Publikováno 31. 8. 2026
Americká akita (American Akita) je střední plemeno pocházející z Japonska, zařazené do FCI skupiny 5 mezi špice a plemena primitivního typu (sekce Asian Spitz and related breeds, standard č. 344). Nezaměnitelná je díky husté dvouvrstvé srsti střední délky a klidnému, sebevědomému projevu – patří mezi psy s nízkou štěkavostí, přesto vyžaduje důslednou výchovu.
Povahově jde o psa nezávislého, ostražitého vůči cizím lidem a se sklonem k dominanci vůči jiným psům, proto se americká akita spíše nehodí do domácnosti s dalšími zvířaty. Je vhodná spíše pro zkušenější majitele, kteří jí dokážou nabídnout důsledné vedení a pravidelný pohyb – ocení aktivní přístup, i když její nároky na pohybovou aktivitu jsou střední. Ke svým lidem se váže silně a stává se společenským psem, který drží při rodině, ale výcvik u tohoto plemene vyžaduje trpělivost a zkušenost.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaká je Americká akita?
Americká akita (American Akita) je střední plemeno pocházející z Japonska, řazené do FCI skupiny 5 mezi špice a plemena primitivního typu. Jde o statného psa s dvouvrstvou hustou srstí střední délky, klidným temperamentem a nízkou štěkavostí – navenek působí spíše rezervovaně a k cizím lidem i jiným zvířatům se staví s odstupem.
Povahově je to pes s vlastní hlavou, silnou vazbou na svého člověka a vysokými nároky na důsledný výcvik, proto se nehodí pro první pes v životě. Aktivitu potřebuje střední, stejně jako mentální stimulaci, ale ocení majitele, který jí dokáže nabídnout jasná pravidla a pravidelný program.
Pro koho se americká akita hodí
- Pro zkušené majitele ochotné investovat do důsledného výcviku a socializace.
- Pro aktivní domácnosti, které zvládnou pravidelnou péči o hustou srst s výrazným sezónním línáním.
- Méně vhodná do domácností s jinými psy či kočkami a k nezkušeným prvomajitelům.
Původ a historie
Americká akita se vyvinula z japonské akity inu, mohutného špicovitého psa chovaného v horských oblastech Japonska k lovu velké zvěře a později i jako strážce. Rozdělení na dvě samostatné linie – japonskou a americkou – souvisí s obdobím po druhé světové válce, kdy se do Spojených států dostali psi japonského původu prostřednictvím amerických vojáků vracejících se z Japonska. Tito jedinci se v Japonsku lišili od dobového ideálu akity inu: byli statnější, měli širší škálu barev srsti včetně masky připomínající německou dogu nebo bernardýna, což bylo výsledkem dřívějšího křížení s evropskými plemeny během poválečné obnovy japonského chovu.
V Severní Americe se tento typ dále šlechtil nezávisle na Japonsku a postupně se ustálil jako svébytná populace s vlastním fenotypem – objemnější kostrou, širší hlavou a povolenou paletou barev, kterou japonský standard neuznává. Zatímco v Japonsku zůstala akita inu chráněna jako národní kulturní památka s přísně vymezeným standardem, americká větev se vyvíjela směrem k robustnějšímu, výstavně orientovanému typu.
Rozdíly mezi oběma liniemi se postupem let natolik prohloubily, že je mezinárodní kynologické organizace nakonec začaly uznávat jako dvě samostatná plemena – japonskou akitu inu a americkou akitu. Americká akita tak dnes představuje novodobou, v USA zformovanou variantu původního japonského plemene, odvozenou od stejných kořenů, ale s odlišnou chovatelskou historií a exteriérem.
Vzhled a velikost
Americká akita patří mezi středně velká plemena – přesné rozměry výšky a hmotnosti standard FCI č. 344 stanovuje, konkrétní čísla zde ale neuvádíme, protože se mezi jednotlivými chovatelskými zdroji liší. Jde o statného psa s objemnou, dobře osvalenou stavbou těla, která je typická pro špicovité asijské plemeno.
Srst je dvouvrstvá a hustá, střední délky – podsada je hustá a izolační, krycí srst hrubší a přiléhavější. Díky této struktuře psa dobře chrání před chladem, ale zároveň s sebou nese výraznější sezónní línání, na které je potřeba počítat při péči o domácnost i pravidelném vyčesávání.
