Publikováno 14. 9. 2026
Shiba inu (Shiba) je střední japonské plemeno spitzového typu, zařazené do FCI skupiny 5 (standard č. 257). Pes měří v kohoutku 38–41 cm, fena 35–38 cm, a dožívá se obvykle 13–16 let. Nezaměnitelná je díky liščímu výrazu tváře, vztyčeným uším a krátké tvrdé srsti s hustou podsadou, která se výrazně línání dvakrát ročně. Povahově je šiba inu samostatná, ostražitá vůči cizím lidem i podnětům a málokdy štěká bezdůvodně – zato má vlastní hlavu a k výcviku potřebuje trpělivého, důsledného vedení. Vysoká potřeba pohybu i mentální stimulace z ní dělá plemeno spíše pro zkušenější majitele než pro úplné začátečníky. V bytě se najde, pokud dostává dostatek vyžití, k dětem i ostatním zvířatům se staví neutrálně a bez zbytečného podřizování.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaká je Shiba inu?
Shiba inu je střední japonské plemeno z FCI skupiny 5 (sekce špiců asijského typu), pes měří v kohoutku 38–41 cm, fena 35–38 cm. Jde o samostatně uvažující psí typ s výraznou osobností – ostražitá, čistotná, s pevnou vlastní vůlí, přesto vůči rodině oddaná. Aktivity potřebuje hodně, stejně jako mentální vytížení, jinak si zábavu najde sama, což majitele často nepotěší.
Výcvik u ní vyžaduje trpělivost a důslednost – nejde o plemeno, které poslouchá automaticky, spíš si příkazy zvažuje podle vlastního úsudku. Proto se lépe hodí pro zkušenější chovatele než pro úplné začátečníky. K dětem, ostatním psům i kočkám přistupuje neutrálně, soužití tedy záleží na socializaci a konkrétní povaze jedince.
Pro koho se hodí
- Pro majitele s předchozí zkušeností s výcvikem samostatných plemen
- Pro aktivní domácnosti, které jí dokážou nabídnout dostatek pohybu i psychického vytížení
- Do bytu se hodí spíše ano, pokud dostává dostatek podnětů venku
Původ a historie Shiba inu
Shiba inu patří k nejstarším japonským plemenům a její předkové žili v horských oblastech středního Japonska už před tisíciletími – archeologické nálezy dokládají přítomnost malých špicovitých psů na japonských ostrovech již v období Jomon. Tito psi sloužili především jako loveckí pomocníci, kteří v hustých porostech a skalnatém terénu vyháněli drobnou zvěř, ptactvo a divoká prasata.
Název „šiba" pravděpodobně souvisí s japonským výrazem pro křoviny nebo podrost, tedy prostředí, v němž se plemeno při lovu pohybovalo. Po staletí se tito psi chovali izolovaně v horských vesnicích, kde vznikaly regionální varianty lišící se drobně velikostí a odstínem srsti.
Zásadní zlom nastal ve 20. století, kdy s modernizací Japonska a příchodem evropských plemen hrozilo původním japonským psům křížení a postupné mizení čistokrevných linií. Japonští kynologové proto ve třicátých letech začali soustavně vyhledávat zbylé jedince v odlehlých regionech a snažili se zachovat charakteristický typ. Tato snaha byla korunována vytvořením prvního japonského standardu.
Po druhé světové válce plemeno dále přežívalo díky chovatelům, kteří obnovovali populaci z několika málo zachovaných linií. Postupně se šiba inu rozšířila i mimo Japonsko, kde si díky svému nezaměnitelnému vzhledu a povaze získala značnou oblibu. Mezinárodní kynologická federace nakonec plemeno uznala a zařadila je mezi asijské špice, čímž se japonský standard stal závazným i pro chov v zahraničí.
Vzhled a velikost
Shiba inu je středně velké plemeno s kompaktní, dobře vyváženou stavbou těla, které působí pevně a svalnatě, aniž by byla masivní. Pes dosahuje v kohoutku 38–41 cm, fena je drobnější, 35–38 cm – tento rozdíl je u plemene jasně patrný a odpovídá standardnímu vzhledu, kdy je fena celkově útlejší a jemnější v liniích.
