Publikováno 7. 9. 2026
Airedale teriér (Airedale Terrier) je největší z teriérů a pochází z Velké Británie, konkrétně z údolí řeky Aire, po kterém dostal jméno. Patří do FCI skupiny 3 mezi teriéry a v kohoutku měří 56–61 cm podle pohlaví. Jeho drsná srst nepatří k plemenům, o která se stará jen občasným kartáčováním – vyžaduje pravidelné trimování a odbornější přístup, ale díky tomu srst téměř nelíná.
Povahově je airedale teriér inteligentní, sebevědomý a poměrně samostatně uvažující pes s vysokou potřebou pohybu i mentální zaměstnanosti. K dětem bývá vstřícný a k rodině silně přilnavý, potřebuje ale majitele, který mu dá jasná pravidla a dostatek aktivity – do bytu ani k méně aktivním lidem se příliš nehodí. Ocení ho spíš ten, kdo hledá společníka na výlety a fyzicky i psychicky náročnější program.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Airedale teriér?
Airedale teriér (Airedale Terrier) je největší ze všech teriérů a patří do FCI skupiny 3 mezi velké a středně velké teriéry, pocházející z Velké Británie. Pes měří v kohoutku 58–61 cm, fena 56–59 cm, a dožívá se v průměru 10–13 let. Navenek je typický drsnou, krátkou srstí, která málo línání, ale vyžaduje pravidelnou úpravu formou trimování.
Povahově jde o energického, sebevědomého a inteligentního psa s výraznou potřebou pohybu i duševního zaměstnání. Ke svým lidem je oddaný a vyhledává jejich společnost, k dětem bývá vstřícný, ve vztahu k jiným psům a kočkám je jeho reakce individuální. Výcvik zvládá při troše důslednosti dobře, byť ocení pestrost a motivaci.
Hodí se především k aktivním majitelům, kteří mu dopřejí dostatek venčení i mentálních podnětů – k pobytu v bytě nebo k méně pohyblivým a začínajícím chovatelům se airedale teriér hodí spíše méně.
Původ a historie Airedale teriéra
Airedale teriér vznikl v druhé polovině 19. století v údolí řeky Aire v hrabství Yorkshire, po němž nese své jméno. Vyšlechtili ho místní dělníci a horníci, kteří potřebovali všestranného psa schopného lovit vydry, krysy a drobnou zvěř podél řeky, ale zároveň i hlídat a doprovázet svého pána. Základem plemene byl starý anglický černostrakatý teriér (Old English Black and Tan Terrier), křížený s otterhoundem, od kterého Airedale teriér zdědil dobrý čich, plaveckou zdatnost a hrubší srst. Do křížení se pravděpodobně dostala i krev dalších teriérů z okolí, díky čemuž vznikl větší a statnější pes, než byli tehdejší drobní teriéři používaní na hlodavce.
Plemeno bylo zprvu známé pod různými místními názvy, například Waterside Terrier nebo Bingley Terrier, než se ustálilo pojmenování odvozené od údolí Aire. Díky své všestrannosti si Airedale teriér rychle získal oblibu nejen jako lovecký a hlídací pes, ale později i jako služební plemeno – využívala ho policie i armáda, mimo jiné jako spojku a hlídkového psa za první světové války. Tato zkušenost přispěla k rozšíření plemene i mimo Britské ostrovy, včetně Severní Ameriky.
Anglický kynologický klub uznal Airedale teriéra jako samostatné plemeno na konci 19. století a postupně byl zpřesňován i jeho standard, který dnes zaštiťuje FCI. Z původního všestranného pracovního psa se tak stalo uznávané plemeno chované po celém světě.
Vzhled a velikost
Airedale teriér je největší z teriérských plemen, s hranatou a mohutnou stavbou těla, která mu dává vzhled robustního, ale stále elegantního psa. Pes v kohoutku dosahuje výšky 58–61 cm, fena je o něco drobnější, s výškou 56–59 cm. Tělo je kompaktní, s rovným hřbetem a hlubokým hrudníkem, což mu dodává charakteristický „hranatý" profil.