Barevné varianty srsti a jejich standardizované odstíny popisujeme podrobně v samostatné sekci věnované barvám plemene.
Ve stavbě těla bývá u tohoto plemene patrný určitý pohlavní dimorfismus – psi působí mohutněji a robustněji, feny mají jemnější a lehčí linie, což odpovídá běžnému rozdílu mezi pohlavími u špiců podobného typu. Detailní rozměrové rozdíly mezi psem a fenou standard sice zmiňuje, avšak bez přesných číselných údajů je zde neuvádíme, aby nedošlo ke zkreslení.
Barvy Americké akity
Konkrétní výčet standardem uznaných barev a kresebných znaků americké akity není v podkladech k dispozici, a proto jej zde neuvádíme – zájemcům o chov doporučujeme ověřit aktuální znění u FCI nebo příslušného chovatelského klubu.
Povaha Americké akity
Americká akita je psychicky vyrovnaná, ale vnitřně silně samostatná – ke svému majiteli i rodině bývá oddaná a věrná, zatímco k cizím lidem a novým podnětům přistupuje s rezervou a chladným odstupem. Tato kombinace vazby na „svého člověka" a nezávislého uvažování z ní dělá psa, který potřebuje jasné vedení, ale nikdy ne hrubou dominanci – na tu reaguje spíš uzavřením se a tvrdohlavostí.
Jde o inteligentní plemeno, které si rychle spojí příčinu s následkem a umí si samo vyhodnotit, zda se mu daná činnost vyplatí. Právě proto bývá výcvik náročnější než u plemen orientovaných na neustálé potěšení majitele – akita potřebuje motivaci, důslednost a trpělivost, mechanické opakování povelů ji nudí a rychle přestává spolupracovat.
Energie je u tohoto plemene spíše vyrovnaná než výbušná – nejde o psa, který by potřeboval hodiny běhání, ale klidové období střídá s obdobími soustředěné aktivity, kdy ocení procházky, hru nebo práci s čichem. Nuda a nedostatek podnětů se u ní projevuje spíše apatií nebo naopak paličatostí než destruktivním neklidem.
Ke štěkání se americká akita uchyluje jen zřídka, o to výraznější je ale její přirozená ostražitost. Cizí osoby i neznámé situace pozorně sleduje a k domovu i rodině se chová přirozeně ochranitelsky, aniž by to musela hlasitě dávat najevo – projevuje se to spíš klidným, ale nepřehlédnutelným dohledem nad děním kolem sebe.
Vztah k ostatním psům a zejména ke kočkám bývá problematický, protože v plemeni přetrvává silný lovecký a teritoriální instinkt – setkání s cizími zvířaty je proto potřeba řídit obezřetně a od štěněte je vhodná důsledná socializace. Se svou rodinou včetně dětí se naopak dokáže sžít velmi pevně, i když jde spíš o klidného společníka než hravého parťáka na neustálé dovádění.
Americká akita a děti
Vztah k dětem u tohoto plemene nelze paušalizovat na „ano" nebo „ne" – rozhoduje kombinace vrozeného temperamentu, výchovy a míry dohledu, který rodina zajistí. Americká akita je vůči rodině obvykle klidná a oddaná, k cizím lidem i neznámým podnětům se ale staví spíše rezervovaně a nevyhledává bouřlivý kontakt. Tento základní rys je potřeba brát v úvahu už při plánování soužití s dětmi, zejména pokud jde o návštěvy kamarádů nebo hlučné hry v domácnosti.
Co ovlivňuje soužití s dětmi
Klíčovou roli hraje včasná a důsledná socializace štěněte – seznámení s dětským hlasem, pohybem i nečekanými situacemi by mělo probíhat postupně a bez nátlaku. Vzhledem k tomu, že náročnost výcviku je u tohoto plemene vysoká, je vhodné počítat s tím, že základy poslušnosti a zvládání impulzů zaberou více času a trpělivosti než u snadněji vedených plemen. Dobře zvládnutý výcvik pak přímo ovlivňuje i to, jak pes reaguje na typické dětské chování – tahání za srst, náhlé pohyby nebo hlasité projevy.
- Dohled dospělého při každém kontaktu psa s malými dětmi je nezbytný, a to i u psa s vyrovnanou povahou.
