Publikováno 1. 9. 2026
Harrier (Harrier) je střední plemeno pocházející z Velké Británie, zařazené do FCI skupiny 6 mezi honiče (sekce Scent hounds, standard č. 295). Vznikl jako smečkový lovecký pes určený k lovu zajíců, čemuž odpovídá jeho vytrvalost, výborný čich a silný pud lovit. Krátkou srst má nenáročnou na údržbu, línání je střední a slintání minimální.
Povahově je Harrier živý, společenský a hlasitý – štěká často a rád. Potřebuje hodně pohybu i mentálního vytížení, jinak si zábavu najde sám, obvykle nežádoucím způsobem. Se psy vychází spíše dobře, ke kočkám je vhodné přistupovat opatrně kvůli loveckým instinktům. Hodí se k dětem i k aktivním majitelům, kteří mu dokážou nabídnout dostatek prostoru a náročnější výcvik. Do bytu, k seniorům ani k začátečníkům se naopak příliš nehodí.
Odborně konzultováno
Obsah vznikl ve spolupráci s veterinární klinikou Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
Prohlédnout všechna plemena psů →
Rychlý přehled
Jaký je Harrier?
Harrier je středně velký anglický honič (FCI skupina 6, sekce Scent hounds), vyšlechtěný původně ke smečkovému lovu na zajíce. Jde o energického, houževnatého psa s vysokou potřebou pohybu a mentální stimulace, kterému nestačí krátká procházka – potřebuje skutečné vyžití, ideálně formou dlouhých vycházek, běhání nebo psích sportů založených na sledování stopy.
Povahově je Harrier společenský a na svého majitele silně vázaný, samotu nesnáší dobře. Výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost, protože jde o samostatně uvažující lovecké plemeno se sklonem sledovat čichové stopy bez ohledu na okolí. Štěká výrazně, což je potřeba počítat do rozhodování o umístění v bydlení.
Hodí se pro:
- aktivní majitele, kteří tráví hodně času venku
- domácnosti s velkou zahradou, ne do bytu
- rodiny s dětmi, kde je pes zapojen do denního programu
- zkušenější chovatele, ne úplné začátečníky
Naopak méně vhodný je pro seniory nebo domácnosti s kočkami, kde by mohl projevit loveckou vášeň.
Původ a historie Harriera
Harrier vznikl na britských ostrovech jako smečkový honič určený k lovu zajíců, přičemž jeho historie sahá hluboko do středověku, kdy anglická šlechta pěstovala smečky psů schopných vytrvale sledovat stopu drobné zvěře po celý den. Jméno plemene je odvozeno od anglického slova pro zajíce („hare"), což přímo odkazuje na jeho původní loveckou specializaci.
Předpokládá se, že Harrier vznikl křížením různých typů starých anglických honičů, k nimž se postupem staletí přimíchávala krev dalších loveckých plemen včetně foxhoundů a případně i některých kontinentálních honičů přivezených do Anglie. Cílem šlechtění byl pes menší a hbitější než foxhound, ale zároveň vytrvalý a s výborným čichem, schopný pracovat ve smečce po dlouhé hodiny v terénu, kde se lovilo pěšky nebo na koni.
Po staletí byl Harrier chován prakticky výhradně jako pracovní pes v rukou lovců, kteří kladli důraz na výkon a vytrvalost, nikoli na jednotný vzhled – proto se plemeno po dlouhou dobu vyvíjelo v různých regionálních liniích, které se lišily velikostí i stavbou. Teprve s rozvojem organizované kynologie v Anglii v průběhu 19. století začaly být tyto smečky postupně sjednocovány a popisovány jako svébytné plemeno odlišné od foxhounda i od menšího beaglu.
Mezinárodní uznání přišlo prostřednictvím FCI, kde je Harrier zařazen do skupiny honičů se standardem vycházejícím z anglické kynologické tradice. Mimo Britské ostrovy zůstal Harrier vždy poměrně vzácným plemenem, používaným především jako smečkový lovecký pes, a jeho rozšíření do dalších zemí bylo jen omezené.
Vzhled a velikost
Harrier je středně velký anglický honič se sportovní, kompaktní stavbou těla, která odráží jeho původ psa určeného k vytrvalému lovu ve smečce. Tělo je pevné a svalnaté, s dostatečnou kostrou na to, aby vydrželo dlouhé hodiny v terénu, ale bez těžkopádnosti – celkový dojem je vyvážený a atletický.