Hlava a výraz
Hlava je dlouhá, plochá a mírně klínovitá, s výrazným, ale ne příliš širokým čenichem. Oči jsou malé, temné a plné energie, což dodává psu bystrý a pozorný výraz. Uši jsou malé, ve tvaru V, nesené blízko hlavy, což je typický teriérský znak.
Srst a ocas
Srst je drsná, hustá a krátká, s podsadou, která psa chrání před nepříznivým počasím. Díky své struktuře vyžaduje srst airedale teriéra vyšší péči, včetně pravidelného trimování, aby si zachovala svůj charakteristický vzhled. Ocas je nesený vesele nahoře, ne příliš zahnutý, a dodává psu vzpřímený, aktivní dojem.
Rozdíly mezi pohlavími jsou patrné především ve výšce, kdy je pes obecně o něco vyšší než fena, avšak oba mají podobnou robustní stavbu těla. Barvy srsti nejsou v tomto standardu detailně popisovány, více informací najdete v sekci o barvách.
Barvy Airedale teriéra
Standard plemene stanovuje konkrétní požadavky na zbarvení srsti, avšak přesný výčet uznaných barevných rázů a jejich rozložení (typické kombinace na hřbetě, hlavě a končetinách) není v tomto přehledu k dispozici – pro závazné posouzení barvy doporučujeme vycházet z aktuálního znění standardu FCI č. 7.
Podobně nelze bez odkazu na standard věrohodně rozlišit, které odstíny či znaky jsou považovány za nestandardní, a jakákoli spekulace o souvislosti barvy se zdravím airedale teriéra by byla zavádějící bez opory v odborném zdroji.
Povaha Airedale teriéra
Airedale teriér je energický, sebevědomý pes s výraznou inteligencí a sklonem k samostatnému rozhodování. Ke svému majiteli je silně vázaný a vyhledává jeho společnost, zároveň si ale udržuje typickou teriérskou nezávislost – nejde o psa, který by bezmyšlenkovitě plnil povely jen proto, že to po něm někdo chce.
Vysoká úroveň energie se projevuje potřebou pravidelného fyzického vyžití i duševního zaměstnání. Nudící se airedale teriér si často najde vlastní program, který majiteli nemusí být po chuti – od kutání po ohlodávání předmětů. Kombinace inteligence a jisté paličatosti klade na výcvik nároky střední úrovně: pes chápe rychle, ale potřebuje důslednost a motivaci, jinak si pravidla vykládá po svém.
Ke svým lidem se chová společensky a rád je součástí dění v domácnosti. Vůči cizím osobám bývá spíše obezřetný a dá o jejich příchodu vědět štěkotem, takže se u něj projevují přirozené hlídací sklony, aniž by šlo o agresivního nebo přehnaně útočného psa. Ve vztahu k jiným psům a zvířatům bývá jeho chování proměnlivé a hodně závisí na socializaci a konkrétní situaci.
Typické projevy povahy
- Vysoká aktivita a potřeba mentální stimulace – bez dostatku podnětů hledá vlastní zábavu.
- Silná vazba na majitele, ale i zdravá dávka samostatnosti a sebevědomí.
- Rychlé chápání povelů kombinované s tvrdohlavostí, která vyžaduje trpělivý a důsledný přístup.
- Ostražitost vůči cizím lidem a hlásná reakce na neobvyklé podněty.
- Společenské chování v rámci rodiny, s proměnlivým naladěním vůči jiným psům.
Airedale teriér a děti
Airedale teriér je k dětem spíše vhodný, ale soužití by mělo být vždy pod dohledem dospělého a podložené důslednou socializací od štěněte. Jde o temperamentní, silné a energické plemeno s výraznou potřebou pohybu i mentální stimulace, což znamená, že hru s dětmi zvládá s nadšením, ale zároveň může být ve své živosti nešetrný – zejména k malým nebo batolecím dětem, které snadno porazí nebo strhne při hře.
Jeho společenská povaha a potřeba trávit čas s rodinou z něj dělá psa, který se o dění v domácnosti aktivně zajímá a rád se zapojuje do aktivit dětí. Zároveň se ale jedná o teriéra s vlastní hlavou a určitou dávkou tvrdohlavosti, takže výchova a stanovení jasných pravidel jsou důležitější než u plemen založených na bezvýhradné poslušnosti.