- Děti by měly být vedeny k respektu vůči psímu prostoru – zejména během krmení či odpočinku.
- Vzhledem k silné stavbě těla je vhodné naučit dítě i psa vzájemné komunikaci beze strachu a bez rizika neúmyslného poranění.
- Pozitivní zkušenosti z raného věku štěněte usnadňují klidné soužití v dospělosti.
Rodiny se staršími dětmi, které respektují pravidla nastavená pro chod domácnosti, obvykle nacházejí v tomto plemeni stabilního a nekonfliktního společníka. U rodin s malými dětmi nebo bez předchozí zkušenosti s vodicími plemeny je však potřeba důkladně zvážit, zda dokážou zajistit důslednou výchovu a trvalý dohled, který soužití s tímto plemenem vyžaduje.
Americká akita a další psi a domácí zvířata
Soužití s jinými psy ani s kočkami není u tohoto plemene samozřejmostí a majitel by s tím měl počítat už při plánování chovu domácnosti. Americká akita byla původně šlechtěna jako silný, samostatně jednající pes vhodný k lovu a hlídání, což se odráží v jejím vztahu k jiným zvířatům dodnes.
Vztah k ostatním psům
Vůči jiným psům bývá spíše rezervovaná až konfliktní, zejména vůči jedincům stejného pohlaví. Nejde o plemeno, které by samo vyhledávalo kontakt na psím hřišti nebo si bez problémů zvykalo na nového psa v domácnosti – setkání je třeba pečlivě řídit a socializaci věnovat dlouhodobou pozornost od štěněcího věku.
Vztah ke kočkám a drobným zvířatům
Podobně opatrně je třeba přistupovat i ke kočkám a dalším drobným zvířatům v domácnosti. Silný lovecký pud, který je pro toto plemeno typický, znamená, že rychlý pohyb malého zvířete může snadno vyvolat honicí reakci. Bezpečné soužití je realistické spíše tehdy, pokud pes vyrůstá s daným zvířetem od štěněte, i tak je ale vhodné vztah dlouhodobě sledovat a nespoléhat na to, že se situace časem sama zlepší.
- Setkávání s cizími psy je vhodné vždy kontrolovat a nenechávat na náhodě.
- Drobná zvířata a kočky by neměly zůstávat s akitou bez dozoru, zejména v prvních letech soužití.
- Rané a soustavné seznamování se sourozenci či jinými domácími zvířaty snižuje riziko konfliktů, zcela je ale nevylučuje.
Je Americká akita vhodná do bytu?
Americká akita může v bytě žít, ale jen za předpokladu, že jí majitel zajistí dostatek pravidelného pohybu venku a dostatečně prostorné zázemí uvnitř – jde totiž o statného psa se střední potřebou aktivity, který si i v bytě potřebuje najít místo, kde odpočívá v klidu, bez zbytečného rušení.
Klíčovým faktorem je vyvážení denního režimu: nižší štěkavost dělá z americké akity nehlučného spolubydlícího, který nebude obtěžovat sousedy štěkotem, ale to neznamená, že jí stačí jen prostor k ležení. Potřebuje delší venkovní vycházky, při kterých se fyzicky vyžije, jinak může svou energii projevovat neklidem nebo destruktivním chováním v bytě.
Na co myslet při chovu v bytě
- Zajistit dostatečně dlouhé a pravidelné venčení, ideálně s možností volného pohybu v bezpečném prostředí.
- Počítat s vyšším línáním – hustá dvouvrstvá srst vyžaduje častější úklid domácnosti, zejména v období sezónního línání.
- Vytvořit psovi klidové místo, kam se může stáhnout, protože jde o plemeno se střední potřebou společnosti, které ocení vlastní prostor.
- Počítat s tím, že vzhledem k nízké snášenlivosti s jinými psy je potřeba promyslet, kdy a kde bude pes venčen, pokud v okolí bytu žijí další psi.
Byt v panelovém domě tedy americké akitě nevadí sám o sobě – rozhodující je spíše to, zda majitel dokáže pravidelně naplnit její pohybové potřeby a zároveň respektovat, že jde o psa, který potřebuje jasně vedený režim a dostatek prostoru k odpočinku.
Kolik pohybu potřebuje?