Hlava je široká, s klínovitým tvarem a výraznými, plnými lícemi. Uši jsou malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné vpřed, což dodává výrazu bdělost a ostražitost. Oči jsou poměrně malé, trojúhelníkového tvaru, tmavě zbarvené, s živým a pozorným pohledem, typickým pro asijské špice.
Tělo je pevné, s dobře klenutým hrudníkem a rovným hřbetem. Ocas je silný, vysoko nasazený a nesený stočený přes hřbet nebo ve tvaru srpu – tento znak patří k nejtypičtějším rysům plemene a spolu se vztyčenýma ušima dotváří charakteristický „liščí“ profil.
Srst je krátká, tvrdá a přiléhavá, s hustou podsadou, díky které si šiba udržuje výraznou siluetu i v chladnějším počasí. Přesné odstíny a rozložení barev na těle popisujeme samostatně v sekci o zbarvení.
Rychlý přehled
- Výška psa: 38–41 cm, feny: 35–38 cm
- Typ srsti: krátká, tvrdá, s hustou podsadou
- Ocas: stočený nebo srpovitý, vysoko nasazený
- Uši: malé, trojúhelníkové, vztyčené
Barvy Shiba inu
Standard FCI pro tuto sekci neuvádí ve zdrojích, ze kterých tento atlas čerpá, konkrétní výčet uznaných barevných variant a znaků zbarvení šiby inu, a proto zde uvádět detailní přehled barev nelze bez rizika nepřesnosti.
Pokud řešíte konkrétní zbarvení konkrétního jedince a jeho soulad se standardem, doporučujeme ověřit aktuální znění standardu FCI č. 257 přímo u chovatelského klubu nebo poradce chovu.
Povaha Shiba inu
Shiba inu je psychicky velmi samostatná a sebevědomá, což z ní dělá plemeno spíše pro zkušenější majitele než pro úplné začátečníky. Vůči vlastní rodině bývá oddaná a citově vázaná, ale k cizím lidem i k novým situacím přistupuje s odstupem – nejde o vyloženě plachou povahu, spíš o přirozenou obezřetnost a chladnější zdrženlivost.
Inteligence je u tohoto plemene vysoká, ovšem spojená s výraznou dávkou vlastního úsudku. Šiba inu si dokáže sama rozhodnout, kdy se jí povel vyplatí poslechnout a kdy ne, což se často mylně interpretuje jako tvrdohlavost. Ve skutečnosti jde o kombinaci nezávislého myšlení a nízké motivace dělat věci jen proto, že to chce člověk – bez zjevného důvodu poslouchat nemusí.
Energie je vysoká a potřeba mentální stimulace stejně tak, takže nudící se shiba inu si dokáže najít vlastní program – od kopání až po systematické testování hranic domácnosti. Fyzický pohyb by měl být kombinovaný s úkoly, které ji zaměstnají i psychicky, jinak se nevybitá energie projeví nežádoucím chováním.
Štěkání využívá málo, zato je známá jinými hlasovými projevy – od tichého vrčení až po pronikavý „šiba scream“, který se objevuje typicky při nesouhlasu, frustraci nebo třeba při koupání. Hlídací sklony jsou přítomné v podobě všímavosti k okolí, spíše než v podobě hlasitého varování.
Vztah k ostatním psům i kočkám bývá neutrální – nejde o plemeno vyhledávající společnost jiných zvířat, ale ani o vyloženě konfliktní typ. Podobně neutrální je i vztah k dětem a seniorům: záleží na socializaci a konkrétní povaze jedince, univerzální doporučení zde neplatí.
Výcvik shiba inu vyžaduje trpělivost, důslednost a schopnost motivovat ji jinak než pouhým opakováním povelů – účinnější bývá práce s přirozenou zvídavostí a krátké, zajímavé lekce než dlouhý dril.
Shiba inu a děti
Vztah shiby inu k dětem je ve srovnání s klasickými rodinnými plemeny neutrální – nejde o psa, který by dětskou společnost vyhledával, ale ani ji zásadně odmítal. Vše se odvíjí od povahy samotného jedince, úrovně socializace od štěněčího věku a od toho, jak se k ní děti chovají.