Hlava je přiměřeně široká, s výrazným, ale ne přehnaně masivním výrazem, typickým pro honiče lovící čichem. Uši jsou nasazené spíše níže, visící po stranách hlavy, což je znak charakteristický pro celou tuto skupinu plemen. Oči působí pozorně a živě, v souladu s povahou psa neustále vnímajícího okolí.
Srst Harriera je krátká, hustá a přiléhavá k tělu, což ji řadí mezi nenáročné na údržbu. Ocas je nesen zvednutě, ale nestáčí se přes hřbet, a při pohybu psa slouží jako jasně viditelný „praporek“ pro ostatní členy smečky.
Rozdíly mezi psem a fenou
Standard mezi pohlavími nerozlišuje výraznými odchylkami v proporcích – rozdíly bývají spíše v celkové robustnosti a hmotnosti, přičemž psi obvykle působí o něco statněji než feny.
Barevné varianty srsti jsou podrobně popsány v samostatné sekci věnované zbarvení plemene.
Barvy Harriera
Konkrétní výčet standardem uznaných barevných variant není v podkladech FCI k dispozici v detailní podobě, proto zde nelze vyjmenovat přesné odstíny a jejich kombinace. Obecně se u honičů tohoto typu, ke kterým Harrier patří, tolerují klasické trikolorní a bikolorní kombinace typické pro anglické smečkové honiče – standard je v tomto ohledu poměrně benevolentní a klade důraz spíše na stavbu těla, pohyb a celkový výraz než na přesně definovanou paletu barev.
Zájemcům o toto plemeno doporučujeme ověřit si aktuální znění standardu FCI č. 295 přímo u chovatelského klubu nebo poradce chovu, kteří mohou poskytnout přesné informace o povolených barvách a případných diskvalifikujících znacích.
Povaha Harriera
Harrier je energický a společenský honič, u kterého převažuje potřeba pohybu a mentální stimulace nad klidem na gauči. Jde o smečkového psa vyšlechtěného k vytrvalému lovu ve skupině, což se odráží i v jeho povaze – potřebuje kontakt s rodinou i s dalšími psy a špatně snáší dlouhodobou samotu.
K majiteli si Harrier buduje silnou vazbu, ale nejde o podřízeného ani snadno ovladatelného psa. Je inteligentní a rychle chápe souvislosti, zároveň si ale zachovává vlastní úsudek a sklon jednat samostatně – zejména pokud zachytí stopu. Tato kombinace bystrosti a nezávislosti dělá z výcviku poměrně náročnou disciplínu, která vyžaduje trpělivost, důslednost a schopnost nabídnout psovi něco zajímavějšího než jen poslušnost na povel.
Projevem jeho lovecké minulosti je i výrazná hlasitost – Harrier se ozývá často a rád, ať už při vzrušení, nudě nebo objevení zajímavého pachu. Hlídací pud v klasickém slova smyslu u něj není v popředí, spíše upozorní štěkotem na neobvyklý podnět, než že by aktivně bránil teritorium.
K dětem se staví přátelsky a dobře snáší i čilý domácí ruch, s jinými psy vychází bez větších potíží, což odpovídá jeho smečkovému původu. U koček a menších zvířat je ale potřeba počítat s výrazným loveckým pudem, který může jeho vztah k nim komplikovat. Nevyžitý Harrier má tendenci hledat si zábavu sám – ať už přes štěkání, nebo pokusy o útěk za stopou –, takže dostatek fyzického i psychického vyžití je u něj základní podmínkou vyrovnaného chování.
Harrier a děti
Harrier je s dětmi spíše dobře snášenlivý, jde ale o loveckého psa s vysokou energií a silným kořistnickým pudem, což je potřeba brát v úvahu u malých dětí – prudké pohyby a pobíhání mohou u něj snadno vyvolat honičku, kterou dítě nezvládne usměrnit. Soužití proto funguje nejlépe v rodinách, které mu dokážou zajistit dostatek pohybu a zároveň nastaví jasná pravidla vzájemného chování mezi psem a dětmi.
Klíčovou roli hraje včasná a důsledná socializace štěněte – zvyk na dětský hlas, dotyky i nepředvídatelné pohyby by měl být součástí výchovy od raného věku. Vzhledem k vysoké náročnosti výcviku se nedá spoléhat na to, že se pes „vychová sám" – bez cíleného vedení může být tvrdohlavý a méně ochotný poslouchat povely, což v praxi znamená nutnost trpělivého a systematického tréninku i v přítomnosti dětí.