Americká akita vystačí s běžnou denní procházkou v kombinaci s kratší volnější aktivitou – jde o plemeno se středními nároky na pohyb, které ovšem ocení pravidelnost a rozmanitost spíše než extrémní vytížení. Pro majitele s aktivnějším životním stylem je dobrým společníkem, sama od sebe si ale o dlouhé kilometry neříká.
Vhodné aktivity
Vzhledem k silné, kompaktní stavbě těla jí prospívají aktivity, které zatěžují svaly a klouby postupně a bez zbytečných nárazů.
- Delší procházky v terénu, ideálně s možností volného pohybu v bezpečném prostoru
- Klidnější formy tahových sportů nebo canicrossu pro fyzicky zdatné jedince
- Poslušnostní a stopové aktivity, které kombinují pohyb s prací nosem
- Krátké běhy či jogging v mírném tempu, spíše doplňkově než jako hlavní náplň
Mentální stimulace
Kromě fyzického pohybu potřebuje americká akita i přiměřenou dávku duševního zaměstnání – středně náročné rozhodovací úkoly, hledání pamlsků nebo výcvikové prvky pomáhají vybít energii i bez nutnosti dlouhého běhání.
Na co si dát pozor
Díky hustému dvouvrstvému osrstění snáší nízké teploty lépe než horko – v letních měsících je vhodné aktivitu přesunout do chladnějších částí dne a vyhýbat se intenzivní zátěži v poledním horku.
Výcvik a výchova
Výcvik americké akity vyžaduje zkušenějšího vodítka – jde o plemeno se silnou vlastní vůlí, které bezmyšlenkovité opakování povelů nebaví a na tvrdé metody reaguje spíše odmítavě než poslušně. Výsledky přináší trpělivý, pozitivně vedený přístup s jasnými pravidly, která platí od štěněte a nemění se podle nálady majitele.
Motivací bývá spíše pamlsek, hra nebo možnost pracovat s člověkem, kterého pes respektuje, než snaha zalíbit se za každou cenu – to je zásadní rozdíl oproti plemenům šlechtěným čistě pro spolupráci s člověkem. Krátké, soustředěné tréninkové bloky fungují lépe než dlouhé opakující se lekce, protože akita se rychle nudí a přestává reagovat.
Socializace a specifika
Vzhledem k tomu, že se plemeno spíše hůře snáší s jinými psy i s kočkami, je časná a důsledná socializace klíčová – čím dříve štěně pozná různé situace, lidi a zvířata, tím lépe se v dospělosti vyrovná s podněty, na které by jinak mohlo reagovat nedůvěřivě nebo konfliktně. Setkávání s cizími psy je vhodné vždy řídit a nespoléhat na to, že se situace „nějak vyřeší sama".
- Konzistence: pravidla by měli dodržovat všichni členové domácnosti stejně.
- Krátké a jasně strukturované tréninky bez zbytečného opakování.
- Pozitivní motivace místo nátlaku – odmítavý přístup budí spíše paličatost.
- Časná socializace se zaměřením na kontakt s jinými psy a zvířaty.
- Vodítko a zabezpečený prostor jsou namístě vzhledem k nižší snášenlivosti s jinými psy.
Pro začátečníky nemusí být výcvik americké akity snadný – ocení se předchozí zkušenost s dominantnějšími plemeny nebo spolupráce s kynologem, který se na podobné povahy specializuje.
Péče o srst a hygienu
Dvouvrstvá srst americké akity se skládá z husté podsady a delší krycí vrstvy, což jí dává charakteristický plyšový vzhled, ale zároveň znamená pravidelné nároky na česání. Během roku stačí projíždět srst hřebenem a kartáčem jednou až dvakrát týdně, v obdobích jarního a podzimního línání je ale potřeba česat prakticky denně – podsada se tehdy uvolňuje ve velkém množství a bez důkladného vyčesávání rychle vznikají chuchvalce, zejména na bocích a na krku.
Koupání by mělo být spíše výjimečné a vázané na skutečnou potřebu, protože časté mytí narušuje přirozenou mastnotu srsti, která ji chrání před vlhkem a špínou. Před koupelí je vhodné srst řádně rozčesat, aby se zabránilo zplstnatění mokré podsady.