Shiba inu je samostatná a poměrně nezávislá, což se projevuje i v kontaktu s dětmi – nebývá typem psa, který by trpělivě snášel tahání za srst, dotěrné objímání nebo hlučné hry. Pokud cítí, že je do interakce nucena, dokáže dát najevo nesouhlas odchodem nebo i varovným postojem. Proto je důležité děti od malička učit, jak se psem zacházet s respektem k jeho prostoru.
Role socializace a výchovy
Vzhledem k tomu, že výcvik tohoto plemene bývá náročnější a šiba inu má sklon jednat samostatně, je důsledná socializace se zapojením dětí do každodenních situací zásadní. Postupné a opakované seznamování s dětským hlasem, pohybem i chováním pomáhá psovi vytvořit si k dětem klidný a předvídatelný vztah.
- Kontakt mezi psem a malými dětmi by měl vždy probíhat pod dohledem dospělého.
- Děti by měly být vedeny k tomu, aby respektovaly psí signály nepohodlí a nenutily psa do fyzického kontaktu.
- Prostor pro odpočinek, kam se pes může stáhnout, je u tohoto plemene vhodné dětem jasně vysvětlit jako nedotknutelný.
- Pravidelná mentální a pohybová stimulace snižuje frustraci psa, což se pozitivně promítá i do soužití s dětmi v domácnosti.
Se staršími dětmi, které už dokážou respektovat hranice psa a řídit se pravidly nastavenými dospělými, bývá soužití obvykle klidnější než s malými dětmi, jejichž chování je méně předvídatelné.
Shiba inu a další psi a domácí zvířata
Vztah k ostatním psům a zvířatům v domácnosti je u shiby inu spíše neutrální a hodně závisí na výchově a socializaci od útlého věku. Nejde o plemeno, které by samo od sebe vyhledávalo kontakt s jinými psy nebo se k nim nutně chovalo přátelsky – řada jedinců je vůči cizím psům spíše rezervovaná až samostatně zaměřená, což souvisí i s jejím původem loveckého psa využívaného v hornatém japonském terénu k lovu drobné zvěře a ptactva.
Stejně tak soužití s kočkami nebo drobnými zvířaty nelze automaticky předpokládat jako bezproblémové. Zděděný lovecký pud může vést k tomu, že rychle pohybující se malá zvířata šiba vnímá spíše jako kořist než jako spolubydlící. Pokud má vyrůstat společně s kočkou nebo jiným menším mazlíčkem, je vhodné zajistit postupné a řízené seznamování už od štěněte – u dospělého psa, který podobný kontakt neměl, může být pozdější soužití rizikovější.
Co je dobré zvážit
- Setkání s jinými psy zvládá lépe, pokud je zvyklá na pravidelný kontakt se psy různých velikostí a povah už od štěněcího věku.
- U drobných zvířat (hlodavci, ptáci) je namístě opatrnost kvůli výraznému loveckému instinktu.
- Společné soužití s kočkou může fungovat, pokud k sobě zvířata přivyknou postupně a pod dohledem.
- Vzhledem k samostatné povaze je vhodná důsledná socializace i v dospělosti, ne jen v období štěněte.
Je shiba inu vhodná do bytu?
Spíše ano – shiba inu se do bytu hodí, pokud jí majitel dokáže zajistit dostatek pohybu a mentálního vyžití mimo domov. Její velikost a nízká štěkavost hrají ve prospěch bytového chovu, samotný prostor bytu jí ale nestačí k spokojenosti.
Jde o plemeno s vysokou úrovní aktivity a stejně vysokou potřebou mentální stimulace, takže dlouhé procházky a pravidelné aktivní vyžití jsou nutností bez ohledu na to, kde pes bydlí. Bez dostatečného pohybu a zaměstnání mysli se v bytě snadno nudí a hledá si vlastní program, což majiteli obvykle přinese víc starostí než radosti.