Na co si dát pozor
- Děti by měly být vedeny k tomu, jak se psem správně zacházet, zejména při hře a krmení.
- Vzhledem k velikosti a síle plemene se nedoporučuje ponechávat malé děti a psa bez dozoru.
- Vysoká potřeba aktivity znamená, že pes ocení, když se s dětmi může vydovádět při procházkách či hrách venku – nudící se airedale teriér může být doma neklidný.
- Včasná a soustavná socializace pomáhá psu naučit se rozpoznávat neškodné podněty spojené s dětským chováním (křik, náhlé pohyby).
Výchova psa vyžaduje trpělivost a důslednost – plemeno na povely reaguje dobře, pokud je vedení konzistentní a zajímavé, méně pak na mechanické opakování cviků. Rodiny, které dokážou airedale teriérovi nabídnout dostatek pohybu, jasná pravidla a čas na společné aktivity s dětmi, mají předpoklady pro harmonické soužití.
Airedale teriér a další psi a domácí zvířata
Vztah k ostatním psům je u Airedale teriéra spíše neutrální – nejde o plemeno, které by samo vyhledávalo konflikty, ale jeho teriérský temperament znamená, že v případě sporu neustoupí a je připraven se prosadit. Socializace od štěněčího věku a postupné seznamování s jinými psy proto výrazně pomáhají zvládnout případnou dominanci nebo nesnášenlivost, zejména u nekastrovaných jedinců stejného pohlaví.
Ke kočkám a drobným zvířatům je třeba přistupovat obezřetně. Airedale teriér byl původně využíván k lovu drobné zvěře a hubení škodné, takže má vrozený silný lovecký instinkt zaměřený na rychle se pohybující tvory. S kočkou, se kterou vyrůstá od malička, si obvykle vytvoří klidný vztah, ale u neznámých koček nebo malých zvířat (hlodavci, drobní ptáci) hrozí, že je bude vnímat jako potenciální kořist.
Na co si dát pozor
- Nekontrolovaný pobyt venku v blízkosti drobných zvířat či cizích koček – lovecký instinkt může převážit nad poslušností.
- Setkání se stejnopohlavními, nekastrovanými psy bez předchozí socializace.
- Ponechání psa bez dozoru s malými hlodavci nebo klecovými zvířaty v jedné domácnosti.
Naopak v rodině, kde vyrůstá společně s jiným psem nebo kočkou od raného věku, si Airedale teriér obvykle vytvoří stabilní a přátelský vztah, jeho vysoká potřeba společnosti mu pak umožňuje fungovat i jako sociálně zapojený člen smíšené domácnosti.
Je Airedale teriér vhodný do bytu?
Spíše ne. Airedale teriér je velké, fyzicky založené plemeno s vysokou potřebou pohybu a mentální stimulace, takže byt mu obvykle neposkytne dostatek prostoru pro přirozený pohyb ani vyžití.
Život v bytě by pro něj znamenal kompromis, který funguje jen za splnění několika podmínek:
- Dostatek denního pohybu venku – vzhledem k vysoké aktivitě nestačí krátké procházky, ale je třeba delší venčení a fyzická zátěž.
- Mentální vytížení – výcvik, hledací hry nebo jiné aktivity, protože pes se střední náročností výcviku potřebuje smysluplně zaměstnat, jinak se nudí.
- Prostor pro odpočinek – i přes ochotu ke společenskému soužití potřebuje dost místa, aby si po pohybu mohl v klidu odpočinout.
- Tolerance okolí ke štěkání – středně vysoká štěkavost může být v bytovém domě s tenkými zdmi problémem, pokud pes není dostatečně unavený nebo se nudí.
Vhodnější je pro něj domácnost s přístupem na zahradu nebo alespoň s možností pravidelně a dlouhodobě trávit čas venku. Ideálním majitelem je aktivní člověk, který mu dokáže zajistit pohyb i psychické vyžití – bez toho airedale teriér v bytě strádá bez ohledu na velikost obydlí.
Kolik pohybu potřebuje?