Uši, oči, zuby a drápy
Uši je dobré pravidelně kontrolovat a podle potřeby jemně čistit, u tohoto plemene nejsou vzhledem k jejich vzpřímenému tvaru náchylné k nadměrnému hromadění vlhkosti tak jako u plemen s klopenýma ušima, přesto se kontrola vyplácí zařadit do běžné hygienické rutiny. Oči stačí občas otřít vlhkým hadříkem od případných nečistot. Zuby je vhodné čistit pravidelně, aby se předešlo tvorbě zubního kamene, a drápy zkracovat podle toho, jak rychle se opotřebovávají – u psa, který má dostatek pohybu po tvrdším povrchu, může být potřeba stříhání méně častá.
Kožní záhyby ani speciální trimování srsti u americké akity nejsou téma – jde o rasu s rovnou, přiléhavou srstí bez podobných nároků, hlavní pozornost si tak zaslouží právě zvládání intenzivního línání.
Krmení
Základem stravy je kvalitní kompletní krmivo odpovídající věku, velikosti a životní fázi psa – tedy odlišné složení pro štěně, dospělou americkou akitu a seniora. Vzhledem ke střední úrovni aktivity tohoto plemene by energetická hodnota krmiva neměla být nastavena na sportovní zátěž, pokud pes skutečně nepodává vysoké výkony; přebytek kalorií se u méně pohyblivých jedinců rychle projeví na váze.
Protože americká akita má robustní, svalnatou konstituci, sklon k nadváze u ní nemusí být na první pohled tak nápadný jako u štíhlejších plemen. Pravidelná kontrola tělesné kondice – pohmatem na žebrech a pohledem na pas ze shora – je proto vhodnějším ukazatelem než pouhé sledování hmotnosti na váze.
Na co si dát pozor
- Krmná dávka by měla reagovat na aktuální míru pohybu, ne zůstávat celoročně stejná.
- Přechod mezi štěněčím, dospělým a seniorským krmivem je vhodné dělat postupně, aby nedošlo k trávicím potížím.
- U velkoplemenných štěňat se doporučuje krmivo s kontrolovaným obsahem energie a minerálů, které podporuje pomalejší, rovnoměrný růst kostry.
- Pravidelný přístup k čerstvé vodě je samozřejmostí, zejména při hustší dvouvrstvé srsti a vyšší zátěži v teplém počasí.
Konkrétní typ krmiva a jeho množství je vždy vhodné konzultovat s chovatelem nebo veterinárním lékařem, kteří mohou zohlednit individuální stav konkrétního psa.
Jak dlouho Americká akita žije?
Přesnou délku dožití u tohoto plemene nelze bez spolehlivého zdroje uvádět, obecně však platí, že u psů střední velikosti s vyrovnanou tělesnou konstitucí bývá délka života ovlivněna hlavně genetikou, kondicí a péčí v průběhu celého života, nikoli jen typem plemene.
Na to, jak dlouho se americká akita nakonec dožije, má vliv několik faktorů:
- Genetika a původ štěněte – zdraví rodičů a odpovědný chov americké akity výrazně ovlivňují, s jakými predispozicemi pes do života vstupuje.
- Tělesná kondice – udržení přiměřené hmotnosti bez nadváhy snižuje zátěž kloubů a vnitřních orgánů.
- Pohyb – vzhledem ke střední úrovni aktivity potřebuje pravidelný, ale ne extrémní pohyb, který udržuje svalstvo a kardiovaskulární systém v dobré kondici.
- Preventivní veterinární péče – pravidelné kontroly, očkování a včasné odhalení případných zdravotních potíží hrají zásadní roli.
- Výživa – kvalitní strava odpovídající věku a aktivitě pomáhá předcházet metabolickým i kloubním problémům.
- Zdravotní predispozice – u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým zdravotním potížím, proto je vhodné věnovat pozornost pravidelným preventivním prohlídkám u veterináře.
Pro koho je Americká akita vhodná?
Americká akita je vhodná spíše pro zkušené majitele psů, kteří dokážou zajistit důslednou výchovu a nabídnout dostatek pohybu i mentálního vytížení. Jde o silnou, samostatně uvažující psí osobnost, jejíž výcvik vyžaduje trpělivost a konzistentní přístup – rozhodně se nejedná o plemeno pro první zkušenost se psem.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro majitele s předchozí zkušeností s výcvikem samostatnějších nebo dominantnějších plemen.
- Pro lidi, kteří mají čas na pravidelnou aktivitu a zároveň na trénink a socializaci.