V rámci domácnosti je poměrně klidná a nehlučná – nízká štěkavost z ní dělá slušného souseda i v panelovém domě. Zároveň je ale samostatná a má vlastní hlavu, takže i v bytovém prostředí potřebuje jasně vedenou výchovu, jinak si snadno prosadí vlastní pravidla soužití.
Na co myslet při chovu v bytě
- Denně zajistit dostatečně dlouhý a aktivní pohyb venku, ideálně s prostorem pro volný běh.
- Doplnit fyzickou zátěž o mentální stimulaci – výcvikové hry, čichové aktivity, poslušnost.
- Počítat s výraznějším sezónním línáním a pravidelným vyčesáváním podsady i v bytě.
- Od začátku vést důslednou výchovu, protože samostatná povaha vyžaduje jasná pravidla soužití.
Kolik pohybu potřebuje?
Shiba inu je aktivní plemeno, které potřebuje pravidelný a delší pohyb každý den – nestačí jí krátká vycházka na záchod, ale spíše kombinace procházek a volnějšího pohybu, kde může využít svou přirozenou pohyblivost a čich. Vzhledem k vysoké potřebě mentální stimulace jí samotný fyzický výdej nemusí úplně vystačit – potřebuje i úkoly pro hlavu.
Vhodné aktivity
- Delší procházky v terénu, kde může sledovat stopy a pachy
- Pohyb bez vodítka v zabezpečeném prostoru – shiba inu má silný lovecký instinkt a snadno se nechá zlákat k pronásledování
- Hry na hledání a čichové aktivity, které zapojí mentální kapacitu
- Základy poslušnosti a výcvikové hry, ideálně formou krátkých a zábavných sezení
Kvůli náročnějšímu výcviku se u shiby inu vyplatí věnovat pohybu i cvičení systematickou pozornost – nudící se nebo nedostatečně vytížený pes může být tvrdohlavější a hůře zvladatelný. Naopak psí sporty zaměřené na spolupráci a poslušnost mohou pomoci nasměrovat jeho energii žádoucím směrem.
Díky krátké srsti s podsadou zvládá shiba inu chladnější počasí bez větších potíží, v horkých letních dnech je ale vhodné aktivitu přesunout do chladnějších částí dne a vyhýbat se zbytečné zátěži v největším žáru.
Výcvik a výchova
Výcvik shiby inu vyžaduje trpělivost a zkušenost – je to plemeno s vlastním úsudkem, které si samo vyhodnocuje, zda se mu daný pokyn vyplatí splnit. Nejde o nedostatek inteligence, spíš o nezávislou povahu zděděnou po předcích chovaných k samostatné práci při lovu. Kdo čeká poslušnost srovnatelnou s retrívrem, bude zklamaný.
Co shibu motivuje
Klasické pochvala a hlazení na ni obvykle nefungují tak silně jako na jiná plemena. Lépe zabírají pamlsky a krátké hry, ideálně v kombinaci s vysokou hodnotou odměny – šiba si totiž rychle spočítá, jestli se jí spolupráce vyplatí. Funguje také přirozená zvídavost a chuť zkoumat okolí, kterou lze využít při hledacích a čichových hrách.
Jak trénovat
- Krátké lekce, ideálně 5–10 minut, opakované několikrát denně – dlouhý dril shibu odradí a přestane spolupracovat.
- Důsledný, ale klidný přístup bez tlaku a křiku – na hrubší zacházení reaguje uzavřením se nebo tvrdohlavostí.
- Vysoká potřeba mentální stimulace se dá naplnit čichovými hrami, hledáním pamlsků nebo jednoduchými úkoly, které střídají fyzickou a psychickou zátěž.
- Spolehlivé přivolání je u tohoto plemene náročné dosáhnout, proto se doporučuje venčení na vodítku nebo v oplocených prostorách mimo cvičené situace.
Socializace
Raná a důsledná socializace je u shiby klíčová – plemeno bývá k cizím lidem i k jiným psům spíše zdrženlivé a nevyhledává jejich společnost aktivně. Postupné a opakované seznamování s různými prostředími, lidmi i zvířaty pomáhá předejít přehnané ostražitosti v dospělosti.