Na co si dát pozor
- Dohled dospělého by měl být samozřejmostí při každém společném kontaktu psa s malými dětmi, zejména v prvních letech soužití.
- Vysoká potřeba pohybu a mentální stimulace znamená, že nevybitý pes může být neklidný a méně trpělivý – pravidelná zátěž venku předchází napětí uvnitř domácnosti.
- Děti by měly být vedeny k tomu, aby psa nedráždily, nekřičely na něj a nenutily ho do situací, kterým nerozumí.
- Vzhledem k výrazné štěkavosti je vhodné s dětmi probrat, že hlasité projevy psa jsou přirozenou součástí jeho komunikace, nikoli agrese.
Rodinám s malými dětmi, které nemají zkušenost s náročnějším výcvikem loveckého plemene, se Harrier obecně nedoporučuje jako první pes – lépe se hodí do domácností, kde je někdo ochoten věnovat se mu aktivně a důsledně po celou dobu jeho vývoje.
Harrier a další psi a domácí zvířata
Harrier byl vyšlechtěn jako smečkový honič určený k lovu zajíců, a tomu odpovídá i jeho vztah k ostatním psům – se svými druhy vychází zpravidla dobře a soužití ve vícepsí domácnosti obvykle nepředstavuje problém. Smečkový původ z něj dělá psa, kterému kontakt s dalšími psy spíše prospívá a naplňuje jeho potřebu společnosti.
Jinak je to ale s kočkami a drobnými zvířaty. Silně vyvinutý čichový a lovecký pud, díky kterému dokázal Harrier dlouhé hodiny sledovat stopu zajíce, se u něj promítá i do běžného života – malá zvířata v pohybu mohou snadno spustit jeho honicí instinkt. Soužití s kočkou proto není samozřejmostí a záleží na konkrétní povaze psa i na tom, zda spolu vyrůstali od štěněte.
Na co si dát pozor
- Drobní hlodavci, králíci nebo volně pobíhající drůbež v domácnosti představují rizikový faktor kvůli výraznému loveckému pudu.
- Setkání s kočkou je vhodné vždy postupné a kontrolované, ideálně od raného věku.
- Na procházkách mimo oplocený prostor je namístě počítat s tím, že Harrier může zareagovat na pohyb drobné zvěře a vydat se po stopě.
- Kontakt s jinými psy je naopak obvykle bez větších komplikací a smečkové chování patří k přirozenostem plemene.
Je Harrier vhodný do bytu?
Ne, Harrier není vhodný do bytu. Jde o smečkového honiče vyšlechtěného pro dlouhé hony v terénu, a tomu odpovídají i jeho nároky na prostor a pohyb – uzavřený byt mu prakticky nemůže nabídnout podmínky, ve kterých by se cítil spokojeně.
Ideálním zázemím je dům se zahradou, odkud ale pes potřebuje především vyrážet ven na dlouhé a fyzicky náročné vycházky. Bez dostatečného denního výběhu se rychle projeví jeho vysoká úroveň aktivity i potřeba mentální stimulace – nevyžitý Harrier bývá neklidný a hůře zvladatelný.
Dalším faktorem je štěkavost, která je u tohoto plemene vysoká. V husté zástavbě nebo v bytovém domě s tenkými stěnami tak snadno může docházet ke konfliktům se sousedy, zatímco na samotě nebo v domě s dostatečným soukromím je tento projev mnohem méně problematický.
Vzhledem k vysoké potřebě společnosti navíc Harrier špatně snáší dlouhodobou samotu – potřebuje majitele, kteří s ním tráví čas aktivně a pravidelně, ne jen krátké procházky kolem domu.
Kolik pohybu potřebuje?
Harrier je smečkový honič šlechtěný na celodenní běh v terénu, a tomu odpovídá i jeho potřeba pohybu – patří k plemenům s vysokými nároky na fyzickou aktivitu, které rozhodně nevystačí s krátkou vycházkou na vodítku. Denní dávka pohybu by měla být dlouhá, různorodá a pokud možno kombinovaná s možností volného běhu v bezpečném, oploceném prostoru – díky výraznému loveckému pudu totiž snadno strhne stopu a vyrazí za ní bez ohledu na povely.