- Pro domácnosti, kde bude pes žít jako jediný domácí mazlíček, případně s dětmi, ale za dohledu dospělého a s respektem k prostoru psa.
- Pro majitele ochotné pravidelně pečovat o hustou dvouvrstvou srst, zejména v období výrazného línání.
- Pro ty, kdo hledají spíše společenského psa vázaného na rodinu než psa určeného k volnému kontaktu s cizími lidmi či zvířaty.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky bez zkušeností s náročnějším výcvikem.
- Pro domácnosti, které plánují chovat více psů nebo kombinovat chov s kočkami – americká akita se s ostatními zvířaty obvykle snáší jen omezeně.
- Pro majitele hledající psa vhodného do bytu bez možnosti pravidelného venčení a aktivit.
- Pro ty, kdo nechtějí investovat čas do péče o srst a zvládání zvýšeného línání.
- Pro seniory nebo méně aktivní jedince, kteří by nezvládli fyzickou i psychickou stránku vedení tohoto plemene.
Zajímavosti o plemeni
Americká akita vznikla samostatným vývojem z japonské akity poté, co se do USA po druhé světové válce dostali jedinci s odlišným typem hlavy a stavby těla, než jaký standard později prosadila japonská kynologická organizace. Zatímco v Japonsku se prosadil štíhlejší a jemnější typ (dnešní akita inu), v Americe se dál chovala mohutnější varianta s výraznější kostrou a širší hlavou – FCI dnes obě formy uznává jako dvě samostatná plemena, americká akita nese standard č. 344.
Plemeno se řadí do FCI skupiny 5 mezi špice a plemena asijského původu, konkrétně do sekce příbuzné japonským špicům – stejně jako akita inu, šiba inu, hokkaido, japonský špic, kai či kishu, se kterými sdílí společné kořeny.
Zdraví Americké akity
Americká akita patří mezi robustní, středně velká až statná plemena s hustou dvouvrstvou srstí, a její zdravotní obraz odpovídá tomu, co je typické pro podobně stavěná špicovitá plemena asijského původu. Vzhledem k tělesné konstrukci a silné svalové hmotě je vhodné věnovat pozornost zejména kloubům a pohybovému aparátu, dále kůži, očím a činnosti štítné žlázy. Konkrétní zdravotní stav se u jednotlivých psů výrazně liší podle genetického původu chovné linie, a proto má zásadní význam odpovědný výběr chovatele. Následující přehled shrnuje oblasti, kterým se podle dostupných veterinárních pramenů u tohoto plemene věnuje zvýšená pozornost.
Klouby a pohybový aparát
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k poruchám vývoje kyčelních, případně loketních kloubů, což souvisí s masivnější kostrou a svalovinou. Přiměřená, postupně stupňovaná zátěž v období růstu a udržování odpovídající tělesné hmotnosti v dospělosti mohou riziko projevů omezit.
Kůže a srst
Hustá dvouvrstvá srst s výraznou sezónní podřsrkou klade nároky na pravidelnou péči a zároveň bývá u plemene popisována zvýšená predispozice k některým kožním a autoimunitním onemocněním postihujícím kůži. Pravidelná kontrola kůže při vyčesávání pomáhá případné změny zachytit včas.
Oči
U plemene bývá zmiňována zvýšená predispozice k některým dědičným očním vadám. Pravidelné oční prohlídky u dospělých i chovných jedinců patří mezi standardní preventivní opatření.
Štítná žláza a metabolismus
Odborné zdroje uvádějí u plemene zvýšenou predispozici k poruchám funkce štítné žlázy, které se mohou projevit změnami hmotnosti, energie nebo kvality srsti. Jde o stav, který lze u dospělých psů ověřit jednoduchým laboratorním vyšetřením.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Vyžádat si doklady o vyšetření kyčelních (případně loketních) kloubů u rodičů štěněte.
- Ptát se na oční vyšetření chovných jedinců a případný výskyt kožních či autoimunitních potíží v linii.
- Zajímat se o zdravotní historii štěňat i rodičů z hlediska funkce štítné žlázy.
- Upřednostnit chovatele, který poskytuje transparentní informace o zdravotním stavu chovného páru a je ochoten je doložit.
- Sledovat celkovou kondici, chování a stav srsti štěněte při osobní návštěvě vrhu.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k dysplazii loketního kloubu.