Vzhledem k výše popsaným nárokům na důslednost a odbornou práci s motivací se shiba inu nedoporučuje jako první pes pro úplné začátečníky.
Péče o srst a hygienu
Krátká, tvrdá srst s hustou podsadou nevyžaduje složitou úpravu, ale během línání je péče poměrně náročná – šiba inu patří mezi plemena s výraznými výkyvy v intenzitě línání, kdy dvakrát ročně odhazuje podsadu v podstatně větším množství než po zbytek roku. V tomto období pomáhá časté kartáčování hřebenem nebo kartáčem na podsadu, ideálně obden, mimo sezónu línání stačí česání jednou týdně k odstranění uvolněných chlupů a udržení srsti bez zápachu.
Koupání by mělo být spíše výjimečné – přírodní srst si udržuje vlastní ochrannou vrstvu a časté mytí ji o ni připravuje. Koupel je vhodná jen při skutečném znečištění nebo v období intenzivního línání, kdy může pomoci uvolnit odumřelou podsadu.
Uši, oči, zuby a drápy
Vzpřímené uši šiby inu jsou dobře větrané, přesto je vhodné pravidelně kontrolovat, zda se v nich nehromadí nečistoty nebo maz, a podle potřeby je jemně otřít. Oči stačí příležitostně zkontrolovat a otřít od případných očních výtoků. Zuby je dobré čistit pravidelně, aby se předešlo tvorbě zubního kamene, a drápy stříhat či brousit v intervalu podle toho, jak rychle je pes přirozeně obrušuje při pohybu venku.
Krmení
Kompletní krmivo přizpůsobené věku, velikosti a aktivitě je pro šibu inu základem – jde o středně velké, energické plemeno s vysokou potřebou pohybu i mentální zátěže, takže by strava měla odpovídat skutečnému výdeji energie konkrétního jedince spíše než univerzálním tabulkovým doporučením.
Vzhledem k tomu, že jde o plemeno s hustou podsadou a výrazným sezónním línáním, může se u ní projevit citlivost na skladbu krmiva ovlivňující kvalitu srsti – vhodné je proto sledovat, jak konkrétní krmivo srst a kůži ovlivňuje, a případně to konzultovat s veterinářem.
Na co si dát pozor
- Pravidelná kontrola tělesné kondice – žebra by měla být dobře hmatná, ale ne viditelná, protože šiba inu má kompaktní, svalnatou stavbu, na které je nadváha snadno patrná.
- Přizpůsobení dávky aktuální míře pohybu – u tak pohybově aktivního plemene se energetická potřeba může výrazně lišit podle sezóny a intenzity venčení.
- Přechod mezi štěněcím, dospělým a seniorským krmivem podle věku, aby odpovídalo aktuálním nárokům na růst, údržbu kondice nebo zpomalený metabolismus starších psů.
- Opatrnost s pamlsky a přilepšováním ze stolu – u menších a středních plemen se přebytečné kalorie rychle projeví na hmotnosti.
Přetěžování kloubů a nadváha nejsou u shiby inu žádoucí ani z hlediska její přirozené pohyblivosti a temperamentu, proto je dlouhodobé udržování optimální hmotnosti důležitější než řešení jednotlivých výkyvů v jídelníčku.
Jak dlouho Shiba inu žije?
Shiba inu se dožívá v průměru 13 až 16 let, což ji řadí mezi dlouhověká plemena. Konkrétní délka života se ale u každého jedince liší podle genetiky, životních podmínek a celkové péče.
Co ovlivňuje délku života
Na dlouhověkost má vliv řada faktorů, které majitel může do velké míry ovlivnit:
- Genetika: původ a zdravotní stav rodičů hraje zásadní roli – při pořizování štěněte je vhodné zajímat se o zdravotní historii chovného páru.
- Tělesná kondice: udržení štíhlé postavy bez nadváhy snižuje zátěž na klouby a vnitřní orgány a přispívá k delšímu aktivnímu životu.
