, oči, zuby a drápy
Uši je vhodné pravidelně kontrolovat a v případě potřeby čistit, aby se předešlo hromadění mazu a nečistot. Oči by měly zůstat čisté bez výtoku – jejich pravidelná kontrola je namístě i proto, že se u plemene může vyskytovat zvýšená predispozice k dědičným očním vadám, včetně luxace čočky. Zuby je dobré čistit v rámci prevence zubního kamene, drápy pak stříhat průběžně, aby nepřerůstaly a nezpůsobovaly nepohodlí při chůzi.
Krmení
Vzhledem k vysoké úrovni aktivity potřebuje bulteriér kvalitní kompletní krmivo, které svým složením odpovídá energetickému výdeji – u dospělého jedince tedy krmivo pro střední, svalnatá a pohybově vytížená plemena. Volba by měla vždy reflektovat věk, velikost a míru pohybu konkrétního psa, nikoliv obecné doporučení na obalu.
Přizpůsobení životní fázi
Štěně a mladý jedinec ve fázi růstu vyžaduje jiný poměr živin než dospělý pes, proto je vhodné postupně přecházet mezi krmivy určenými pro danou věkovou kategorii. U bulteriéra, který je fyzicky velmi aktivní, je důležité sledovat i to, zda krmivo pokrývá zvýšenou potřebu energie při náročnějším výcviku nebo intenzivnějším pohybu.
Kontrola tělesné kondice
Pravidelné hodnocení tělesné kondice je u tohoto plemene na místě – svalnatá stavba těla může zakrývat počínající nadváhu, kterou je snazší odhalit pohmatem na žebrech než pouhým pohledem. Pokud se aktivita psa dočasně sníží (například po zranění nebo ve stárnutí), je vhodné množství krmiva odpovídajícím způsobem upravit, aby se předešlo přibírání na váze.
- Krmivo volit podle věku, velikosti a aktuální míry pohybu.
- Pravidelně kontrolovat tělesnou kondici pohmatem, ne jen vizuálně.
- Množství stravy upravovat při změně aktivity nebo zdravotního stavu.
- Zajistit stálý přístup k čerstvé vodě, zejména při vyšší fyzické zátěži.
Jak dlouho Bulteriér žije?
Bulteriér se v průměru dožívá 12–13 let, což odpovídá běžnému rozpětí u středně velkých plemen. Konkrétní délka života se ale u každého jedince odvíjí od kombinace genetických předpokladů, kvality péče a životního stylu, který mu majitel nastaví.
Co délku života ovlivňuje
- Genetika: Původ po zdravých rodičích s prověřenou zátěžovou historií snižuje riziko dědičně podmíněných potíží a dává předpoklad k dosažení horní hranice očekávaného věku.
- Tělesná kondice: Bulteriér je svalnatý a fyzicky zdatný pes, u kterého je důležité udržovat optimální hmotnost – nadváha zbytečně zatěžuje klouby i srdce.
- Pohyb: Vzhledem k vysoké úrovni aktivity potřebuje pravidelný a dostatečně náročný pohyb, který podporuje kardiovaskulární zdraví i psychickou pohodu.
- Prevence: Pravidelné veterinární prohlídky, očkování a včasné odhalení případných zdravotních odchylek patří k základům, které mohou dlouhodobě prodloužit kvalitní život psa.
- Výživa: Vyvážená strava odpovídající věku, aktivitě a zdravotnímu stavu psa přispívá k udržení správné hmotnosti a celkové vitality.
- Zdravotní predispozice: U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým dědičným onemocněním, například k poruchám souvisejícím s luxací čočky. Informovaný chovatel by proto měl u rodičů štěněte dbát na odpovídající genetická vyšetření.
Pro koho je Bulteriér vhodný?
Bulteriér je vhodný především pro majitele s předchozí zkušeností s teriéry či jinými silnými plemeny, kteří mu dokážou nabídnout jasné vedení, dostatek pohybu a pravidelnou mentální zátěž. Bez aktivního zapojení do rodinného života a bez důsledné výchovy se z něj snadno stane problémový pes.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro zkušené majitele psů, kteří již zvládli výcvik náročnějšího nebo silnějšího plemene.