- k autoimunitním kožním onemocněním, jako je pemphigus foliaceus.
- k sebaceózní adenitidě (zánětlivému onemocnění mazových žláz kůže).
- k von Willebrandově chorobě, dědičné poruše srážlivosti krve.
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k hypotyreóze (snížené funkci štítné žlázy).
- k progresivní retinální atrofii (PRA), dědičnému onemocnění sítnice.
- k rozvoji entropia či ektropia (vadné postavení víček).
- k akutní dilataci a torzi žaludku (GDV, tzv. „bloat“), zejména vzhledem k hlubokému hrudníku.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Americkou akitu
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je americká akita vhodná do bytu?
Je to plemeno hodnocené jako neutrální pro bytové chování – s dostatkem pohybu a mentální stimulace se dokáže přizpůsobit i menšímu prostoru. Klíčové je zajistit jí pravidelný výdej energie venku, protože jde o psa se střední úrovní aktivity.
Snáší se americká akita s dětmi?
Vztah k dětem je u tohoto plemene hodnocen jako neutrální, tedy záleží na konkrétním jedinci, výchově a socializaci. Vzhledem k její velikosti a silné povaze je vhodný dohled dospělého při kontaktu s malými dětmi.
Vyjde si americká akita rozumně s jinými psy?
Spíše ne – u plemene bývá popisována nižší snášenlivost s jinými psy, což souvisí i s jejím původním využitím jako lovecké a strážní rasy. Socializace od štěněte je proto zásadní, ale ani ta nemusí garantovat bezproblémové soužití ve smečce.
Může americká akita žít v domácnosti s kočkou?
Soužití s kočkami bývá spíše problematické, plemeno má tendenci k výraznému lovnímu pudu vůči menším zvířatům. Pokud má domácnost kočku, je vhodné řešit seznámení postupně a s velkou opatrností už od štěněcího věku.
Je americká akita vhodná pro začátečníky?
Spíše ne – jde o plemeno s vysokou náročností na výcvik, které vyžaduje zkušeného a důsledného majitele. Silná povaha a samostatné rozhodování jsou typické rysy, se kterými si nezkušený chovatel může jen těžko poradit.
Kolik pohybu americká akita potřebuje?
Má střední úroveň aktivity, takže nevyžaduje extrémní sportovní zátěž, ale pravidelnou procházku a možnost se proběhnout ocení. Doplnit fyzický pohyb je vhodné i střední mentální stimulací, aby se nenudila.
Line americká akita hodně?
Ano, línání je u tohoto plemene hodnoceno jako vysoké, což souvisí s hustou dvouvrstvou srstí. V období psaní srsti je potřeba počítat s intenzivnějším vyčesáváním podsady.
Jak náročná je péče o srst americké akity?
Péče o srst je hodnocena jako středně náročná – dvouvrstvá srst střední délky vyžaduje pravidelné kartáčování, zejména v obdobích line. Mimo tato období stačí péče v běžném rozsahu.
Proč je výcvik americké akity považován za náročný?
Plemeno má vysokou náročnost na výcvik díky své samostatné a silné povaze, která má kořeny v původním využití jako strážního a loveckého psa v Japonsku. Vyžaduje důsledný, klidný a trpělivý přístup od zkušeného majitele.
Je americká akita hlučné plemeno?
Ne, štěkavost je u tohoto plemene hodnocena jako nízká. To z ní ale nedělá tiché plemeno ve všech ohledech – projevuje se spíš klidnou, důstojnou povahou než nadměrnou vokalizací.
Na jaké zdravotní predispozice se u americké akity zaměřit?
U plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k určitým zdravotním potížím, jak uvádějí zahraniční zdroje jako petmd.com nebo fetchpet.com. Konkrétní diagnózu by měl vždy potvrdit veterinář na základě vyšetření konkrétního jedince.
Jak se americká akita liší od akity inu?
Jde o samostatné plemeno odvozené z japonské akity, uznávané FCI pod vlastním standardem č. 344, zatímco akita inu má standard vlastní. Obě plemena spojuje původ v Japonsku a podobný typ špic stavby, liší se však standardem, barevnými varietami a částečně i typem povahy.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 344 – American Akita – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
- Zdroj k predispozici – petmd.com
- Zdroj k predispozici – fetchpet.com
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