Vhodné aktivity
- Dlouhé vycházky a běh v terénu, ideálně v kombinaci s dalším psem – Harrier je zvyklý pracovat ve smečce
- Doprovod při jízdě na kole nebo běhu (canicross) pro majitele s vytrvalostní kondicí
- Stopové a pachové práce, které využijí jeho vrozené predispozice k lovu čichem
- Agility nebo dogtrekking jako organizovaná forma zátěže s jasnými pravidly
Kromě fyzického vyžití potřebuje Harrier i výraznou mentální stimulaci – nudou a nedostatkem podnětů může trpět stejně jako nedostatkem pohybu, což se často projeví zvýšenou štěkavostí nebo snahou o útěk za pachovou stopou. Vzhledem k vysoké náročnosti výcviku a silnému loveckému instinktu je vhodné zapojit i výcvikové prvky založené na čichové práci a poslušnosti na dálku.
Jde o krátkosrsté plemeno bez predispozic k dýchacím potížím spojeným s brachycefalií, přesto je rozumné v horkých letních dnech přizpůsobit intenzitu a délku fyzické zátěže a vyhýbat se dlouhému pobytu na přímém slunci v nejteplejší části dne.
Výcvik a výchova
Výcvik Harriera patří k náročnějším úkolům – jde o čichového honiče vyšlechtěného pro samostatnou práci v honitbě, a tato dědičná nezávislost se projevuje i v běžném životě. Pes se snadno nechá strhnout stopou a v tu chvíli přestává vnímat pokyny majitele, proto je spolehlivá poslušnost na volno u tohoto plemene spíše výjimkou než pravidlem.
Motivací číslo jedna je čich a pohyb – cvičení postavená na pachových hrách, hledání pamlsků nebo stopování bývají účinnější než klasický poslušnostní dril. Odměna v podobě jídla funguje dobře, ale je potřeba počítat s tím, že konkurenci v podobě zajímavé stopy jen těžko něco přebije.
Jak na výcvik
- Krátké, časté a jasně strukturované lekce fungují lépe než dlouhé tréninkové bloky – Harrier se rychle nudí, pokud se opakuje totéž.
- Pozitivní vedení s důrazem na odměnu je vhodnější než tvrdší metody, které u tohoto samostatně uvažujícího plemene spíš vyvolají odpor nebo ignoraci.
- Přivolání je potřeba trénovat systematicky a dlouhodobě, ideálně nejprve v oplocených prostorách – v otevřeném terénu s lákavou stopou se spolehlivost výrazně snižuje.
- Doporučuje se zapojit psí čich do výcviku cíleně, například formou pachových her, které zároveň slouží jako mentální vyžití.
Socializace by měla probíhat od štěněte a být pestrá – setkávání s lidmi, různým prostředím i jinými psy pomáhá zvládat vysokou potřebu společnosti a snižuje riziko frustrace z izolace. Vzhledem k tomu, že se plemeno k jiným psům staví spíše vstřícně, skupinová socializace bývá přínosem, u koček a drobných zvířat je ale namístě obezřetnost kvůli loveckým instinktům.
Kvůli kombinaci vysoké energie, silného loveckého pudu a potřeby stálé mentální zátěže se Harrier nehodí pro majitele bez zkušeností s podobně samostatnými plemeny. Konzistence, trpělivost a dostatek pohybu spojeného s výcvikem jsou u tohoto psa klíčové – bez nich se snadno rozvine neposlušnost i nežádoucí chování plynoucí z nudy.
Péče o srst a hygienu
Krátká, hladká srst harriera vyžaduje minimum péče – stačí ji jednou týdně pročesat kartáčem s gumovými hroty nebo rukavicí, čímž se odstraní odumřelé chlupy a podpoří přirozený lesk. Línání je u tohoto plemene střední, takže v období jarní a podzimní výměny srsti je vhodné frekvenci česání zvýšit na dva až tři dny v týdnu, aby chlupy nekončily po celém bytě.
Koupání by mělo být spíš výjimkou než pravidlem – vzhledem k typu srsti stačí koupat harriera jen tehdy, když se opravdu ušpiní, například po výletu v terénu nebo bažině, na kterou jako lovecký pes rád narazí. Časté koupání by srst zbavovalo přirozených olejů a mohlo by dráždit pokožku.