- Pro aktivní lidi či rodiny, kteří mu denně zajistí dostatek pohybu i psychického vyžití.
- Pro domácnosti, kde bude bulteriér skutečně součástí dění – potřebuje intenzivní kontakt s lidmi a nesnáší dlouhodobou izolaci.
- Pro majitele ochotné investovat čas do konzistentní a trpělivé výchovy od štěněčího věku.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky bez zkušenosti s výchovou psa – vysoká náročnost výcviku vyžaduje pevnou ruku a znalosti.
- Pro seniory nebo lidi hledající klidného, nenáročného společníka na méně aktivní život.
- Pro domácnosti s kočkami, se kterými bulteriér obvykle dobře nevychází.
- Pro majitele, kteří psa nechávají bez povšimnutí – u plemene s vysokou potřebou společnosti to vede k frustraci a nežádoucímu chování.
Zajímavosti o plemeni
Bulteriér má nezaměnitelnou vejčitou hlavu bez výrazného stopu (přechodu mezi čenichem a čelem), díky které je na první pohled odlišitelný od většiny ostatních plemen – tento tvar hlavy je jedním z klíčových znaků, na které standard FCI č. 11 klade důraz.
Plemeno bylo zařazeno do FCI skupiny 3 mezi bullterriérské teriéry (sekce Bull type Terriers) a jeho původ je spjatý s Velkou Británií.
U bulteriérů se testuje geneticky podmíněná primární luxace čočky, na kterou existuje DNA test – to naznačuje, že se jedná o predispozici, kterou chovatelé u plemene sledují a snaží se jí předcházet cíleným výběrem chovných jedinců.
Zdraví Bulteriéra
Bulteriér patří mezi plemena s poměrně dobrou celkovou konstitucí a dožívá se v průměru 12–13 let. Krátká srst nevyžaduje náročnou péči, zdravotní pozornost je ale potřeba věnovat spíše specifickým genetickým predispozicím, které se u plemene sledují už řadu desetiletí. Patří sem zejména stav očí, sluchu a v neposlední řadě i psychická pohoda, protože bulteriér má vysokou potřebu mentální stimulace a špatně snáší dlouhodobou nudu nebo izolaci. Pravidelné veterinární prohlídky a informovanost o chovu rodičů štěněte jsou proto na místě.
Oči
U bulteriéra se popisuje zvýšená predispozice k primární luxaci čočky – dědičné oční vadě, při níž se čočka uvolňuje z jejího přirozeného uložení. Existuje genetický test, který umožňuje ověřit, zda konkrétní jedinec nese rizikovou mutaci, a odpovědní chovatelé by jej u chovných psů měli využívat.
Sluch
Zejména u jedinců s převažující bílou srstí se u plemene může vyskytovat vyšší riziko vrozené hluchoty. U štěňat s výrazně bílým zbarvením je proto vhodné sluch cíleně ověřit, ideálně objektivním vyšetřením.
Chování a psychická pohoda
Bulteriér je energický a inteligentní pes s vysokými nároky na mentální vytížení. Pokud tyto potřeby nejsou dlouhodobě naplněny, může se u plemene projevit sklon ke stereotypnímu či kompulzivnímu chování, jako je opakované honění vlastního ocasu. Dostatek smysluplné aktivity a pravidelný výcvik proto nejsou jen otázkou spokojenosti psa, ale i prevence.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Vyžádat si informace o genetickém testu na primární luxaci čočky u rodičů štěněte.
- U štěňat s výrazně bílou srstí ověřit stav sluchu.
- Zajímat se o povahu a temperament rodičů, případně o jejich zapojení do výcviku nebo aktivit.
- Vybírat chovatele, kteří poskytují štěňatům dostatek podnětů a socializace už od útlého věku.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k primární luxaci čočky (PLL), dědičné oční vadě způsobené oslabením závěsného aparátu čočky.