Airedale teriér potřebuje minimálně hodinu až dvě aktivního pohybu denně, ideálně rozdělenou do několika vycházek doplněných o volný pohyb bez vodítka na bezpečném místě. Jde o plemeno se skutečně vysokou úrovní energie, které nevystačí s krátkým pochodem kolem bloku – bez dostatečné zátěže se snadno projeví neklid, štěkání nebo destruktivní chování v domácnosti.
Vhodné aktivity a psí sporty
Díky svému teriérskému původu a lovecké minulosti oceňuje airedale teriér pestrost – střídání rychlého pohybu s čichovými úkoly ho baví víc než mechanické opakování stejné trasy. Mezi vhodné aktivity patří:
- běh po boku kola nebo delší pěší túry v terénu
- aportování a hry s míčkem či dummy
- agility a obratnostní parkury, kde uplatní svou pohyblivost
- norování a pachové práce navazující na teriérské vlohy
- poslušnostní a dogtrekkingové tréninky pro aktivní páry
Mentální stimulace
Vzhledem k vysoké potřebě duševního zapojení nestačí airedale teriérovi jen vyběhat energii – potřebuje i úkoly, které ho donutí přemýšlet. Vhodné jsou hledací hry, naučené triky, interaktivní hračky nebo prvky nosework. Kombinace fyzické a mentální zátěže pomáhá předcházet nudě, která se u tohoto temperamentního plemene často projeví nežádoucím chováním.
Omezení a opatrnost
Krátká drsná srst airedale teriéra dobře snáší různé podmínky, přesto je vhodné v letních horkých dnech přizpůsobit intenzitu a délku pohybu chladnějším částem dne a zajistit dostatek vody. U mladých jedinců s ještě nevyvinutým kosterním aparátem se doporučuje vyhýbat se nadměrné zátěži a dlouhým skokům, dokud růst zcela neskončí.
Výcvik a výchova
Airedale teriér je psem s vlastní hlavou – výcvik zvládá díky vysoké inteligenci rychle, ale potřebuje k němu důvod. Mechanické opakování povelů bez smyslu ho brzy omrzí a projeví se to zjevnou nespoluprací. Lépe funguje krátký, dynamický trénink, kde se střídají úkoly a kde má pes pocit, že řeší problém, ne že plní rozkaz.
Motivuje ho pohyb, hra a možnost něco „vyřešit" – aportování, hledání, překážky nebo jednoduché úkoly na čichání. Odměna v podobě pamlsku funguje, ale kombinace s pohybovou aktivitou a pochvalou bývá účinnější než samotné jídlo. Tvrdé metody nebo časté napomínání vedou spíš k tvrdohlavosti a odmítání spolupráce – pozitivně vedený přístup s jasnými hranicemi je u tohoto plemene výrazně efektivnější.
Socializace a specifika
Raná socializace je u Airedale teriéra důležitá zejména kvůli jeho teriérské povaze – sklonu reagovat na jiné psy nebo drobná zvířata podle vlastního úsudku. Postupné a pravidelné seznamování s různými situacemi, lidmi a zvířaty pomáhá vypěstovat vyrovnaného psa, který umí zůstat klidný i v podnětově bohatším prostředí.
- Krátké, časté tréninkové bloky fungují lépe než dlouhé a jednotvárné lekce.
- Důslednost a jasná pravidla jsou důležitější než přísnost.
- Kombinace poslušnosti s pohybem a čichovými hrami drží pozornost déle.
- Nedostatek mentální zátěže se snadno projeví vlastní iniciativou psa – tedy neposlušností nebo vymýšlením si vlastní zábavy.
Vzhledem k vysoké potřebě mentální stimulace se vyplácí zapojit psa i mimo formální výcvik – do agility, teriérových zkoušek nebo prostého každodenního řešení úkolů. Airedale teriér, který má na co myslet, bývá spokojenější a lépe zvladatelný než ten, který se nudí.
Péče o srst a hygienu
Drsná srst airedale teriéra vyžaduje pravidelné trimování – ruční vytrhávání odumřelé srsti (tzv. rupení), případně úpravu strojkem u psů, kteří nejsou vystavováni. Bez tohoto zásahu srst ztrácí typickou tvrdost a drátovitou strukturu a plemeno začne línat výrazněji, než je pro něj přirozené. Trimování se obvykle provádí dva až čtyři měsíce, v závislosti na tempu růstu srsti a požadovaném vzhledu.