Uši, oči, zuby a drápy
Visuté uši harriera zaslouží pravidelnou kontrolu, protože omezují proudění vzduchu a snáze v nich dochází k hromadění vlhkosti a nečistot – zejména po pobytu venku nebo po koupeli je dobré uši prohlédnout a v případě potřeby jemně vytřít. Oči stačí občas zkontrolovat, zda nejsou zarudlé nebo nadměrně slzící. Zuby je vhodné čistit pravidelně, aby se předešlo tvorbě zubního kamene, a drápy pravidelně zkracovat, pokud se přirozeně neobrušují při dostatečném pohybu venku, na který je toto aktivní plemeno zvyklé.
Krmení
Vzhledem k vysoké aktivitě a lovecké povaze potřebuje Harrier kvalitní kompletní krmivo s dostatečným podílem živočišných bílkovin a energie, které pokryje jeho pohybové nároky. Volba krmiva by měla odpovídat věku, hmotnosti i míře skutečné zátěže – pracovně vytížený jedinec spotřebuje výrazně více energie než pes s klidnějším režimem.
Přizpůsobení podle životní fáze
- Štěně vyžaduje krmivo podporující postupný, rovnoměrný růst kostry a svalů, nikoli rychlé přibírání.
- Dospělý aktivní jedinec ocení vyváženou stravu s dostatkem bílkovin a tuků odpovídajících jeho pohybovému výkonu.
- Starší pes s nižší zátěží potřebuje krmivo s upravenou energetickou hodnotou, aby nedocházelo k nežádoucímu přibírání.
Kontrola tělesné kondice
Protože jde o plemeno stavěné pro vytrvalý pohyb, je vhodné pravidelně sledovat jeho tělesnou kondici pohledem i pohmatem – žebra by měla být lehce hmatná, ale ne viditelná. Pokud je pohybová aktivita psa dočasně omezena, je vhodné množství krmiva odpovídajícím způsobem snížit, aby nedošlo k nadváze, která zatěžuje klouby a pohybový aparát.
Vhodné je také rozdělit denní dávku do dvou porcí a dbát na dostatek čerstvé vody, zejména po fyzicky náročném výcviku nebo lovecké činnosti.
Jak dlouho Harrier žije?
Přesná čísla o délce dožití Harriera nejsou k dispozici, obecně však u středně velkých loveckých plemen s vyváženou stavbou těla a nízkou zátěží kloubů bývá délka života spíše vyšší v rámci psí populace. U Harriera jde o aktivního psa vyšlechtěného pro vytrvalý pohyb v terénu, což při odpovídající péči podporuje dobrou kondici i v pozdějším věku.
Co délku života nejvíce ovlivňuje
- Genetika: zdraví rodičů a odpovědný chov mají zásadní vliv na to, jak dlouho a v jaké kondici pes prožije život.
- Tělesná kondice: Harrier je stavěný na vytrvalostní práci, a udržení štíhlé, svalnaté postavy bez nadváhy výrazně snižuje zátěž na klouby a srdce.
- Pohyb: vzhledem k vysoké úrovni aktivity potřebuje pravidelný a dostatečně dlouhý pohyb – jeho nedostatek se projeví nejen fyzicky, ale i psychicky.
- Prevence: pravidelné veterinární prohlídky, očkování a odčervování pomáhají odhalit případné problémy včas.
- Výživa: kvalitní strava odpovídající věku, hmotnosti a energetickému výdeji podporuje dlouhodobě dobrý zdravotní stav.
- Zdravotní predispozice: jako u dalších plemen ze skupiny honičů se i u Harriera může vyskytovat zvýšená predispozice k problémům s klouby, zejména při vysoké zátěži v mládí nebo naopak při nedostatku pohybu v dospělosti.
Pro koho je Harrier vhodný?
Harrier je smečkový honič vyšlechtěný pro celodenní práci v terénu, a přesně tomu odpovídá i jeho charakter v roli domácího mazlíčka. Hodí se především do rodin nebo k jednotlivcům, kteří dokážou nabídnout dostatek pohybu, prostoru a času na výcvik – bez toho se toto plemeno snadno stane zdrojem frustrace jak pro psa, tak pro majitele.
Pro koho je plemeno vhodné
- Pro aktivní majitele, kteří tráví hodně času venku a mohou psovi nabídnout běh, stopování nebo jiné náročné pohybové aktivity každý den.
- Pro domácnosti se zahradou nebo přístupem k rozlehlému venkovnímu prostoru – byt Harrierovi nestačí.