- k dědičné nefritidě (hereditary nephritis), geneticky podmíněnému onemocnění ledvin s autozomálně dominantní dědičností.
- k polycystickému onemocnění ledvin (PKD).
- ke vrozené hluchotě, přičemž vyšší výskyt je popisován u bíle zbarvených jedinců.
- ke kompulzivnímu honění vlastního ocasu (tail chasing), které je řazeno mezi kompulzivní poruchy chování.
- k srdečním vadám, jako je dysplazie mitrální chlopně.
- k luxaci pately (vykloubení čéšky).
- ke kožním alergiím a atopické dermatitidě.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Bulteriéra
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je bulteriér vhodný pro začátečníky?
Spíše ne – bulteriér vyžaduje náročný výcvik a zkušeného vedoucího, který zvládne jeho silnou povahu a vysokou potřebu mentální stimulace. Bez důsledného vedení může být obtížně zvladatelný.
Jak dlouho se bulteriér dožívá?
Průměrné dožití bulteriéra je 12–13 let. Jde o typickou délku života pro plemeno jeho velikosti.
Snáší se bulteriér s kočkami a jinými zvířaty?
Soužití s kočkami je spíše problematické, u ostatních psů je vztah neutrální a závisí na socializaci od štěněte. Vzhledem k jeho teriérskému původu je vhodné seznamování s jinými zvířaty nepodceňovat.
Je bulteriér vhodný k dětem?
Vztah k dětem je neutrální – vše závisí na výchově psa i na tom, jak se děti naučí se psem zacházet. Vzhledem k silné povaze plemene je vhodný dohled dospělého při každém kontaktu.
Proč má bulteriér tak specifický tvar hlavy?
Vejčitá, mírně klenutá hlava bez výrazného stopu je jedním z hlavních znaků standardu FCI č. 11 a odlišuje bulteriéra od jiných teriérů. Tento tvar hlavy je považován za typický rys plemene.
Kolik pohybu bulteriér denně potřebuje?
Bulteriér má vysokou úroveň aktivity a potřebuje pravidelný, dostatečně dlouhý pohyb i psychické vyžití. Nedostatek stimulace se u něj může projevit neklidem nebo nežádoucím chováním.
Je péče o srst bulteriéra náročná?
Ne, péče o krátkou srst bulteriéra je nenáročná, stačí pravidelné kartáčování. Míra línání je střední, takže je potřeba počítat s občasným úklidem chlupů.
Má bulteriér nějaké typické zdravotní predispozice?
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k luxaci čočky, na kterou existuje genetický test (podle zdroje UC Davis). Konkrétní zdravotní stav je vždy třeba konzultovat s veterinářem.
Je bulteriér vhodný do bytu?
Vhodnost do bytu je u tohoto plemene neutrální – klíčové je zajistit dostatek pohybu a mentální stimulace bez ohledu na velikost bydlení. Sám o sobě prostor bytu neomezuje, pokud majitel dodrží jeho vysoké nároky na aktivitu.
Štěká bulteriér hodně?
Štěkavost bulteriéra je hodnocena jako střední, nejde tedy o extrémně hlučné plemeno. Míra štěkání se ale u jedinců může lišit podle výchovy a míry stimulace.
Je bulteriér vhodný pro seniory?
Spíše ne – vysoká potřeba aktivity, mentální stimulace a náročný výcvik kladou na majitele fyzické i časové nároky, které pro seniory nemusí být snadno zvladatelné.
Jaký je rozdíl mezi bulteriérem a stafordšírským bulteriérem?
Jde o odlišná plemena – bulteriér je zařazen pod FCI standard č. 11, zatímco stafordšírský bulteriér má vlastní standard a liší se stavbou hlavy i celkovým vzhledem. Obě plemena patří mezi bull type teriéry, ale nejde o totéž.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 11 – Bull Terrier – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
- Odborný zdroj – vgl.ucdavis.edu
- Odborný zdroj – pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
- Odborný zdroj – ncbi.nlm.nih.gov
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.