Mezi jednotlivými zákroky je potřeba srst udržovat kartáčováním – stačí jednou až dvakrát týdně, aby se zabránilo zacuchání zejména na nohou, bradě a v podpaží, kde srst tvoří delší „vousy" a osrstění na končetinách.
Koupání a línání
Díky charakteru srsti airedale teriér nelíná výrazně a koupání stačí jen příležitostně, podle potřeby – časté mytí by mohlo srst změkčovat a narušovat její ochrannou funkci.
Uši, oči a zuby
Poloviční klopené uši je vhodné pravidelně kontrolovat, zda se v nich nehromadí nečistoty nebo vosk, a v případě potřeby je jemně čistit. Oči stačí sledovat běžnou vizuální kontrolou. Zuby je dobré čistit v pravidelných intervalech, aby se předešlo tvorbě zubního kamene.
Drápy
Drápy je třeba stříhat pravidelně, zejména pokud se pes méně pohybuje po tvrdém povrchu, který by je přirozeně obrušoval.
Krmení
Vzhledem k vysoké úrovni aktivity potřebuje airedale teriér kvalitní kompletní krmivo, které odpovídá jeho energetickému výdeji – aktivní dospělý jedinec tohoto vzrůstu spotřebuje více energie než plemena s nízkou nebo střední pohybovou potřebou. Volba krmiva by měla vždy respektovat věk, hmotnost a míru zátěže konkrétního psa.
Přizpůsobení podle životní fáze
Štěně airedale teriéra roste do poměrně velkého rámce, proto je vhodné volit krmivo určené pro rostoucí psy velkých plemen, které podporuje zdravý vývoj kostí a kloubů bez zbytečně rychlého nárůstu hmotnosti. U dospělého psa se pak krmivo přizpůsobuje aktuální fyzické zátěži – pracovně nebo sportovně vytížený jedinec má jiné nároky než pes s klidnějším režimem. Senioři obvykle potřebují nižší energetickou hodnotu krmiva a případně úpravu složení s ohledem na klouby a celkovou vitalitu.
Kontrola tělesné kondice
U airedale teriéra je vhodné pravidelně sledovat tělesnou kondici pohledem i pohmatem – žebra by měla být snadno hmatatelná, ale ne viditelná, a v bederní partii by měl být patrný pas. Riziko nadváhy roste zejména tehdy, pokud pohybová aktivita neodpovídá množství přijaté energie, například při omezení výcviku nebo změně životního stylu. Nadměrná hmotnost zatěžuje klouby a pohybový aparát, proto je lepší množství krmiva průběžně korigovat podle skutečné zátěže psa než se řídit pouze orientačním doporučením na obalu.
- Volit krmivo odpovídající věku, velikosti a aktivitě psa.
- Pravidelně kontrolovat tělesnou kondici a upravovat množství krmiva podle potřeby.
- U rostoucích jedinců dbát na vyvážený poměr živin podporujících zdravý vývoj kostry.
- U méně aktivních nebo starších psů snížit energetickou hodnotu stravy.
Jak dlouho Airedale teriér žije?
Airedale teriér se dožívá průměrně 10 až 13 let, což u plemene tohoto vzrůstu představuje solidní délku života. Konkrétní hodnota v tomto rozmezí je vždy výsledkem souhry více faktorů – od genetického základu přes celkovou kondici až po způsob péče v průběhu celého života.
Co délku života ovlivňuje
Genetická výbava daná chovem je základ, na který navazuje vše ostatní. Odpovědný chovatel by měl vybírat rodiče s dobrým zdravotním pozadím, čímž se snižuje riziko předání dispozic k závažnějším potížím na potomky.
- Tělesná kondice a hmotnost – udržení psa ve štíhlé, svalnaté kondici bez nadváhy snižuje zátěž kloubů a vnitřních orgánů.
- Pohyb – jde o plemeno s vysokými nároky na aktivitu, pravidelný a dostatečně náročný pohyb podporuje kardiovaskulární zdraví i psychickou pohodu.