- Pro majitele se zkušenostmi s výcvikem loveckých či honičských plemen, kteří zvládnou důslednou a trpělivou práci se psem.
- Pro rodiny s dětmi, kde je pes zapojen do rodinného dění a nezůstává dlouhé hodiny osamocený.
- Pro ty, kdo hledají společníka do smečky nebo psa, který se dobře snáší s jinými psy.
Pro koho plemeno vhodné není
- Pro začátečníky bez zkušeností s náročnějším výcvikem – Harrier vyžaduje pevné vedení a trpělivost.
- Pro seniory nebo osoby s omezenou možností pohybu, kteří by nezvládli jeho vysoké nároky na aktivitu.
- Pro majitele bytů či menších obydlí bez možnosti pravidelného výběhu.
- Pro domácnosti s kočkami nebo malými zvířaty, protože loveckým instinktům se u tohoto plemene nedá zcela důvěřovat.
- Pro lidi, kteří tráví mimo domov většinu dne – Harrier špatně snáší dlouhodobou samotu a potřebuje intenzivní kontakt s lidmi.
Zajímavosti o plemeni
Harrier vznikl ve Velké Británii jako smečkový honič určený k lovu na koni i pěšky, což se dodnes odráží v jeho povaze – potřebuje aktivní vyžití a společnost, samotářský život mu nevyhovuje.
Název plemene i jeho zařazení do FCI skupiny 6 mezi honiče (Scent hounds) prozrazuje hlavní smysl jeho existence: sledování stopy čichem, nikoli zrakem. Tomu odpovídá i výrazná štěkavost, kterou si smečkoví honiči nesli generacemi jako komunikační prostředek při lovu.
Mezi kontinentálními honiči má Harrier příbuzné duchem spíš než původem – podobně pracují například Nivernaiský drsnosrstý honič, Ariežský honič nebo Poitevin, byť každé z těchto plemen se vyvíjelo ve zcela jiné zemi a tradici.
Zdraví Harriera
Konkrétní údaje o zdravotních predispozicích Harriera nejsou v dostupných pramenech podrobně zpracované – jde o plemeno chované v relativně malých počtech mimo Britské ostrovy, a rozsáhlejší zdravotní studie proto chybí. Obecně se však jedná o vytrvalého smečkového honiče se středně těžkou, funkční stavbou těla, což bývá spojováno s nižším rizikem ortopedických potíží typických pro extrémnější tělesné proporce. Jako u většiny aktivních loveckých plemen platí, že zdravotní stav úzce souvisí s dostatkem pohybu a přiměřenou tělesnou kondicí po celý život.
Pohybový aparát a klouby
U středně velkých až větších loveckých plemen s vysokou pohybovou aktivitou se obecně doporučuje sledovat stav kyčelních a loketních kloubů, zejména u jedinců určených k intenzivnímu vytrvalostnímu využití. U Harriera, který je předurčen k dlouhým hodinám práce v terénu, má postupné zatěžování kloubů v období růstu význam pro prevenci pozdějších potíží.
Uši
Visuté uši, typické pro honiče, mohou u aktivních psů pohybujících se v podrostu a vodě omezovat přirozené větrání zvukovodu. Pravidelná kontrola stavu uší patří u tohoto typu plemen k základní péči.
Nadváha a kondice
Harrier je stavěný na vytrvalý pohyb a bez dostatečné zátěže má sklon k nadbytečnému příjmu energie vzhledem k výdeji, což se u loveckých plemen obecně projevuje rizikem nadváhy. Udržení štíhlé tělesné kondice snižuje zátěž na klouby i celkové zdraví v pozdějším věku.
Na co se zaměřit při výběru štěněte
- Zajímat se o zdravotní stav a pohybovou aktivitu rodičů, zejména stav kloubů u aktivně pracujících jedinců.
- Sledovat, zda štěně pochází z chovu, který klade důraz na vytrvalost a funkční stavbu těla, nikoli pouze na exteriér.
- Prohlédnout uši štěněte i rodičů, zda nejeví známky opakovaných zánětů.
- Ptát se chovatele na temperament a energii vrhu – Harrier potřebuje od štěněte majitele připraveného na vysokou aktivitu a mentální zátěž.
Známé predispozice
- U plemene Harrier se může vyskytovat zvýšená predispozice k dysplazii kyčelního kloubu.
- k nádorovým onemocněním, jak je běžné u řady psích plemen.