- Pohyb: vzhledem k vysoké aktivitě potřebuje šiba inu dostatek pravidelného pohybu i mentální stimulace, jinak může docházet k frustraci a nežádoucímu chování, které se nepřímo odráží i na celkové pohodě psa.
- Prevence: pravidelné veterinární prohlídky, očkování a preventivní odčervování pomáhají odhalit případné potíže včas.
- Výživa: kvalitní a vyvážená strava odpovídající věku, velikosti a aktivitě psa podporuje zdraví srsti, trávení i imunitního systému.
- Zdravotní predispozice: u plemene se může vyskytovat zvýšená predispozice k některým dědičným onemocněním, proto je vhodné konzultovat konkrétní rizika s chovatelem nebo veterinářem.
Pro koho je Shiba inu vhodná?
Shiba inu je psychicky svébytné plemeno se silnou vlastní vůlí, a proto se nehodí pro každého majitele. Vyžaduje zkušenější přístup, důslednost při výcviku a dostatek mentální stimulace, jinak si snadno najde vlastní program.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro majitele, kteří již mají zkušenost s výcvikem samostatně uvažujících psů a nevadí jim opakovaná, klidná důslednost.
- Pro aktivní lidi, kteří jí dokážou zajistit pravidelný pohyb i psychické vytížení – nudící se šiba inu si najde vlastní zábavu, často nežádoucí.
- Pro domácnosti oceňující tichého psa – shiba inu štěká málo, což je výhoda i v bytovém bydlení.
- Pro ty, kdo nevadí vyšší nároky na úklid v období línání a zvládnou pravidelné vykartáčování srsti.
- Pro zájemce o japonská plemena, kteří zvažují i příbuzné typy, jako je akita inu, hokkaido nebo šikoku, a chtějí menší variantu se stejným temperamentem.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky s výcvikem psů – shiba inu bez zkušeného vedení snadno přebírá iniciativu.
- Pro majitele, kteří hledají psa poslušného na první pokus nebo bez vlastního názoru.
- Pro domácnosti, které nemohou pravidelně naplňovat její vysokou potřebu aktivity a duševního zaměstnání.
- Pro ty, kdo automaticky očekávají bezproblémové soužití s jinými psy nebo kočkami – vztah k nim je u šiba inu neutrální a závisí na socializaci a konkrétní povaze jedince.
Zajímavosti o plemeni
Shiba inu pochází z Japonska a patří mezi asijská špicovitá plemena, řazená ve FCI do 5. skupiny. Zajímavý je i její název – v překladu se spojuje s pojmem „malý pes" a mnoho lidí ji díky velikosti a vzhledu zaměňuje s příbuznou akitou inu, se kterou sdílí japonský původ, ale liší se výrazně tělesnými rozměry.
Přestože je řazena mezi menší plemena z rodiny japonských špiců, v rámci srovnání s ostatními zástupci této skupiny – jako je hokkaido, kai, kishu nebo šikoku – jde o jedno z nejrozšířenějších a nejznámějších mimo Japonsko.
Nezávislá povaha s pevnou vůlí
Shiba inu je známá svým samostatným uvažováním, což ji řadí spíše k plemenům pro zkušenější majitele – výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost, protože pes má sklon vyhodnocovat pokyny po svém, nikoliv je slepě plnit.
Zdraví Shiba inu
Shiba inu patří mezi plemena s poměrně dlouhou očekávanou délkou života – běžně se uvádí rozpětí 13 až 16 let, což je ve srovnání s řadou jiných plemen podobné velikosti nadprůměrné a svědčí o celkově robustní konstituci. Jde o přirozené japonské plemeno, které si po staletí zachovalo kompaktní tělesnou stavbu bez extrémních znaků, jež by samy o sobě představovaly zdravotní riziko. Přesto jako u každého plemene platí, že konkrétní zdravotní stav jednotlivého psa závisí především na genetickém základu, chovatelské péči a životních podmínkách. Vzhledem k vysoké potřebě pohybu a mentální stimulace je vhodné dbát na to, aby pes měl dostatek přiměřené zátěže po celý život, což přispívá k udržení dobré fyzické kondice.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
Při výběru štěněte se vyplatí zajít k chovateli, který je ochoten ukázat rodiče štěňat, sdílet informace o jejich zdravotním stavu a povaze a nechat zájemce nahlédnout do podmínek, v jakých štěňata vyrůstala. Užitečné je sledovat, zda štěňata působí aktivně a zdravě, mají čisté oči a srst a nejeví známky letargie. Protože shiba inu vyžaduje důslednou a včasnou socializaci a patří mezi plemena náročnější na výcvik, je dobré ptát se chovatele i na to, jak s mláďaty od malička pracoval po stránce socializace s lidmi, ostatními zvířaty i běžnými podněty – to má na budoucí povahu psa výrazný vliv.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k luxaci pately (vykloubení čéšky).