- Preventivní veterinární péče – pravidelné kontroly, očkování a včasné odhalení případných problémů výrazně ovlivňují, jak dlouho a v jaké kvalitě pes žije.
- Výživa – kvalitní strava odpovídající věku, velikosti a míře zátěže pomáhá udržet zdravou tělesnou hmotnost i stav srsti a pohybového aparátu po celý život.
Zdravotní predispozice
Stejně jako u dalších plemen podobné velikosti se i u Airedale teriéra může vyskytovat zvýšená predispozice k některým onemocněním pohybového aparátu, například k dysplazii kyčelních kloubů. Konkrétní míru rizika u jedince nelze bez veterinárního vyšetření a znalosti rodokmenu předem odhadnout, proto je vhodné se na tato témata cíleně ptát chovatele a řešit je i v rámci preventivní péče.
Pro koho je Airedale teriér vhodný?
Airedale teriér je vhodný především pro aktivní domácnosti, které mu dokážou nabídnout dostatek pohybu, mentální stimulace a pravidelnou péči o srst. Jde o psa s vysokou potřebou společnosti i aktivity, který se necítí dobře, pokud je odkázán jen na samotu nebo pasivní režim.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro aktivní majitele, kteří budou airedale teriérovi denně poskytovat dostatek pohybu a podnětů.
- Pro domácnosti s dostatkem prostoru – bydlení v bytě mu spíše nevyhovuje, lepší je dům se zahradou.
- Pro rodiny s dětmi, ke kterým bývá plemeno spíše přátelské.
- Pro majitele ochotné investovat čas a peníze do péče o drsnou srst, včetně pravidelného trimování.
- Pro ty, kdo hledají společenského psa a jsou schopni věnovat výcviku systematickou, trpělivou pozornost.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro úplné začátečníky bez zkušeností s výchovou psa – výcvik vyžaduje střední náročnost a důslednost.
- Pro seniory nebo lidi s omezenou fyzickou kondicí, kteří by nezvládli vysokou aktivitu plemene.
- Pro domácnosti, kde by pes zůstával dlouhé hodiny sám bez podnětů.
- Pro majitele hledající psa s minimální péčí o srst.
- Pro ty, kdo nemají čas na řešení případných vztahů s jinými psy či kočkami, kde reakce airedale teriéra bývá individuální.
Zajímavosti o plemeni
Airedale teriér je největší z teriérských plemen uznávaných FCI, což mu vyneslo přezdívku „král teriérů". Vznikl ve Velké Británii, v údolí řeky Aire v hrabství Yorkshire, podle kterého také nese své jméno.
Svou velikostí a všestranností se výrazně liší od menších zástupců teriérské skupiny, jako je border teriér nebo bedlington teriér – historicky byl využíván nejen k lovu drobné zvěře a vyder, ale i jako pracovní pes k hlídání a doprovodným účelům.
Drsná srst airedale teriéra nelíná v obvyklém smyslu, vypadané chlupy zůstávají zachyceny v podsadě, což vyžaduje pravidelné trimování – bez této péče srst ztrácí typickou strukturu a psa je obtížnější udržet v čistotě.
Zdraví Airedale teriéra
Airedale teriér patří k plemenům s relativně dobrou genetickou konstitucí a při průměrném dožití 10–13 let se řadí mezi vitálnější velká plemena. Jako u většiny psů větší velikosti stojí za pozornost zejména stav pohybového aparátu v průběhu růstu a stárnutí. Vzhledem k drsné srsti a jejímu specifickému charakteru je třeba věnovat trvalou pozornost i stavu kůže pod porostem. Konkrétní zdravotní stav se u jednotlivých linií může lišit, proto má smysl zajímat se o zdravotní historii rodičů konkrétního štěněte.
Pohybový aparát
U větších plemen podobné stavby těla se obecně sleduje vývoj kloubů a páteře v období růstu, kdy je vhodné vyhýbat se nadměrné zátěži a skokům na tvrdém povrchu. Přiměřeně vedený pohyb a postupné zatěžování v mladém věku pomáhají předcházet zbytečnému přetěžování kloubů v dospělosti.