Diskutovaná rizika
U plemene bývá popisována zvýšená predispozice:
- k epilepsii.
- k zánětům zevního zvukovodu (otitis externa) v souvislosti s visutýma ušima.
- k nadváze a obezitě při nedostatečném pohybovém vytížení.
- k hypotyreóze (snížené funkci štítné žlázy).
Tento přehled má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani doporučení veterinárního lékaře.
Co pořídit pro Harriera
Praktický základ, který se u tohoto plemene hodí:
- Autosedačky pro psy – Autosedačky a bezpečnostní pomůcky pro převoz psa autem.
- Hračky – Hračky pro psy – aportovací, na žvýkání i interaktivní.
- Kosmetika – Šampony, kondicionéry a přípravky pro péči o srst.
- Misky – Misky na krmivo a vodu, protihltací misky a stojany.
- Obojky – Obojky pro psy – kožené, textilní i polostahovací.
- Pelíšky – Pelíšky a matrace pro psy všech velikostí.
- Vodítka – Vodítka, přepínací vodítka a stopovací šňůry.
Užitečné návody
Praktické rádce, které se při péči o psa hodí:
Nejčastější otázky
Je Harrier vhodný do bytu?
Ne, Harrier do bytu vhodný není. Jde o vytrvalého honiče s vysokou potřebou pohybu a prostoru, který potřebuje zahradu a dostatek příležitostí k běhání.
Jak náročná je péče o srst Harriera?
Péče o srst je nenáročná, protože Harrier má krátkou srst s pouze střední mírou línání. Stačí pravidelné kartáčování bez potřeby odborného trimování.
Je Harrier vhodný pro začátečníky?
Spíše ne – Harrier vyžaduje náročný výcvik a zkušeného majitele, který zvládne pracovat s jeho lovecký instinkty a samostatnou povahou. Bez důsledného vedení může být obtížně ovladatelný.
Snáší se Harrier s kočkami a jinými menšími zvířaty?
Spíše ne, protože jde o lovecké plemeno s výrazným kořistnickým pudem. U koček a drobných zvířat proto hrozí, že je bude vnímat jako kořist, i když individuální socializace může situaci zlepšit.
Proč Harrier hodně štěká?
Vysoká štěkavost pramení z jeho původního využití jako smečkového honiče, kde hlasový projev sloužil ke komunikaci při lovu. Toto chování je hluboce zakořeněné a nelze ho zcela odstranit, jen usměrnit výcvikem.
Je Harrier vhodný k dětem?
Spíše ano, Harrier bývá k dětem přátelský a snese jejich živý projev. Vzhledem k jeho energii a velikosti je ale vhodný dohled při hře, zejména s menšími dětmi.
Je Harrier vhodný pro seniory?
Ne, toto plemeno není pro seniory ideální volbou kvůli vysoké potřebě pohybu, mentální stimulace a náročnému výcviku. Harrier potřebuje aktivního majitele, který mu zajistí dostatek fyzické zátěže.
K čemu byl Harrier původně šlechtěn?
Harrier byl vyšlechtěn ve Velké Británii jako smečkový honič určený primárně k lovu zajíců. Odtud pramení jeho vytrvalost, silný čichový instinkt a potřeba pracovat ve skupině.
Kolik pohybu Harrier denně potřebuje?
Harrier potřebuje velmi vysokou dávku pohybu, odpovídající jeho vysoké úrovni aktivity a loveckému původu. Krátké procházky mu nestačí – ocení dlouhé vycházky, běhání nebo psí sporty.
Snáší Harrier samotu dobře?
Ne, Harrier má vysokou potřebu společnosti a samotu nesnáší dobře. Jako smečkové plemeno je zvyklý na kontakt s ostatními a dlouhodobá izolace u něj může vést k nežádoucímu chování.
Jaká podobná plemena existují k Harrierovi?
Mezi příbuzná plemena patří například Nivernaiský drsnosrstý honič, Ariežský honič nebo Poitevin, tedy další francouzští a angličtí honiči podobného typu. Všechna tato plemena spojuje lovecké využití a silný čichový instinkt.
Zdroje a další informace
- FCI standard č. 295 – Harrier – Fédération Cynologique Internationale
- Zdroj tělesných měr – fci.be
Odborná spolupráce
Tento přehled plemene vznikl ve spolupráci s Veterinární klinika VYVET s.r.o. a MVDr. Adam Hylák.