- k dysplazii kyčelního kloubu.
- k oční vadě zvané progresivní retinální atrofie.
- ke glaukomu.
- k alergické dermatitidě a kožním problémům souvisejícím s atopií.
- k hypotyreóze (snížené funkci štítné žlázy).
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k autoimunitním onemocněním, například k autoimunitní hemolytické anémii.
- k chylotoraxu (hromadění mázy v hrudní dutině).
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Shiba inu
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je shiba inu vhodná pro začátečníky?
Spíše ne – jde o velmi samostatné a tvrdohlavé plemeno s vysokou náročností na výcvik, které potřebuje důsledného a zkušeného majitele. Bez trpělivého vedení si snadno prosazuje vlastní hlavu.
Jak moc shiba inu line?
Línání je vysoké, zejména při dvou velkých sezónních podlínáních na jaře a na podzim, kdy se zbavuje husté podsady. Mimo tato období vyžaduje péče o srst jen střední pozornost.
Proč shiba inu tolik pronásleduje ptáky a drobná zvířata?
Šiba inu byla v Japonsku původně využívána i k lovu v hornatém terénu, takže si zachovala silný lovecký pud. To se projevuje zájmem o pohyblivou kořist a je třeba s tím počítat při venčení bez vodítka.
Je pravda, že shiba inu vydává zvláštní výkřik zvaný „shiba scream“?
Ano, je známá tím, že v situacích, které se jí nelíbí – například koupání nebo stříhání drápků – dokáže vydat velmi hlasitý a pronikavý křik. Jinak je ale plemeno spíš tiché a štěká málo.
Snáší se shiba inu s jinými psy a kočkami?
Vztah k ostatním zvířatům je neutrální a hodně závisí na socializaci a povaze konkrétního jedince. Vzhledem k silné teritorialitě a samostatnosti může být zejména k cizím psům rezervovaná.
Kolik let se shiba inu průměrně dožívá?
Průměrné dožití se pohybuje mezi 13 a 16 lety, což řadí toto plemeno mezi dlouhověké psy střední velikosti.
Je shiba inu vhodná do bytu?
Ano, do bytu se hodí spíše dobře díky své střední velikosti a nízké štěkavosti. Potřebuje ale vysokou míru pohybu a mentální stimulace, takže pouhý pobyt v bytě bez dostatečného vyžití jí nestačí.
Proč je výcvik shiba inu tak náročný?
Šiba inu je velmi nezávislá a má vlastní úsudek, takže na rozdíl od poslušnějších plemen nedělá věci jen proto, aby se zavděčila majiteli. Vyžaduje trpělivý, konzistentní přístup a motivaci, jinak výcvik snadno ignoruje.
Jaký typ srsti má shiba inu a jak náročná je péče o ni?
Má krátkou, tvrdou srst s hustou podsadou, péče o ni je hodnocena jako středně náročná. Mimo období línání stačí pravidelné kartáčování, v období podlínání je ale potřeba česat častěji.
Jak vysoká je potřeba pohybu a mentální stimulace u shiba inu?
Obě potřeby jsou vysoké – jde o čilé plemeno, které potřebuje pravidelný pohyb i psychické vyžití, jinak se může projevovat nežádoucím chováním. Nudná procházka na vodítku jí nestačí, ocení i hry a výzvy pro hlavu.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 257 – Shiba – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – dogsqueensland.org.au
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.