Kůže a srst
Drsná srst airedale teriéra vyžaduje pravidelné trimování a odstraňování odumřelé podsady – pokud se srst zanedbá, může docházet k zadržování vlhkosti a nečistot u kůže, což zvyšuje riziko podráždění. Pravidelná péče o srst tak má i preventivní zdravotní přesah, nejen estetický.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
Při výběru štěněte je vhodné zajímat se o zdravotní stav a věk rodičů, podmínky, v jakých vyrůstalo, a o to, zda chovatel poskytuje doklady o veterinární péči a případných vyšetřeních rodičovského páru. Užitečné je i sledovat, jak štěně reaguje na podněty a pohyb – živé, ale vyrovnané chování bez známek bolestivosti při pohybu je dobrým signálem. Doporučuje se také zeptat se chovatele na zdravotní historii předchozích vrhů dané chovné feny nebo psa.
Známé predispozice
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k nádorovým onemocněním.
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k dysplazii kyčelního kloubu, což potvrzuje i doporučení k jejímu screeningu (OFA nebo PennHip hodnocení) v rámci CHIC databáze.
- k dysplazii loketního kloubu, na kterou plemenný klub doporučuje volitelné OFA vyšetření.
- k vrozeným srdečním vadám, proto je doporučováno kardiologické vyšetření (OFA evaluace s auskultací).
- k onemocnění ledvin, na což se váže doporučené vyšetření prostřednictvím CHIC databáze.
- k autoimunitní tyreoiditidě, kterou lze detekovat volitelným OFA vyšetřením štítné žlázy.
- k očním onemocněním, proto je doporučováno volitelné vyšetření zraku veterinárním oftalmologem.
- k muskuloskeletálním potížím včetně artritidy a poranění šlach, jak vyplývá z dat britského plemenného zdravotního průzkumu.
- k dermatologickým potížím, jako je dermatitida nebo ztráta srsti, podle dat téhož zdravotního průzkumu.
- k očním problémům, jako je entropium (podvrácení víčka) nebo zákal, podle dat zdravotního průzkumu.
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Airedale teriéra
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je airedale teriér vhodný do bytu?
Spíše ne – jde o velké a pohybově založené plemeno, které potřebuje prostor a dostatek denního pohybu. V bytě může fungovat jen při zajištění dlouhých venčení a dostatku mentální stimulace.
Jak je airedale teriér vhodný k dětem?
Airedale teriér je k dětem spíše vhodný, díky své společenské povaze si s nimi rád hraje. Vzhledem k jeho velikosti a temperamentu je ale vhodný dohled při hrách s menšími dětmi.
Kolik váží a jak vysoký je airedale teriér?
Pes měří v kohoutku 58–61 cm, fena je o něco menší, 56–59 cm. Přesná hmotnost není ve standardu udávána.
Jak dlouho airedale teriér žije?
Průměrné dožití se pohybuje mezi 10 a 13 lety.
Kolik pohybu airedale teriér potřebuje?
Airedale teriér má vysokou úroveň aktivity a je vhodný pro aktivní majitele. Kromě fyzického pohybu potřebuje i vysokou míru mentální stimulace, jinak se snadno nudí.
Line airedale teriér hodně?
Ne, míra línání je u tohoto plemene nízká díky drsné srsti. Srst je ale potřeba pravidelně trimovat, protože sama nevypadává jako u jiných plemen.
Je airedale teriér vhodný pro začátečníky?
Je to spíše plemeno neutrální volba pro začátečníky – potřebuje důsledný a konzistentní výcvik na střední úrovni náročnosti. Bez zkušeností s teriéry se majitel může potýkat s jeho svéráznou povahou.
Jak náročná je péče o srst airedale teriéra?
Péče o srst je vysoce náročná, protože drsná srst vyžaduje pravidelný trimming (vytrhávání odumřelých chlupů), nikoli jen stříhání. Bez této péče srst ztrácí typickou texturu a barvu.
Je airedale teriér hlučný pes?
Štěkavost je u tohoto plemene na střední úrovni – ozve se, když je potřeba, ale nejde o extrémně štěkavého psa. Slintání je naopak nízké.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 7 – Airedale Terrier – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
- Zdroj k predispozici – instituteofcaninebiology.org
- Zdroj k predispozici – cdn.akc.org
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
